Tým designérů a konstruktérů společnosti LEGO Group postavili ve svém studiu na Kladně plnohodnotnou repliku hypersportu Koenigsegg Sadair’s Spear v měřítku 1:1 z kostiček řady LEGO Technic. A co je na tom nejlepší? Auto je plně funkční a dokáže reálně jezdit. O tom, jak probíhal vývoj, s jakými technickými výzvami se museli inženýři poprat a proč po nocích rozebírali stavebnice Ninjago, jsme si popovídali s hlavním českým designérem projektu.
 |
Nejsložitější projekt v historii
Každé nové auto, které na Kladně stavíte, je složitější...
Byl to suverénně nejsložitější model ze všech, co jsme kdy dělali. A to hned ze tří důvodů: to auto muselo reálně jezdit poměrně vysokou rychlostí, muselo plně podporovat otvírání v takzvaném Ghost Mode (přístup ke všem otevíratelným částem karoserie – pozn. iDNES.cz) a na vyřešení této obří technologické složitosti jsme měli ze všech projektů vůbec nejkratší čas.
Jak dlouho trvá takové auto z lega postavit od nuly?
Když to vezmu úplně od úplného začátku, tak celý proces od prvotního návrhu až po finální sestavení trval přesně 7,5 měsíce.
Lubor Zelinka, český designér LEGO Group
Je to čistě inženýrská práce u počítače, nebo spíše metoda pokusu a omylu, kdy kostky skládáte v dílně a zkoušíte, co to udělá?
Je to kombinace obojího. Já osobně velmi rád začínám klasicky na papíře se skicákem v ruce. Hledám správný nápad, základní proporce a tvarosloví, takže na začátku se opravdu hodně kreslí. Potom kolegové začnou tuto skicu rozpracovávat do reálných kontur a zkouší, jak by se to dalo z lega fyzicky postavit. První hrubá struktura vzniká čistě manuálně – kluci berou kostky do ruky a zkouší je skládat empiricky, nikoliv inženýrsky. Teprve až když víme, že to funguje, nastupuje obří fáze v počítači. Tam se v CAD programech vymodeluje kompletně celé auto a dořešují se ty nejmenší technické detaily.
Nejrychlejší LEGO auto stavěli v Česku. Rekordní koenigsegg můžete mít doma |
Jak jste přišli na ten unikátní modulární systém šestiúhelníků, ze kterých je poskládaný celý povrch auta?
Hlavní inspirací pro nás bylo samotné logo automobilky Koenigsegg, které vychází z historického rodinného erbu rodiny von Koenigsegg. Strašně se mi líbilo to jejich diamantové tvarosloví, ta ikonická šachovnice. Hledal jsem ideální měřítko, ve kterém by toto diamantové schéma bylo aplikovatelné pomocí standardních prvků LEGO Technic na celou plochu karoserie.
Dlouho trvalo najít tu správnou velikost jednoho segmentu. Musel být dostatečně malý na to, abychom z něj dokázali vymodelovat jemné konvexní a konkávní tvary auta, ale zároveň nesměl být tak drobný, aby celkový počet panelů narostl do nějakého nesmyslného množství, které bychom fyzicky nezvládli vyrobit a poskládat. Nakonec jsme trefili ideální rozměr a těchto segmentů je na autě přesně 2 200.
Když se podíváme na karoserii Koenigseggu, hned na první pohled zaujme, jak dokonale jsou ty diamantové plochy uzavřené. To musel být v porovnání s předchozími modely velký boj.
To byl obrovský boj, se kterým jsem hodně zápasil. Když se podíváte na naše starší modely, jako bylo Bugatti nebo McLaren, ta stavba byla na první pohled mnohem děravější. Bylo tam jasně vidět, že je to Technic, ale kvůli těm mezerám se tam trochu ztrácelo to detailní tvarování a jemné kontury auta. Lidský mozek vnímá tvar automobilu primárně skrze velké stíny a odlesky světla na karoserii. Tím, že se nám u Koenigseggu podařilo ty diamantové panely poskládat těsně vedle sebe a vytvořit celistvý povrch, ty odlesky světla to auto krásně definují a vy vnímáte ten tvar jako jeden dokonalý celek.
