Unikátní desetidílný seriál na Premium iDNES.cz mapuje historii jedinečného Masarykova okruhu, který letos slaví devadesát let od prvního závodu. Jedenáctý bonusový díl nás zavádí na místa, kde se psala jeho historie. Fascinující příběhy slavných okamžiků, heroických výkonů i tragédií brněnské grand prix vypráví Jiří Smetana za doprovodu jedinečných fotografií z archivu Zdeňka Zavřela. Kompletní seriál najdete zde.
Dobová mapa trati z roku 1930
Kamenné patníky
Masivní kamenné patníky, které lemují silnici, byly svědky soubojů automobilových závodníků v letech 1930–1937.
Masivní kamenné patníky, které lemují silnici, byly svědky soubojů automobilových závodníků v letech 1930–1937. Na dohled od nich došlo v roce 1937 i k nejtragičtější nehodě celé meziválečné éry brněnských závodů. Tehdy Mercedes-Benz řízený Němcem Hermannem Langem vyletěl ze silnice, dva diváky zabil a dvanáct dalších zranil. Sám jezdec z vozu vyletěl a záchranáři jej našli až opodál v lese, vyvázl ale bez těžkých zranění. Přímo naproti patníkům je odbočka na nový okruh. Ten je sice pro veřejnost po většinu času uzavřený, na majestátní trať klikatící se údolím se ale můžete podívat alespoň zpoza plotu tribuny C. Z odbočky je to k ní sotva pár set metrů a dá se u ní i zastavit autem.
Zničený vůz Hermanna Langa po tragické nehodě v roce 1937.
Farinova zatáčka
To místo fanoušci milovali po celou poválečnou éru. V roce 1949 se ale dvěma z nich stala osudná nehoda favorizovaného Itala Giuseppe Fariny. Památný úsek trati dnes připomíná obelisk a řada menších pomníků, na nichž jsou jména všech vítězů závodů na starém okruhu. Celé pietní místo je dílem nadšence Jiřího Řezáče, který je jinak spolumajitelem oblíbené brněnské cukrárny. Současná podoba silnice pochází z roku 1964, kdy se trať upravovala pro závody mistrovství světa. Tehdy také vznikl umělý svah, který byl pravidelně obsypaný fanoušky. Při pohledu ze silnice jej můžete tušit v lese napravo od pomníků. A ještě jeden pomník „ve Farince“ stojí za zastavení: na nájezdu do zatáčky na kraji lesa připomíná deska legendárního motoristického novináře Amose Krejčího, který zemřel v roce 2012.
Farinova zatáčka v roce 1986 pohledem řidiče vozu rozvážejícího novináře před závodem
Nová zatáčka v Kohoutovicích, vlevo vykukuje panelák, který má na střeše restauraci.
Restaurace Grand Prix
Kohoutovický horizont vypadal po většinu své závodní „kariéry“ jinak než dnes. Žádné paneláky, jen rychlý průjezd kolem hájovny a pak rychlý „pád“ do uliček starých Kohoutovic.
Dnes přímé cestě brání kruhový objezd, ze kterého je ale dobře vidět Restaurace Grand Prix. Najdete ji na střeše jednoho z panelákových věžáků, které jsou viditelné z celého Brna. Kdysi dávno v noci zářila jako koruna, dnes na ní najdete poutač soukromé firmy, která v dříve honosných prostorách sídlí. Dílo architekta Jaroslava Černého bylo přístupné výtahem nezávisle na bytovém domu.
Staré depo
Donedávna bylo toto místo hlavně obrazem úplného zmaru starého okruhu. Od letošního jara ale na zchátralé fasádě starého depa přibyly graffiti mapující historii zaniklé závodní trati. Zazděné portály, které dnes malba pokrývá, jsou dřívějšími závodními boxy a celou zeď ohraničují dvě věže – jedna řídicí, druhá pro časomíru.
V této podobě depo zůstalo do dneška. Fotografie je ze slavnostního zahájení závodu v roce 1955.
Úplně původně bylo celé depo dřevěné, zděné podoby se dočkalo v roce 1955 a poté prošlo už jen dílčímu opravami. Na pravé věži najdete dvě pamětní desky – jedna připomíná samotnou historii okruhu, druhá pak tragickou nehodu italského závodníka Luigiho Rinaldiho, který na tomto místě v roce 1972 zemřel v troskách svého auta a zabil i traťového komisaře.
