Na úvod jen upřesněme, že W123 je tovární označení této typové řady. Obchodní názvy se standardně odvíjely od použitého motoru, a těch byla bohatá řada. Do rodiny W123 patří například Mercedes 200, Mercedes 240 D, Mercedes 280 E a mnoho dalších.

Autor: Mercedes-Benz

Než se však s Mercedesy řady W123 stručně seznámíme, podívejme na snímky, které tato vozidla ukazují v provozu a širším záběrem by mohly zaujmout i větší spektrum čtenářů. Například zde jsme ve švýcarském Curychu, stojíme na Kreuzplatz a předmět našeho zájmu přijíždí po Klosbachstrasse. Ale dnes už to tam tak kouzelně starobyle nevypadá, všechny stavební objekty na snímku zachycené zmizely a místo nich tam stojí jedna velká moderní budova.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_Ex-BA01-0339-0002, CC BY-SA 4.0

Mercedes W123 v Budapešti, rok 1979

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-035683, CC BY-SA 4.0

Mercedes W123 s diplomatickou značkou na hraničním přechodu checkpoint Charlie mezi Západním Berlínem a Východním Berlínem, léto 1982

Autor: public domain

Proud automobilů ne jedné z hlavních vídeňských tepen Nussdorfer Strasse a za mostem navazující Döblinger Hauptstrasse (rok 1983). Na fotce vidíme i několik Mercedesů řady W123.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-024995, CC BY-SA 4.0

Mercedes W123 v jihoněmeckém městě Landshut, rok 1984. Sakrální objekt s decentně vystupující věží od jeho protilehlé boční stěny je špitální kostel sv. Ducha.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-11002, CC BY-SA 4.0

Bruselská Rue Royale, rok 1985. Kromě belgické tramvaje řady 7000/7100 americké koncepce PCC si všimneme i světlého vozidla jedoucího za ní, kterým je Mercedes W123.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-012822, CC BY-SA 4.0

Na fotografii ze Západního Berlína z roku 1984 vidíme relativně známý Corbusierhaus, který byl postaven v roce 1957. Za domem stojí (obrazně) architekt Le Corbusier, byť jeho původní projekt byl poněkud upraven. V množině vozů před domem si všimneme především dvou Mercedesů W123, jednoho v barvě světlé slonové kosti a druhého v barvě bílé.

Autor: ETH Library Zurich, Bildarchiv / Dia_287-02852, CC BY-SA 4.0

Dva Mercedesy W123, mezi kterými statečně stojí Audi A80 ve dvoudvéřovém provedení. Západní Berlín, čtvrť Kreuzberg, rok 1984.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-02648, CC BY-SA 4.0

Mercedes W123 v roli velitelského vozidla hasičského sboru města Bremerhaven

Autor: Mercedes-Benz

Těmto mercedesům slušely i karavany.

Autor: Mercedes-Benz

Zajímavé torzo Anhaltského nádraží v tehdy Západním Berlíně, které bylo „vyrobeno“ pomocí výbušnin v roce 1960 a dodnes tam stojí. Ovšem prostředí je zkulturněno, zkrátka to tam dnes vypadá mnohem lépe. Všimneme si také taxíků Mercedes W123 v levé části snímku (z roku 1984), všechny tři mají barvu Hellelfenbein (slonová kost světlá).

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_287-31902, CC BY-SA 4.0

Kombík jako doprovodné vozidlo cyklistického týmu

Autor: Mercedes-Benz

Mercedesy W123 se objevovaly i na motoristických soutěžích. Často to byla mírně upravená sériová kupé 280 CE, kdy jedno takové vidíme zde na Rallye Monte Carlo 1980.