Samozřejmě jsou na autě místa, kde si můžeme otevřeně říct, že úplně stoprocentně přesní vůči originálu nejsme. To je ta největší bolest práce designéra – člověk musí neustále žít s vědomím, jaké by to ještě mohlo být, kdybychom měli víc času. V určitý moment vám ten model zkrátka musí vzít zpod rukou a odvézt ho na premiéru, jinak by to auto nikdy nevzniklo.
Příkladem jsou větrací mřížky na vrcholu předních blatníků. My je máme postavené striktně vodorovně v jedné rovině, zatímco ve skutečnosti jsou na reálném autě jemně zakřivené. Na druhou stranu jsem obrovsky nadšený z toho, jak se nám povedlo ztvárnit tvar předního nasávání vzduchu, které v reálu vede ke klimatizaci. Ten ostrý spodní tvar se nám povedl udělat jen díky tomu, že jsme ty panely postavili přesně na hranu. Udělají tu správnou křivku, akorát že oproti reálnému autu jsme v tomto místě o něco málo větší. V rámci naší úzké spolupráce s lidmi z Koenigseggu jsme ale s tímto neměli sebemenší problém. Hned na začátku jsme si vysvětlili, že se nesnažíme o dokonalou mikroskopickou kopii, ale snažíme se přenést celkovou esenci toho auta, zachytit ten hlavní dojem a emoce. Nebazírovali jsme rigidně na milimetrových detailech. Kdybyste šel vyloženě po detailech, tak například přední aerodynamické plošky nemají tu dokonalou organickou křivost originálu. Ale jako celek to auto funguje naprosto fantasticky a ten ikonický koenigsegg v tom okamžitě vidíte.
Předpokládám, že vytvarovat takto složitou, aerodynamicky prolamovanou karoserii musel být oříšek. Nedovedu si představit, jak se takto organické tvary modelují z hranatých kostek. Takový hranatý Mercedes třídy G by byl asi jednodušší...
To bezpochyby. Mercedes G nebo nějaký hranatý supersport z 80. let, případně úplně první model od Koenigseggu by byly řádově jednodušší. My jsme ale pro tento model museli navrhnout celou rodinu specifických panelů. Máme základní plnohodnotný diamant, ale vedle toho máme poloviční segmenty zkosené v jednom nebo v druhém směru, a navíc ještě doplňkové menší díly. Tato stavebnicová rodina panelů nám nakonec umožnila dokonale ztvárnit v podstatě jakoukoliv část komplikovaného povrchu auta.
Lepíte ty kostičky k sobě, nebo ne?
Návrháři v LEGO Technic s oblibou říkají, že pokud model navrhnete strukturálně správně, není potřeba použít ani kapku lepidla. A to platí i pro tento model, se kterým jsme na okruhu v Goodwoodu jeli přes 100 km/h. Když je inženýrská práce odvedena precizně, drží to perfektně samo o sobě. Ostatně můžeme si to vyzkoušet – jakýkoliv segment z karoserie můžu teď hned rukou vycvaknout, nic z toho není lepené.
Neodpadlo vám z auta během té rychlé jízdy na trati vůbec nic?
Při samotné jízdě neupadlo vůbec nic. Menší potíže se objevily až na úplném závěru natáčení. Těch ostrých testovacích pokusů a jízd bylo několik za sebou a vlivem silných vibrací od motoru a podvozku se nám začaly mírně uvolňovat některé drobné prvky vzadu na difuzoru. Naštěstí jsme si toho všimli včas a díly jsme na místě jen nacvakli zpět. V některých záběrech ve videu je sice vidět, že se pár těch panelů pod náporem vzduchu trochu chvěje a pohybuje, ale nebylo to nic dramatického. Z durability toho modelu jsme byli sami velmi příjemně překvapeni.
327 906 kostek seskládaných za měsíc a půl
Zmiňoval jste, že celý projekt trval 7,5 měsíce. Kolik času z toho zabrala ta samotná fyzická stavba auta a kolik lidí na tom pracovalo?
Samotná manuální stavba trvala zhruba měsíc a půl až dva měsíce. Auto dával dohromady tým 18 lidí, kteří pracovali nepřetržitě na tři směny v režimu 24/5. Tento tým musel rukama správně spojit neuvěřitelných 327 906 prvků LEGO Technic. Jsou to řádově vysoké desítky různých druhů, kostek.
Dá se to nějak přirovnat ke standardní stavebnici Koenigseggu, kterou si lidé mohou běžně koupit v hračkářství? Kolik takových krabic by padlo na toto velké auto?