Donedávna bylo toto místo obrazem úplného zmaru starého okruhu. Od letošního jara ale na zchátralé fasádě starého depa přibyly graffiti mapující historii zaniklé závodní trati.
Od letoška má staré depo novou tvář. Graffiti mapující historii původní trati se inspirovalo mimo jiné příběhy publikovanými na Auto.iDNES.cz (čtěte více).
Původní trať
Na mýtické místo v lese na úpatí náspu dálnice D1 vás žádný průvodce nezavede, právě zde je ale poslední připomínka meziválečného okruhu. V jednom místě se asfaltový povrch změní na betonový, který jako by vyjel z náspu pod dálnicí. Ten sotva sto metrů dlouhý kus betonu je posledním kusem povrchu, o který si odírali pneumatiky Tazio Nuvolari nebo Louis Chiron.
Současný stav posledního existujícího povrchu trati z roku 1930.
Trať zde vedla po původní státní silnici na Prahu, dnes je silnice z části zbořená a z části pohřbená pod náspem D1. Jak se na to utajené místo dostanete, čtěte zde.
Až do roku 2011 byl původní povrch i na celém úseku, od sjezdu z D1 na 182. kilometru až do Popůvek. Vydlážděná silnice z „kočičích hlav“ vydržela neuvěřitelných osmdesát let silného provozu. Už v prvním roce si přitom jezdci stěžovali, že jsou kostky v takto rychlém úseku nebezpečné.
Baltisbergerova zatáčka
V lese za svodidly lemujícími silnici najdete pomník německého závodníka Hanse Baltisbergera, který na tomto místě zemřel v roce 1956. Byl první motocyklovou obětí trati a díky povídce Bohumila Hrabala i tou nejznámější. Tomuto místu se říká Baltisbergerova zatáčka, ve skutečnosti jsou to ale zatáčky dvě – ta první, v níž se slavný jezdec zabil, je mírná levotočivá.
Hans Baltisberger před startem závodu třistapadesátek v roce 1956.
Moderně vypadající zatáčka, která se dnes jako vedlejší silnice napojuje na silnici vedoucí k Farinově zatáčce, sice také nesla jméno slavného jezdce, vznikla ale až při přestavbě trati v roce 1964, osm let po Balitsbergerově smrti. A mimochodem – na pomníku je uvedeno špatné datum narození jezdce. Kdysi jej někdo chybně napsal na provizorní památníček, který na místě vznikl, a od té doby se tato chyba opakuje při každé renovaci současné kamenné mohylky.
Na Šípu
Čerstvě dokončená dráha v serpentinách nad Ostrovačicemi v roce 1930
Na původním okruhu z roku 1930 to byl divácky nejoblíbenější úsek, dokonce se zde připlácelo za vstupné a dražší už byla jen tribuna naproti depu. Legendární ostrovačické serpentiny, kterým se také říkalo „Na Šípu“, jezdcům dělaly vrásky – brzdilo se do nich z kopce, byly zrádně klopené. Tady se odehrávaly souboje, tady se také často bouralo. Původní betonový povrch je sice už desítky let pryč, jinak ale vede okruh na tomto místě stále v původní stopě. Je zde mimochodem dobře vidět, jak byla původní trať úzká.
Legendární ostrovačické serpentiny, kterým se také říkalo „Na Šípu“, jezdcům dělaly vrásky – brzdilo se do nich z kopce, byly zrádně klopené.
Veselka
Ještě před nějakými patnácti roky byla na Veselce klasická křižovatka, která byla částečně „naklopená“ a jasně dávala tušit, kudy se hnali závodníci. Dnes je trať pohřbená pod kruhovým objezdem. Na tomto místě přišel v roce 1969 o život československý jezdec František Bartoš a řada dalších závodníků havarovala. A je jedno, jestli v autě, nebo na motorce. Mezi jezdci šlo o obávanou zatáčku. Následovala po velmi dlouhém rovném klesání, a kdo měl pro strach uděláno, dokázal ji jezdit vážně rychle. Vyplatilo se to dvakrát – za zatáčkou totiž následuje velmi prudké stoupání směrem na sever. A tady se daly sbírat cenné sekundy.
Miroslav Čada projíždí zatáčku na Veselce v roce 1955.
