Pětašedesát tisíc kilometrů, šest kontinentů a stopy pneumatik, které propojily minulost s budoucností. V rámci projektu „140 let. 140 míst“ se do světa vydala trojice nových Mercedesů třídy S pojmenovaných po průkopnících – Berta (Benzová), Carl (Benz) a Gottlieb (Daimler). Cesta připomínající sto čtyřicet let od chvíle, kdy si Carl Benz nechal patentovat svůj motorový vůz, jen pár dnů před závěrečným finále zavítala po Slovensku i do České republiky.
 |
Pražská zastávka měla své neopakovatelné kouzlo – historické kulisy stověžaté Prahy vytvořily dokonalý kontrast k vrcholné technologii třídy S. Dvě auta zapózovala před Rudolfinem, u Karlova mostu a přistihli jsme je i u Národního divadla a na Slovanském ostrově.
V Brazílii s mercedesy jela ozbrojená eskorta a v rizikových zónách řidičům natvrdo řekli: „Stáhněte všechna okna, držte ruce tak, aby byly vidět. Pokud mají auta zatmavená skla a místní gangy do auta nevidí, otevřou si ho samopalem.“
Start ve Stuttgartu a setkání s Rudou sviní
Vše začalo 29. ledna 2026. Přesně 140 let od udělení patentu prvnímu automobilu Carla Benze odstartovala v Muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu velkolepá cesta kolem světa pod mottem „140 let inovací“. Do světa vyrazila trojice předsériových sedanů třídy S: modrý S 580 „Berta“ a bílé S 580 „Carl“ a S 500 „Gottlieb“. Za jejich volanty usedli přímo vývojoví inženýři s cílem sdílet vášeň pro automobily s příznivci značky po celém světě.
První kilometry vedly po historických stopách v Německu. Kolona navštívila rodný dům Gottlieba Daimlera v Schorndorfu, lékárnu ve Wieslochu, kde „tankovala“ Berta Benzová při své cestě ze svého domova v Mannheimu do Pforzheimu za svojí její matkou, přes zamrzlé Švýcarsko až na francouzské pobřeží do Nice, kde kolonu přivítalo přes 200 majitelů vozů Mercedes-Benz. Po přejezdu Pyrenejí a návštěvě sbírky La meca v Madridu zamířily vozy do Paříže a na belgický okruh Spa-Francorchamps, kde si zajezdily po boku legendární „Rudé svině“ (300 SEL 6.3 AMG).
V Bruselu čekala výpravu první logistická výzva: vozy se přepravily speciálními nákladními speciály do Jižní Ameriky.
Od extrémních výšek po africkou šotolinu
V únoru odstartovala jihoamerická fáze z Rio de Janeira. V Uruguayi proběhlo setkání s Montevideo Classic Car Clubem, v Argentině výprava navštívila muzeum někdejšího slavného pilota F1 a ambasadora značky Juana Manuela Fangia a následně překonala náročné serpentiny v Andách.
V březnu výprava dorazila do USA. Z Miami zamířila na okruh Sebring a po východním pobřeží do New Yorku. Zadní sedadla třídy S přitom celou dobu sloužila jako mobilní střižna pro vlogera Benjamina Ortegu. Po zastávce v závodě v Tuscaloose v Alabamě, kde proběhla premiéra nových SUV GLE a GLS, se trojice „esek“ vydala napříč Texasem, Nevadou a Kalifornií až k Tichému oceánu. Každé navštívené místo přitom zanechalo na zadních oknech vozů svou stopu v podobě unikátní samolepky.
První auto světa dnes slaví 140 let, stále se dá koupit. Svezli jsme se |
Skutečnou zatěžkávací zkoušku přinesla Asie a Afrika. V Indii se výprava vyšplhala do nejvýše položeného průsmyku světa ve výšce téměř 6 000 metrů nad mořem.
Po náročné cestě napříč světem, kdy auta plnila nejen propagační funkci, ale částečně je i součástí vývojových prací, byla Praha jednou z posledních symbolických zastávek na evropské pevnině. Odtud už auta vyrazila na závěrečné kilometry celosvětové odysey. Vše směřuje k jedinému datu: 17. října dorazí trojice modelů zpět do domovského Stuttgartu.
O zajímavostech z cesty jsme si povídali s Mariem Schneiderem, který ji absolvoval celou.
Jaké to je pro vývojáře, který je zvyklý řídit tajné prototypy, jet takhle veřejně?
Je to obrovská změna. Běžně musím mít prototyp pod plachtou, schovávat palubní desku, plnit vývojový program, a s nikým o tom nemluvit. Tady jedeme dva metry za sebou kvůli kamerám, zastavujeme u lidí, zveme je dál, ať si nasednou... Je to úžasný networking.
Máte na starosti testování životnosti aut, překvapilo vás na téhle cestě vůbec něco?