Oficiální model LEGO Technic Koenigsegg pro zákazníky obsahuje něco přes 4 000 elementů. Kdybychom to mechanicky přepočítali, tak na stavbu tohoto velkého vozu v měřítku 1:1 padlo zhruba 85 těchto komerčních stavebnic. Samozřejmě s tím, že my tam máme úplně jinou vnitřní strukturu a komponenty. A na rozdíl od běžné krabice, kde vám na konci zbude pár náhradních dílů, nám tady nezbylo vůbec nic.
Co bylo z technického hlediska vůbec nejnáročnější?
Jak už jsem zmínil, byl to ten Ghost Mode. Možnost mechanicky otevřít kapotu, kufr i ty ikonické dveře přidala celému projektu extrémní vrstvu složitosti. To jsou věci, které jsme v takovém měřítku doteď nikdy nedělali. Když stavíme běžný statický model nebo repliku auta pro muzeum, v podstatě se to dá přirovnat k hliněnému designovému modelu, který dělá automobilka – soustředíte se pouze na vnější povrchy, aby to skvěle vypadalo. Co je uvnitř pod kapotou, vás v ten moment nemusí moc zajímat, protože je to skryté.
Tady jsme ale kvůli otevírání museli vymodelovat naprosto všechno. Od detailů unikátního zavěšení kol, které je pro Koenigsegg typické, přes maketu obřího předního chladiče a vzduchových průduchů až po detaily, které vnímáte při otevření dveří – prahy, vnitřní falce a panely, které na sebe musí dokonale lícovat a navazovat. To nám sebralo obrovské množství času.
Jaké to vůbec je sedět osm hodin v kuse na směně a jen spojovat plastové kostičky? Bolí z toho ruce? Máte puchýře nebo mozoly?
Ano, bolí to, nebudu nalhávat, že ne. Ale paradoxně mnohem víc než samotné stavění bolí rozebírání. Když se na modelu udělá chyba nebo se prototyp musí rozebrat a předělat, dostat ty pevné čepy a osičky ven z dírky, to je teprve ta pravá bolest pro prsty.
Nemáte na to v továrně nějaké speciální udělátko nebo kleště pro rozebírání velkých modelů?
Žádný speciální nástroj nemáme. Pomáháme si jednoduše tak, že vezmeme jiný LEGO element – například dlouhou osku nebo pevný pin – a tím ten zaseknutý díl z dírky vytlačíme. Ale i tak z toho prsty po celém dni slušně bolí.
Vlastní šasi a ráfky z Ninjago
Když se podíváme na mechaniku podvozku, kolik komponentů je z reálného auta a kolik je postaveno z Lega?
Celé šasi, včetně kompletního zavěšení, specifického odpružení kol a mechanizmu řízení, je čistě náš vlastní inženýring z LEGO dílů. Reálné komponenty přímo od automobilky Koenigsegg jsou na voze pouze dvě věci: kompletní originální kola (disky včetně pneumatik) a jejich originální volant v interiéru. Plus samozřejmě tovární loga a znaky vpředu a vzadu. Všechno ostatní jsme navrhli a postavili my. Jediné věci, které jsme logicky kupovali jako hotové komponenty, jsou poháněcí elektromotor a trakční baterie.
Na podvozku mě zaujaly ty obří brzdové kotouče a třmeny. Jak přesně jsou vyřešené brzdy na autě z plastu, které jede stovkou?
To je skvělá otázka. Na modelu máme krásné designové makety kotoučů a brzdičů postavené z Lega, které vidíte skrze ráfky kol. Ale z vnitřní strany jsou pak schované skutečné, opravdové hydraulické závodní brzdy. To je mimochodem jedna z věcí, na kterou jsem z pohledu našeho inženýrského týmu obrovsky pyšný. Kluci dokázali vymyslet takové konstrukční řešení, že jsme ty reálné těžké kotouče a třmeny dokázali schovat na vnitřní stranu nábojů, takže zvenčí neruší ten čistý LEGO vizuál, ale auto přitom stoprocentně bezpečně brzdí.
Byla by pro vás jako pro designéra výzva vyrobit z Lega i samotný velký disk kola, tedy ráfek?