Autor: wheelsage.org

Zimní radovánky nedaleko Davosu, běžkaři jdou do akce. Jedním ze zaparkovaných vozidel je i Mercedes řady W123, konkrétně Mercedes 250, jak vidíme vzadu na víku zavazadlového prostoru. Chata je střelnice Islen. Venkovní prostor pro střelbu je z druhé strany domu, kde tento pro jistotu nemá okna.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_C31-027-009-001, CC BY-SA 4.0

Parkoviště kasáren v Aigle, rok 1981. Mezi automobily je i bílý Mercedes W123, u jehož pravých předních dveří stojí neznámý voják. Před mercedesem je armádní Steyr-Puch Pinzgauer 4x4.

Autor: ETH Library Zurich, Bildarchiv / Com_LC2006-024-002, CC BY-SA 4.0

A zde jsme zase v Curychu, tentokrát v roce 1986. Taxíky parkují na Museumstrasse, vedle hlavního nádraží, které bychom našli za pravým okrajem snímku. Z fotografie to není zřejmě, ale mezi autobusem a zástavbou v pozadí protéká řeka Limmat, bílá dodávka vlevo už je v podstatě na mostě Walchebrücke vedoucím přes tuto řeku. Ale teď to hlavní, vidíme zde čtyři Mercedesy W123, kterými jsou dva nejbližší stojící taxíky a dvě nejbližší jedoucí vozidla, z nichž to bližší je také taxík.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_LC1814-002-003, CC BY-SA 4.0

Idylický snímek z Curychu, rok 1992. Pozorný divák si opět všimne nejednoho Mercedesu W123.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_C17-073-024-002-005, CC BY-SA 4.0

Na trvanlivost Mercedesu W123 ukazuje například tato fotografie z roku 2004 z bulharské Sofie.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / SIK_03-034109, CC BY-SA 4.0

Tyto mercedesy své kvality prokázaly a stále prokazují v Africe, kam se v největších počtech dostaly pozdějším dovozem ojetin z Evropy. Fotografie z roku 2009 je z hlavního města Burkiny Faso, kterým je Ouagadougou.

Autor: Happiraphael, CC BY-SA 4.0

Mercedes W123 jako udržovaný veterán, vyfoceno na Ernst-Reuter-Platz v Berlíně v roce 2012

Autor: Rosakoalaglitzereinhorn, CC BY-SA 3.0

Mercedes W123 na výstavě Retromobile 2026

Autor: František Dvořák, iDNES.cz

Mercedes W123 byl oficiálně představen v lednu 1976. Jeho výroba běžela až do ledna 1986 v celkovém objemu téměř 2,7 milionů kusů. Dodnes je tak druhým nejpočetnějším mercedesem, o něco početnější je jen jeho přímý nástupce W124 z let 1985 až 1997 se 2,72 miliony vyrobených exemplářů.

Autor: Mercedes-Benz

Mercedes W123 patří do kategorie automobilů vyšší střední třídy. Je také označován za předchůdce Mercedesů třídy E, kdy tato klasifikace (E-Klasse) se začala používat od roku 1993 právě u jeho nástupce W124, který se začal vyrábět v roce 1985, jak už jsme si prozradili u předchozího snímku.

Autor: Mercedes-Benz

Vůz je klasické koncepce, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Při návrhu W123 byl kladen důraz na bezpečnost osádky, vyváženost jízdních vlastností a komfort.

Autor: Mercedes-Benz

V průběhu výroby se u řady W123 objevily i nové pokročilé prvky aktivní a pasivní bezpečnosti. Nejprve to byl od roku 1980 nabízen za příplatek systém ABS. A od roku 1982 byl podobně nabízen čelní airbag řidiče v kombinaci s předpínačem bezpečnostního pásu.

Autor: Mercedes-Benz

Karoserie Mercedesu W123 dostala jednoduché tvary, které ale působily velice elegantně. Když to přeženeme, tak estetická hodnoto vozu se hvězd dotýkala. Například Wartburg 353, vyráběný na druhé straně hranice, dostal také jednoduché tvary, ale s mercedesem se to nedá vůbec srovnat.

