Bloomberg podává zdrcující obraz skomírání německých automobilek v Číně. Zůstávají v prachu zvířeném tamními značkami, jako je Nio, které jim technologicky ujely.
Německá zarputilost však značkám jako VW či právě BMW a Mercedes velí vytrvat až do hořkého konce a kalich potupy vypít do dna. Němci nedělají malých chyb. Zatímco mnohé jiné západní značky se z Číny již stáhly, uznaly porážku, Němec dává dále a ještě více „all-in“ na Čínu.
Krize autoprůmyslu už je i v Česku. Výrobce autosedadel zavře závody |
Je ale pozdě. Peking si svůj autoprůmysl dlouho hýčkal, vypiplával, dopoval dotacemi, takže mu na zelené louce vykvetl. I nyní Peking čínským automobilkám stále podává pevnou a štědrou ruku podpory. Ziskovost je druhořadá, hleďte na technologický vzestup a zejména na získání ještě většího tržního podílu. Ze západních značek dokáže technologicky vzdorovat už jen Tesla.
Evropa vs. Čína: na pařížském autosalonu se dá atmosféra krájet |
V těch samých letech, kdy Čína činila vše pro to, aby její autoprůmysl rozkvetl, Západ dělal pravý opak. Tuhými regulacemi a stále přísnějšími emisními normami házel autoprůmyslu klacky pod nohy. Neumožňoval mu organický růst, ani případný organický, tržně motivovaný příklon k elektromobilitě.
Jaký to rozdíl oproti osmdesátým a devadesátým létům minulého století, kdy se tehdy ještě racionální Evropské hospodářské společenství, předchůdce zeleně zideologizované Evropské unie tohoto milénia, za evropský autoprůmysl jasně postavilo. A pomohlo mu tak v dobré kondici přečkat nápor japonské konkurence. Nejde jen o Volkswagen a evidentní chyby jeho managementu. V průšvihu je celý evropský autoprůmysl.
Kvůli Green Dealu si Evropa likviduje autoprůmysl, říkají čeští europoslanci |
To není selhání jedné značky, jednoho managementu. To je především selhání systémové. Jde o důsledek onoho regulatorního, tedy právě systémového házení klacků pod nohy, kdy silné slovo v evropských institucích získali ti, kteří by vážně nejraději, aby se lidé – ostatní lidé, ovšem – vrátili k bicyklům či pěší chůzi. A jsme tam, kde jsme. Když jedna ekonomika svůj autoprůmysl piplá, dotuje a dopuje, zatímco druhá za něj zapřahá stále těžší zátěž, beroucí kapacitu ke skutečným inovacím, kdo asi tak ve vzájemném soupeření nakonec zvítězí? Je to zřejmé; cena i výkon je na straně Číny, Německo drtivě prohrává.
Prohra v Číně však není to nejhorší, co může německé automobilky čekat. Bez čínské poptávky jsou ohroženy přímo existenčně. I právě kvůli tomu, že teď na Čínu vsází všechno. Proto ostatně tolik lobbovaly za to, ať Brusel nezavede vysoká cla na dovážená čínská elektroauta.
KOMENTÁŘ: Na chalupu jen na koloběžce. O smutném konci cenově dostupných aut |
Ještě na něco však německé automobilky vsází. Na svoji vládu. Na to, že je Berlín nenechá padnout, neboť jsou až příliš velkými zaměstnavateli a pro ekonomiku tak moc důležité. Německé srkání z hořkého kalichu potupy tak nakonec může zaplatit daňový poplatník.
ANALÝZA: Dobré řešení neexistuje. Boj o cla na elektroauta z Číny není u konce |