To by byla obrovská výzva. Udělat LEGO ráfek v měřítku 1:1, který by udržel obří torzní síly a váhu 1,5 tuny při rychlosti 100 km/h, by bylo inženýrsky extrémně složité. Lidé z Koenigseggu byli ale naštěstí fantastičtí partneři, spolupráce s nimi byla excelentní a byli tak laskaví, že nám pro tento projekt poskytli jednu kompletní sadu svých originálních karbonových disků včetně pneumatik, které jsme do modelu zakomponovali.
Na co přesně to auto jezdí a kolik má motorů?
Je to čistý elektromobil. Na zadní nápravě je umístěn jeden výkonný elektromotor.
A ten jeden motor stačil na to, aby to velké auto roztáhl na tu maximálku 111 km/h?
Pravdou je, že jsme v ten moment jeli z mírného kopce, což nám samozřejmě trochu pomohlo (smích). Ale i na čisté rovině dokáže tento pohon s autem pohybovat velmi svižně.
Originální Koenigsegg je postavený z čistého karbonu a váží kolem 1 400 kg. Jak je na tom tento váš LEGO model z hlediska hmotnosti?
V technické specifikaci uvádíme celkovou hmotnost lehce přes 1,5 tuny. Takže z hlediska váhy se od reálného karbonového originálu vlastně moc nelišíme.
Vy sám jste seděl při těch rychlostních testech za volantem a auto osobně řídil. Jaký je to pocit? Je kabina hodně odlišná od originálu?
V kuloárech jste správně zaslechli, že kabina je o něco stísněnější než v reálném autě. Vyplývá to z podstaty materiálu. Tam, kde má skutečný Koenigsegg stěnu z tenkého 3mm karbonového monokoku, my potřebujeme pro strukturální pevnost LEGO stěnu o tloušťce 3 až 8 centimetrů. Ten plastový plášť je zkrátka masivní. Kvůli tomu máme uvnitř trochu jinou geometrii zavěšení a rozmístění vnitřních komponentů. Když sedíte na místě řidiče, nemůžete natáhnout nohy tak daleko dopředu jako v originálu, takže máte kolena o něco výše a blíž pod volantem. Ale co se týče celkových vnějších rozměrů, geometrie karoserie, rozvoru a výhledu z kabiny, je to naprosto identické.
Jsou všechny ty kostičky, které na autě vidíme, běžně dostupné v obchodech, nebo jste museli některé díly vyrábět speciálně pro tento projekt?
Všechno jsou to naprosto standardní LEGO Technic elementy, které najdete v běžných stavebnicích. Jediný drobný „podvod“, kterého se jako designéři velkých modelů můžeme dopustit, je barva. Pokud nutně potřebujeme nějaký stávající element v barvě, ve které se aktuálně standardně nevyrábí, máme možnost si ho nechat v naší továrně v dánském Billundu vylisovat na míru. To je případ některých těch krémových dílů na karoserii a křídlech.
Například aerodynamické zakřivení blatníků a kapoty tvoří speciální invertovaný element blatníku, který můžete znát z běžných prodejních setů, ale my jsme ho nutně potřebovali ve specifické krémové barvě Koenigseggu. Těchto na míru barvených dílů je ale na celém autě relativně málo, odhadem tak dvě desítky.
Z kolika kostiček se skládá jeden ten povrchový šestiúhelník, ten diamant karoserie? Dá se najít v nějaké běžné stavebnici?
Jeden ten povrchový diamant se skládá z 52 samostatných LEGO elementů. Celé je to poskládané z menších dílů. Tyto komponenty samozřejmě najdete v jiných stavebnicích – některé jsou součástí křídel nebo kapot jiných LEGO Technic modelů, akorát v jiných barvách.
V zákulisí se proslýchalo, že například jedno zpětné zrcátko je tak složité, že by vydalo na samostatnou stavebnici.
Je to tak. Jen samotné boční zrcátko nebo přední světlomet se skládá zhruba ze 4 000 kostiček. Každý z těchto subsystémů je svou komplexností a počtem prvků v podstatě na úrovni velké, samostatné LEGO stavebnice.
Vy osobně znáte nazpaměť všechny ty tisíce elementů, které máte v designérských šuplících v Billundu? To přijdete k rozestavěnému autu, podíváte se a hned přesně víte, která kostička by tam pasovala?