Autor: Daimler

Při čelním pohledu nás zaujmou dvě dvojice světlometů. Světlomety byly u většiny verzí nejprve kruhové, pouze nejdražší (zde vidíme benzínové šestiválce 280 a 280 E) je měly již od začátku obdélníkové. Později, při modernizaci v roce 1982, dostaly obdélníkové světlomety všechny verze.

Autor: Mercedes-Benz

Linie zadní partie. V Československu se tyto vozy začaly častovat přezdívkou piano. Víko kufru totiž připomínalo víko kláves piana. Navíc zadní žebrovaná světla mohou evokovat řadu kláves piana s půltóny. Jinak ta žebrovaná světla byla v 70. až 90. letech u mercedesů typickým designovým znakem, kdy se nejprve objevila v roce 1972 u luxusního typu W116. U typů z devadesátých let už bylo to žebrování decentnější a nakonec zcela zmizelo. Žebrování mělo udržet světlo déle viditelné, když bylo ve zvýšené míře vystaveno znečišťujícím imisím (prach, bláto nebo sníh), přičemž tato funkčnost byla při vývoji potvrzena měřeními v aerodynamickém tunelu.

Autor: Mike Peel, CC BY-SA 4.0

Vůz se vyznačoval vysokou spolehlivostí a velkou trvanlivostí. Jedinou výtku si zasloužil sklon ke korozi, ale to bylo dáno technologickými možnostmi doby.

Autor: Mercedes-Benz

Mercedes řady W123 se vyráběl ve čtyřech karosářských variantách. Základní karosářskou verzí byl samozřejmě sedan, který tvořil většinu produkce. Z pohledu užitné hodnoty musíme na druhém místě jmenovat variantu kombi (interně se kombíky značily jako typ S123). Pro sportovně založené řidiče - a samozřejmě i řidičky - pak bylo určeno kupé (C123), které mělo poněkud zkrácený rozvor (logicky potom i celou délku, viz foto). Čtvrtou karosářskou variantou byla dlouhá limuzína (V123) s prodlouženým rozvorem a se třemi řadami sedadel. A vyráběly se i speciality, kam patřily především vozy sanitní. Varianty jsme si mimochodem uvedli od nejpočetnější po nejméně početnou.

Autor: Mercedes-Benz

Obecně se však v populárních textech používá pro všechny karosářské verze označení W123, tak se toho budeme držet i v této galerii. A když si uvědomíme, že „W“ znamená Wagen, vyrovnáme se s tím lehce.

Autor: Mercedes-Benz

Mercedesy řady W123, nejblíže kupé, uprostřed sedan a vzadu kombík

Autor: Mercedes-Benz

Mercedesy řady W123, kupé, dva sedany a dva kombíky

Autor: Mercedes-Benz

Interiér vozu byl navržen s důrazem na ergonomii a odolnost. Použité materiály byly kvalitní a trvanlivé.

Autor: Mercedes-Benz

Pohled do interiéru sedanu

Autor: Mercedes-Benz

Pohled do interiéru kupé

Autor: Mercedes-Benz

Právě pro svou spolehlivost a nenáročnou údržbu se Mercedesy W123 staly oblíbenými mezi taxikáři. Mluvíme především o variantách s dieselovými motory, u kterých navíc hrála zásadní roli nižší spotřeba a odolnost vůči méně kvalitnímu palivu. Zde vidíme vozy v barvě Hellelfenbein (slonová kost světlá), která se od roku 1971 stala v Západním Německu pro taxíky víceméně povinným standardem. Předtím tam byly taxíky zpravidla černé, což jim v létě pod pražícím sluncem nepříjemně vyhřívalo interiér (klimatizaci ještě neměly) a také byly méně nápadné, což zase trochu kolidovalo s bezpečností.

