Největším strašákem stavitelů obytných aut je hmotnost. Hlídá se každý kilogram, aby obytňák nepřekročil hranici 3,5 tuny. A pak jsou tu expediční kamiony. Kategorie sama pro sebe. Podvozky nákladních aut totiž unesou tolik, že se stavitelé mohou opravdu rozmáchnout. To je případ expedičního kamionu, který si nechal postavit zákazník z Česka v jičínské firmě VejnyWood.
Základem auta je podvozek Mercedes-Benz Actros. Ačkoliv auto sjelo z výrobní linky už na konci 90. let, tachometr ukazoval sotva 40 tisíc kilometrů. Sloužilo totiž u letištních hasičů, což mimo jiné znamená, že na servisu mercedesu se nešetřilo.
 |
Obytná nástavba vznikla ze sendvičových panelů a sedí na pomocném kyvném rámu. Když se náklaďák pohybuje v těžkém terénu, tak se jeho rám kroutí a vlní. Pomocný rám tyto pohyby odfiltrovává od nástavby, která se lepí. „Skoro všechno lepíme,“ vysvětluje Martin Vejnar ze společnosti VejnyWood. „Lepidlo vytváří pevný, ale zároveň pružný spoj. Takže nedochází k praskání nástaveb, ani když se vozidlo kroutí při jízdě v nerovném terénu,“ dodává.
Expediční kamion v číslech
|
V autě může nocovat až šest cestovatelů: v zadní části je dvojlůžko, v přední části se dá rozložit sezení na další dvojlůžko. A kdyby to nestačilo, tak dvě přídavná ležení jsou k dispozici v kabině kamionu. Obytná část má dvojitou podlahu s vytápěným meziprostorem. Tam našla své místo nádrž na čistou vodu, do které se jí vejde asi 400 litrů a dvě odpadní nádrže, a další technologie včetně filtračního zařízení.
Auto si veze na střeše malou solární elektrárnu a uvnitř nástavbové baterie, za které by se nemusel stydět průměrný elektromobil. Protože podvozek je dvojnápravový, bylo klíčové správné rozložení hmotnosti.
Kombinace dřevěného dekoru a černého umělého kamene, ze kterého je pracovní deska v kuchyni i na zakázku tvarované umyvadlo v koupelně dává zapomenout, že to všechno se hýbe a projede i těžký terén. Přední kabina je s nástavbou propojená průchodem, takže posádka se po zastavení dostane suchou nohou do obytné části.
V divočině kupodivu nejsou výlevky na chemické WC. Cestovatelé si tedy nechávají do expedičních aut montovat udržitelné toalety. V případě šedého mercedesu je to spalovací záchod, doslova krematorium na exkrementy. Jak to celé funguje? Do záchoda se vloží speciální papírový pytlík. Po vykonání potřeby celý obsah v pytlíku spadne dolů do spalovacího prostoru. Tam teplota dosahuje až 550 stupňů. „Během deseti až patnáctiminutového cyklu se všechno spálí na prach. Popel se dá vysypat kdekoliv, žádný jiný odpad z toalety nevzniká,“ popisuje Martin Vejnar.
Šedý expediční Mercedes-Benz s nástavbou váží 13 tun, přičemž 18 tun je maximálně přípustná hmotnost. Jeho majitel, který se profesně pohybuje kolem nákladních aut, si jej nechal postavit „na důchod“.