Znám jich opravdu hodně, ale velmi často rozhoduje čistá náhoda nebo momentální inspirace. Když se půjdete podívat na zadní část auta, tak součástí toho unikátního odpružení Koenigsegg jsou takové specifické podélné válce. V reálném autě slouží k hydraulické regulaci tuhosti spodní dvojice tlumičů. Dlouho jsem v hlavě nosil myšlenku, jaký element použít, aby měl přesně odpovídající rozměr a zároveň správnou zlatou barvu, která k tomu patří. Zlatá barva je v našem sortimentu Technic poměrně vzácná. A pak mě to trklo – vzpomněl jsem si na velké zlaté ráfky kol, které se používají v pohádkové řadě stavebnic LEGO Ninjago. Takže jsme je vzali a integrovali je do podvozku supersportu.
Často takto saháme mimo náš primární segment. Podívejte se třeba na přední světlomety. Kvůli potřebě specifických čirých, průhledných elementů, které se v řadě Technic téměř nevyskytují, jsme museli sáhnout do klasického produktového portfolia systémových kostek. Ty čiré panely na světlech jsou původně okna a výlohy z řady LEGO City.
Víte, kolik různých elementů má dnes LEGO celkově v katalogu?
Řádově to vím. Pro samotný LEGO Technic jsou to vysoké stovky základních druhů součástek. Pro celý systém LEGO je to pak několik tisíc různých typů kostek. Celkový systém je zhruba desetinásobně obsáhlejší než samotný Technic, z hlavy všechny druhy samozřejmě nezná nikdo. Velmi často to vypadá tak, že člověk hodiny chodí kolem šuplíků v dílně nebo listuje v interní počítačové databázi a říká si: “Potřeboval bych něco, co je ohnuté přesně v tomto úhlu, je to pět modulů dlouhé, ale v katalogu mám buď délku čtyři, nebo sedm.“ V tom právě spočívá ta největší kreativní výzva – dokázat si s tím, co je reálně k dispozici, poradit a najít alternativní řešení.
Zrovna toto hledání správných kostek v obřím katalogu vypadá jako úkol, se kterým by vám dnes mohla skvěle pomoct umělá inteligence. Zadáte jí parametry a AI vám prohrabe katalog a najde ideální kostičku. Využíváte ji?
Umělou inteligenci k tomuto účelu vůbec nepoužíváme. Myslím si, že tato práce do obrovské míry záleží na osobní znalosti každého designéra. Na tom, kolik toho máte v uvozovkách v životě „odstavěno“, abyste ty prvky nosil v hlavě. Já osobně pracuji pro LEGO Group jako profesionál už 13 let, ale s oblibou říkám, že mám v podstatě 30 let zkušeností. Své úplně první LEGO jsem totiž dostal, když mi byly asi tři roky. Ve čtyřech nebo pěti letech jsem pak dostal první stavebnici Technic a od té doby se to se mnou veze.
Takže máte na trhu práce obrovskou výhodu – v mladém věku máte délku praxe, která se rovná vašemu věku.
Přesně tak, v podstatě mám celoživotní praxi.
Jedinečný exemplář míří na světové turné
Co se s těmito obřími modely v měřítku 1:1 stane, až skončí jejich propagační povinnosti? Vím, že s nimi cestujete po různých výstavách a autosalonech. Rozeberete je pak na součástky, nebo skončí v muzeu?
Tento model teď čeká velká světová tour, kde bude podporovat marketing a prodej na jednotlivých trzích po celém světě. Až tato tour po několika měsících či letech skončí, většina těchto velkých modelů se vrací domů do dánského Billundu, kde sídlí globální ředitelství. Tam jsou vystaveny v našich reprezentačních budovách. Například naše dřívější velké LEGO Bugatti Chiron je dnes trvale vystavené přímo v hlavním LEGO Campusu. Kde konkrétně skončí tento Koenigsegg, to se přesně uvidí, zatím plánujeme tu tour.
Předpokládám, že existuje pouze jeden jediný exemplář na světě.
Ano, je to absolutní unikát, existuje pouze jeden jediný kus.
Kdyby za vámi přišel nějaký excentrický miliardář – a vzhledem k tomu, že skutečný Koenigsegg stojí kolem 100 milionů korun, tak peníze pro tyto lidi nejsou problém – a řekl by, že vám zaplatí jakoukoliv částku, kdybyste mu k tomu autu vytiskli návod a zabalili krabici s kostkami... Je možné si tento model 1:1 koupit jako stavebnici?