Autor: Mercedes-Benz

Přímo Mercedes měl v nabídce vozy pro taxislužbu. Byly to sedany, kombíky i dlouhé sedany, s dostatečným výběrem motorů. Ne nadarmo jsou zde v seznamech nahoře vždy diesely. Typová označení jsou samozřejmě stejná jako u standardních provedení s danými motory. Jinak kombík se obecně značil písmenem T za číselným kódem zdvihového objemu (300 TD tedy znamená kombík s třílitrovým dieselem, 200 T je kombík s dvoulitrovým zážehovým motorem). Všechny vozy na prospektu mají barvu Hellelfenbein, která už byla zmíněna.

Autor: Mercedes-Benz

V Africe tyto taxíky slouží dlouhé desítky let, jako by se nechumelilo. A určitě to není tím, že tam moc nechumelí.

Autor: Ouhssinemed, CC BY-SA 4.0

Z téměř 2,7 milionů Mercedesů W123 se počty kombíků blížily ke 200 tisícům a počty kupé ke 100 tisícům. Dlouhých limuzín se uvádí 13 700. Necelých 8 400 potom tvořily speciality jako vozy sanitní. Vidíme, že na klasické sedany skutečně připadal největší podíl produkce.

Autor: Mercedes-Benz

Kombík Mercedesu W123 si zaslouží vyzdvihnout, protože se jednalo o první kombík navržený a vyráběný přímo Mercedesem. Kombíky u předchozích typových řad vyráběly specializované karosárny, jako například Binz, Miesen nebo britský Crayford.

Autor: Mercedes-Benz

Pěkná decentní reklama na kombíky Mercedes W123

Autor: Mercedes-Benz

Mercedes W123 ve variantě kupé

Autor: Mercedes-Benz

Prospekt představující dlouhou limuzínu, nabízenou se třemi různými motory, kdy na výběr bylo z jednoho benzínového a dvou dieselových.

Autor: Mercedes-Benz

A zde vidíme dlouhou limuzínu jako taxi v provozu ve Švýcarsku, rok 1985.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Com_C34-007-001-002, CC BY-SA 4.0

Pohled na kolonu automobilů v Curychu při návštěvě britské královny Alžběty II. v roce 1980. Vpředu kolony, za bílým policejním vozem, jede dlouhá limuzína Mercedes W123. A nejblíže k nám ukazuje záď Mercedes řady W108/W109 a hned před ním je jeho nástupce Mercedes W116, oba tedy z kategorie vozů luxusních.

Autor: ETH Library Zurich, Bildarchiv / Com_LC1736-001-005, CC BY-SA 4.0

Finální výrobou sanitek se zabývaly specializované firmy, kterým Mercedes dodával polotovary vozidel pro instalaci sanitních nástaveb. Zde vidíme sanitku z karosárny Binz. Jako základ se u sanitek používala zpravidla prodloužená verze.

Autor: z dobového prospektu

Mercedesy W123 si oblíbili i zákazníci v zahraničí. Čtyřicet procent produkce W123 bylo určeno pro export. Sekundárně potom skončily v zahraničí další kvanta těchto vozů, když němečtí motoristé obnovovali svůj vozový park v 90. letech 20. století.

Autor: z dobového prospektu

Mercedesy W123 si oblíbili i zákazníci v zahraničí. Čtyřicet procent produkce W123 bylo určeno pro export. Sekundárně potom skončily v zahraničí další kvanta těchto vozů, když němečtí motoristé obnovovali svůj vozový park v 90. letech 20. století.

Autor: Mercedes-Benz

Zde vidíme exportní kombík s volantem vpravo.

Autor: Mercedes-Benz

Ještě jednou exportní kombík s pravostranným řízením

Autor: Mercedes-Benz

Protože tolik Mercedesů W123 již musí unavovat, tak zde za jedním vidíme navíc ještě Mercedes C111 verze III z roku 1978. Mercedesy řady C111 byly experimentální vozy, honící se i za rychlostními rekordy.

