Podpoří se tak spolehlivost a vývojářům to umožní z motoru dostat maximum dat v proměnlivých podmínkách.
Německá společnost Mahle, která vyvíjí a dodává komponenty pro automobilový průmysl, se pochlubila svým chytrým pístem pro spalovací motor. Zatím jde o testovací zařízení, které je určené především ke klasickému sběru dat při vývoji jednotlivých součástí motorů, ale Mahle v něm vidí i potenciál pro běžné praktické použití. Firma už má podobné zkušenosti třeba s inteligentními ložisky.
Princip těchto zařízení je vcelku jednoduchý: jsou osazena senzory, které umí měřit teplotu a tlak přímo ve svém okolí. Při testování motorů a součástí tak tyto díly hlásí, v jakých pracují podmínkách a vývojáři mohou najít skutečnou hranici možností daných prvků. V praxi ovšem platí, že se třeba u dílů pro motory musí počítat s nejhorším scénářem – kdy například motor běží na nekvalitní palivo, ve vysoké nadmořské výšce a v nízkých teplotách. Proto se komponenty motorů navrhují s výraznou rezervou a vlastně nejsou využívány na maximum.
To sice znamená, že i moderní motory jsou vcelku robustní (navzdory tomu, co se o nich tvrdí), na druhou stranu je u nich prostor k vylepšení, co se účinnosti týče. Mahle k tomu chce využít právě svých „inteligentních“ komponent. Motor osazený písty se senzory nebo třeba chytrými ložisky, by totiž mohl fungovat efektivněji než dnes.
Množství oleje nebo třeba chladicí kapaliny by se totiž dalo přizpůsobit aktuálním podmínkám, které senzory hlásí a nemuselo by být nastaveno z výroby na onen nejhorší možný scénář. Čím méně oleje by pak motor v dané situaci musel svým okruhem hnát, tím lepší by byla jeho účinnost a to by snižovalo spotřebu paliva. Teoreticky je to i cesta ke zvýšení výkonu, kdy by motor mohl častěji fungovat blízko bezpečného limitu životnosti jednotlivých dílů, které bývají naddimenzovány.
Nové techniky by šlo také využít při detekci přicházejících potíží motoru. Ze změny zaběhlého stavu by jednoduše senzory poznaly, že se blíží nějaký problém a dovedly tomu přizpůsobit jak samotné fungování motoru (třeba intenzivnějším chlazením), tak samozřejmě přicházející závadu nahlásit řídicí jednotce, která by následně upozornila řidiče buď klasickou kontrolkou nebo hláškou v palubním systému.
Vše by přitom mělo fungovat bezdrátově a bez potřeby jakéhokoli připojení na zdroj energie. Senzory třeba v pístech by si měly vyrábět elektřinu samy díky pohybu pístu. Mahle však neuvádí k těmto řešením žádná konkrétnější data o jejich výhodnosti a efektivitě, což naznačuje, že cesta do praxe bude ještě vcelku zdlouhavá.