Ne, jako komerční stavebnice se to koupit nedá a prodej ani neplánujeme. Klasický tištěný návod v krocích, jako znáte z krabic, k tomu ani neexistuje. Máme ale kompletní detailní 3D počítačový model v našem softwaru, takže teoreticky bychom dokázali z počítače vyjet přesný kusovník všech těch 327 906 součástek. Jak říkám, na tom autě nejsou použité žádné neexistující, speciálně vymyšlené klíčové kostky. Každý ten dílek se běžně nachází v jiných sadách. Takže pokud by někdo byl extrémně trpělivý, měl doma dostatek stovek tisíc elementů a chtěl si to doma postavit sám, tak čistě teoreticky podle toho kusovníku může. Základem je mít těch 327 tisíc součástek.
Úplně prvním velkým funkčním LEGO autem v měřítku 1:1 bylo Bugatti Chiron. Předtím jste ale ukazovali i velké porsche.
Úplně prvním velkým funkčním LEGO Technic autem 1:1 byl skutečně až Chiron. Oranžové Porsche 911 GT3 RS, které bylo vidět na historických záběrech, byl náš vůbec první model z takzvané Technic Ultimate série, ale ten jsme nedělali v plném měřítku 1:1. Tam jsme tehdy vzali tu malou komerční stavebnici v měřítku 1:8 a tu jsme přesně šestkrát symetrickky zvětšili. Takže Chiron byl ten první skutečný plnohodnotný automobil 1:1. Z vývoje Chironu a pozdějšího McLarenu jsme samozřejmě čerpali obrovské množství know-how, které jsme teď u Koenigseggu využili a posunuli laťku zase o kus výš.
Když přijdete po celém dni v práci domů, máte ještě vůbec chuť sednout si ke stolu a stavět si z Lega jen tak pro radost jako výklus?
Ano, a moc rád! Máme doma malou dceru, takže s ní stavím velmi často. Stavíme domy, hrajeme si na lupiče a policajty a je to skvělý relax.
Čím vlastně jezdí v civilním životě člověk, který navrhuje ty nejúžasnější supersporty z lega?
Jako běžné denní auto pro rodinu používám úplně obyčejný Fiat Tipo. A přes léto pro radost vytahujeme s bráchou Škodu Forman, kterou jsme společně kompletně zrenovovali do původního stavu. Takže jezdím spíše takovými historickými kousky.
Už jste stavěli supersporty jako Bugatti, McLaren nebo Cadillac. Obecně designéři a konstruktéři z reálného automobilového světa říkají, že je mnohem složitější navrhnout a postavit malé, obyčejné městské auto s omezeným rozpočtem než drahý supersport, kde peníze nehrají roli. Nemáte někdy touhu udělat úkrok stranou do reálného automobilového designu a zkusit si navrhnout obyčejné malé auto?
Mě to hrozně moc baví přesně tam, kde jsem teď. Práce v LEGO Group mi dává možnost dostat se k obrovskému množství neskutečně zajímavých projektů s těmi nejrůznějšími partnery z celého světa. Už jsme zmínili Bugatti nebo McLaren, teď děláme Koenigsegg, a přitom vloni jsme ve víceméně stejném týmu stavěli například obří růžový Cadillac v Las Vegas. To byl náš vlastní autorský design, na to neexistovala žádná předloha ani komerční stavebnice. Kompletně jsme si ho sami navrhli v počítači a pak v měřítku 1:1 postavili. Já jsem ve své současné roli maximálně spokojený.
Vaše profesní dráha ale původně nezačínala u inženýrství...
Přesně tak. Já jsem původně studoval multimédia, animaci a nějakou dobu mě plně živila filmová tvorba. Pak jsem pro společnost LEGO začal nejdříve pracovat externě na různých projektech. LEGO mě v podstatě přivedlo zpátky, na škole jsem s kostkami pracoval jako s určitým druhem uměleckého média.
Ale klíčový moment, který mě definitivně přetáhl z filmu k Legu, byl ten realismus. Když děláte filmové rekvizity nebo modely pro film, stavíte to vždycky jen pro jeden konkrétní záběr kamery. Všechno je to z druhé strany nakašírované, podepřené dřevěnými latěmi a drží to pohromadě jen pro tu jednu vteřinu na plátně. Kdežto v Legu ty věci stavíte doopravdy. Musí to reálně fungovat, unést váhu a jezdit. Řekl jsem si tehdy, že to zkusím, nechám se v LEGO Group regulérně zaměstnat a uvidíme. To bylo před 13 lety a od té doby jsem ani jednou nelitoval.