Autor: Mercedes-Benz

Z hlediska motorů poskytovala řada W123 nebývale širokou nabídku. Zákazníci mohli volit mezi zážehovými i vznětovými motory. Dieselové varianty se staly mimořádně populární zejména díky své úspornosti a dlouhé životnosti.

Autor: Mercedes-Benz

Dieselové varianty tvořily většinu produkce W123, ne však příliš výraznou. Sedanů bylo vyrobeno skoro o třicet procent víc v dieselu než v benzínu, mírně navrch to vycházelo i u kombíků. Naopak výraznou převahu měly benzínové motory u variant kupé, což je celkem pochopitelné. Benzínových kupé bylo vyrobeno skoro pětkrát tolik co dieselových, ale vzhledem k malému podílu kupé na celkové produkci W123 to nemohlo vítězství „nafťáků“ ohrozit.

Autor: Mercedes-Benz

Výrobní portfolio benzínových variant W123 začínalo Mercedesem 200 se čtyřválcem o zdvihovém objemu 1 988 ccm a výkonu 94 koní a končilo Mercedesem 280 E se šestiválcem o zdvihovém objemu 2 746 ccm a výkonu 185 koní.

Autor: Mercedes-Benz

Výrobní portfolio dieselových variant W123 začínalo Mercedesem 200 D se čtyřválcem o zdvihovém objemu 1 988 ccm a výkonu 55 koní a končilo Mercedesem 300 D Turbodiesel s pětiválcem o zdvihovém objemu 2 998 ccm a výkonu 125 koní.

Autor: Mercedes-Benz

Nejživější bylo kupé 280 CE, u kterého se uvádí maximální rychlost 200 km/h a zrychlení „z nuly na sto“ za 9,9 sekund. Stejné hodnoty se uvádí i u sedanu 280 E, čemuž se dá i věřit, případné rozdíly by byly minimální. Pohon byl stejný a rozdíl v prázdných hmotnostech těchto dvou typů byl pouhých 15 kilogramů a v aerodynamice se také moc nelišily.

Autor: Mercedes-Benz

Benzínové typy sedanů byly 200, 230, 230 E, 250, 280 a 280 E. Benzínové typy kombíků byly analogicky 200 T, 230 T, 230 TE, 250 T a 280 TE. Již jsme si řekli, že písmeno T se používalo u obchodních typových označení kombíků, teď jen upřesněme, že znamenalo „Transport und Touristik“. Zajímavější je ovšem písmeno E, které označovalo vstřikování paliva (Einspritzung), konkrétně systém Bosch K-Jetronic.

Autor: Mercedes-Benz

Tento Mercedes 230 E skrýval po kapotou benzínový čtyřválec o zdvihovém objemu 2 307 ccm a výkonu 136 koní. Jen dodejme, že karburátorová 230 měla výkon 109 koní.

Autor: Mercedes-Benz

Nejvýkonnější Mercedes 280 E se mohl pochlubit benzínovým šestiválcem o zdvihovém objemu 2 746 ccm a výkonu 185 koní. A opět u karburátorové 280 se uváděl výkon 156 koní.

Autor: Mercedes-Benz

Dieselové typy sedanů byly 200 D, 220 D, 240 D, 300 D a 300 D Turbodiesel, u kombíků potom 240 TD, 300 TD a 300 TD Turbodiesel.

Autor: Mercedes-Benz

Benzínový kombík Mercedes 280 TE

Autor: Mercedes-Benz

Dieselový kombík Mercedes 300 TD Turbodiesel

Autor: Mercedes-Benz

Mercedesy W123 v provedení kupé se vyráběly především s motory benzínovými.

Autor: Mercedes-Benz

Kupé Mercedes 230 CE v typicky německé staré městské zástavbě s hrázděnými domy

Autor: wheelsage.org

Kupé Mercedes 230 CE, provedení kupé měla v typovém označení za číselným kódem písmeno C jako Coupé.

Autor: Mercedes-Benz

Mercedes z Brna. Retro na silnici