Třídu S jsem proháněl v mrazech při -20 °C i v +60 °C, takže mě z technického hlediska mohlo jen stěží něco překvapit. Přesto mě jedna věc udivila. V Indii jsme jeli do průsmyku v téměř 6 000 metrech nad mořem, přičemž naše softwarové simulace pro motor končí ve 4 000 metrech. Lidské tělo mělo s výškou obrovské problémy, ale auto to zvládlo skvěle. V Laosu jsme zase tankovali špinavý 91oktanový benzin místo předepsaného 98oktanového a motor V8 běžel bez jediného zádrhelu.
Jaké technické úpravy na autech jste museli udělat?
Jsou to standardní předsériová auta. V Singapuru jsme namontovali ocelový kryt pod motor – a musím říct, že už je pořádně poškrábaný. Kluci v servisu v Grazu z něj sice nebyli nadšení, protože je těžký a překáží při výměně oleje, ale zachránil nám vanu. V Africe jsme kvůli šotolinám přezuli na 19“ ráfky a terénní pneu z třídy E All-Terrain. Najeli jsme tam 10 000 km bez jediného defektu! K Fish River Canyonu v Namibii jsme spěchali na západ slunce, obě doprovodná auta i kameramani píchli, ale třída S ne. Servisní režim přitom zůstal standardní, jen vzduchové filtry jsme měnili častěji kvůli prachu.
V Indii vás prý potkaly i monzuny...
Ano, chytli jsme tam během monzunů obrovské průtrže mračen. Na silnicích bylo kolem 30 centimetrů vody a my v ní jeli několik hodin v kuse. Měl jsem trochu strach, protože ta hloubka už byla hraniční. Říkal jsem si, jestli nedostane zabrat převodovka nebo něco jiného, ale auta vše přežila bez problémů.
S jakou sestavou aut vlastně jedete a kdo všechno tvoří posádku?
Máme tři auta: dvě osmiválcová S 580 a jedno šestiválcové S 500. Jsme tu čtyři lidé, kteří jedeme úplně celou trasu. Ostatní řidiči se střídají z řad kolegů z různých oddělení – např. z poprodejních služeb nebo místních vývojových center v Indii, USA či Číně. Dále s námi jede novinář, který o expedici píše knihu, a malý tým, co natáčí videa na YouTube.
Využíváte na dlouhých trasách chytré funkce nebo hlasového asistenta?
Při tom cestování ani netušíte, jaký je kde kurz nebo co je to za památku kolem. Stačí říct: „Hej, Mercedesi, kolik je 500 forintů v eurech?“ nebo „Hej, Mercedesi, co je to za budovu po levé straně?“ a auto vám odpoví. Můžete hrát i hlasové kvízy. A na cestě jsme si vytvořili playlist na Spotify se 140 skladbami z celého světa – na každou písničku si vybavím konkrétního člověka, který zrovna řídil někde v Africe nebo v Asii. Ten si nechám na památku.
Jak náročná byla logistika?
V zákulisí je obrovský tým lidí, který řeší celé plánování – logistiku, přechody hranic a podobně. Občas s sebou táhneme třeba 8 kilogramů celních papírů jen k autu a náhradním dílům. Také letecká přeprava byla oříšek. Třída S má na výšku 153 cm a v běžných dopravních letadlech potřebujete ještě o několik centimetrů více. Nechtěli jsme podhušťovat vzduchový podvozek, abychom nezničili ráfky, takže jsme museli využívat speciální nákladní speciály.
Jak jste řešili bezpečnost v krizových oblastech?
V Jihoafrické republice za námi jela bezpečnostní agentura beze zbraní, aby nepoutala pozornost. V Brazílii s námi naopak jela ozbrojená eskorta a v rizikových zónách nám natvrdo řekli: „Stáhněte všechna okna, držte ruce tak, aby byly vidět. Pokud mají auta zatmavená skla a místní gangy do auta nevidí, otevřou si ho samopalem.“
A co drobné nehody na cestách? Vyhnuly se vám škrábance?
V Indii jsem si dal cíl neutrpět ani jeden škrábanec a všichni se mi vysmáli. Dva týdny v pohodě a pak jsme během jednoho dne koupili pět ran – i když jen lehká prohnutí značky. Paradoxně největší incident se nám stal až v Evropě. Projedete celou Afriku i Asii bez incidentu, a pak přijedeme do Řecka, vjedeme do pěší zóny a nějaký blázen nám skočí na auto a urve hvězdu z kapoty. Na modrém autě máme na dveřích dodnes obtisknutou jeho botu!
V Praze vás čekal nabitý program. Měl jsi vůbec čas prohlédnout si město?
Bohužel moc ne, pořád je to práce. Přijede se pozdě, dělají se fotky... Byl jsem vedle Opery v Sydney, a nebyl uvnitř, byl jsem kousek od Tádž Mahalu, a neviděl ho. V Praze je to bohužel stejné. Ale mám teď obrovský seznam míst, kam musím vzít manželku, jinak se se mnou rozvede. I když na to má Mercedes taky řešení – stačí říct: „Hej, Mercedesi, moje žena se na mě zlobí, co mám dělat?“ a virtuální asistentka z ní dřív nebo později vymámí úsměv!
