Írán před islámskou revolucí v roce 1979, pod vládou dynastie Pahlaví, procházel intenzivní západní modernizací a kulturní otevřeností, zejména ve velkých městech jako Teherán. Ženy se oblékaly do západních šatů, nosily minisukně a nechodily zahalené. Nicméně tato éra byla také poznamenána silnou represí tajné policie a extrémní chudobou.
Historie Íránu (historicky známého jako Persie) se začíná psát velmi hluboko ve starověku, organizované civilizace a první státy se na íránské vysočině formovaly již od 3. až 4. tisíciletí
Šáh Mohammad Reza Pahlaví podporoval rozvoj infrastruktury a vzdělávání. Západní móda, hudba a životní styl byly ve městech běžné. Režim byl autoritářský, tajná policie zatýkala a mučila odpůrce. Období je často romantizováno, šlo o dobu, ve které se vysoká kultura a pokrok střetávaly s politickým útlakem. Přes ropné bohatství existovaly obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými.
Do světa světových boháčů patřil právě Réza Páhlaví, byl světovou celebritou padesátých a šedesátých let - dnes by to byl influencer s miliony sledujících na Instagramu. Jednou mu pošťák přinesl zásilku, byl v ní katalog Maserati. Ve snaze oživit prodej totiž rozeslal Omar Orsi, syn tehdejšího majitele Maserati Adolfa Orsiho, brožury modelů 3500 GT a 450S potenciálním bohatým kupcům. Íránská ambasáda v Římě vzápětí dostala na konci roku 1958 za úkol naplánovat schůzku s vedením Maserati.
Československý prezident Antonín Novotný (vpravo) vítá íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího na ruzyňském letišti, uprostřed manželka prezidenta Božena Novotná,
Perský vládce byl jako velký milovník výkonných kupé ze světáckého gran turisma nadšený. Ale přeci jen… chyběl mu přebytek výkonu. Po testech Maserati 3500 GT se tedy optal, zda by nestálo za to zabudovat pod kapotu zdobenou neptunovým trojzubcem osmiválec z 450S.
V modenské fabrice ve Viale Ciro Menotti ten fanfaronský nápad přijal za své Giulio Alfieri, tehdejší technický ředitel Maserati, to se psal rok 1958. Páhlaví dokonce nabídl spoluúčast při financování nákladů na vývoj a výrobu.
Maserati vyladilo Ghibli na rozloučenou s osmiválci na 334 km/h |
Alfieriho mechanici nakonec museli vůz výrazně přepracovat a upravit, srdcem byl osmiválec ze slavné závodní barchetty Maserati 450S zvětšený na pět litrů. Alfieri sliboval maximálku 280 kilometrů v hodině. To znamenalo vstup do klubu těch nejrychlejších aut té doby.
Původně byl jako výrobce karoserie vybrán Bertone, ale na Orsiho popud byla nakonec vybrána společnost Carrozzeria Touring. Výrobce karoserií dostal pokyny, aby vůz vypadal odlišně od modelu 3500 GT, na kterém byl založen. Hlavní designér Carlo Anderloni se inspiroval perskou barokní architekturou pro jedinečný design masky chladiče a interiéru. Hotový vůz byl okamžitě v utajení odeslán íránskému šáhovi. Druhý vůz byl vyroben pro vystavení na turínském autosalonu v roce 1959 a koupil jej jihoafrický milionář a majitel okruhu Kyalami Basil Read.
Dva plus dvoumístné kupé oblečené renomovanou karosárnou Touring se stalo hvězdou akce, na počest prvního jedinečného zákazníka získal tento kus přezdívku „Perský šáh“ (Scia di Persia) a mimo jiné představil světu unikátní modrý lak. Ta královská barva byla speciální, při pohledu z některých úhlu se nemůžete rozhodnout, jestli není zelená. Ke třem „Pahlavího“ kupátkům přibylo v letech 1959 až 1966 ještě dalších jedenatřicet, s karoseriemi, které byly dílem osmi špičkových italských karosářů. A pak už osmiválce v nabídce Maserati nesměly chybět, ta éra skončila předloni speciální edicí osmiválcových maserati.
Později, když byl Réza Pahlaví sesazen, bylo Maserati přemístěno do jeho chaty ve švýcarském Gstaadu. Do roku 2005 najelo přibližně šest tisíc kilometrů.
Pahlavího 5000 GT mělo pod kapotou pětilitrový vidlicový osmiválec (nejprve 4 937, od roku 1960 zvětšený na 4 940 ccm), nejprve spárovaný se čtyřstupňovým manuálem ZF, od roku 1960 dostávala auta pětikvalt. Po úpravách v roce 1960, kdy motor dostal mimo jiné vstřikování paliva (mechanické Lucas, nahradilo čtyři karburátory Weber), a výkon osmiválce klesl z původních 340 na 325 koní.
Po první karoserii od Touringu se od roku 1960 hlavní karosárnou stala společnost Carrozzeria Allemano, která vyrobila 22 vozů navržených Giovannim Michelottim. Další tři auta nesou podpis Pietra Fruy, Carrozzeria Monterosa vyrobila 2 vozy, Pininfarina jedno auto (navrženo Aldem Brovaronem), jedno postavila Ghia (Sergio Sartorelli), jedno Bertone (Giorgetto Giugiaro) a Carrozzeria Touring vyrobila 2 další vozy kromě původních 2 vyrobených „Šáhů“.
Maserati 5000 GT se prodávalo za ceny kolem 17 000 amerických dolarů (dvojnásobek ceny Maserati 3500) a upravili ho podle přání celebrit, které si ho dopřály. Byl mezi nimi Aga Khan, Gianni Agnelli (italský průmyslník, vládce Fiatu), americký sportovec Briggs Cunningham nebo mexický prezident Adolfo López Mateos.
Konec kvetoucího ÍránuPo Islámské revoluci v roce 1979 došlo v Íránu k hlubokým společenským, kulturním, politickým a ekonomickým změnám. Sekulární monarchie pod vládou šáha se proměnila v teokratickou islámskou republiku, což vedlo k rozdělení íránské společnosti a radikální proměně každodenního života. Nový režim pod vedením ajatolláha Chomejního zavedl přísná islámská pravidla (šaría). To zahrnovalo povinné nošení hidžábu pro ženy, segregaci pohlaví na veřejnosti a omezení osobních svobod. Po roce 1980 proběhla „kulturní revoluce“, při níž byly univerzity čištěny od západních a neislámských vlivů. Mnohé knihy byly zakázány a tisíce studentů a učitelů byly vyloučeny. Došlo k rozpadu ekonomiky, útěku kapitálu a odchodu mnoha vzdělaných občanů do exilu. Zavedení sankcí a ideologické zaměření režimu vedlo k mezinárodní izolaci. Režim brutálně potlačil veškerou opozici, včetně sekulárních a levicových sil, které se na revoluci původně podílely. Zatímco zastánci revoluce ji považují za osvobození od západního vlivu, kritici a značná část íránské společnosti ji vnímají jako destrukci moderního Íránu a jeho kultury ve prospěch radikální teokracie. |
