1 / 45
Patrový AEC Routemaster bývá často titulován jako nejslavnější autobus světa, s čímž nemůžeme nesouhlasit. Zná ho prakticky každý, byť jeho fyzický výskyt nebyl globální. Po desítky let tvořil neodmyslitelnou součást městské dopravy Londýna. Stal se jednou z ikon tohoto města.
Autor: Photo by Emre Kartoglu on Unsplash
Autobusy Routemaster si nyní připomeneme prostřednictvím sady fotografií. Mnohé z nich zachycují autobusy již jako historická, někdy i muzejní vozidla. Po nich nás ovšem čekají zajímavé dobové snímky ukazující tyto autobusy v pravidelné službě, například tento byl pořízen na King’s Road v roce 1982.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_LC0653-012-003, CC BY-SA 4.0
V Londýně sloužila za celou dosavadní historii tamní autobusové dopravy řada typů těchto vozidel, přičemž mnohé z nich byly patrové. AEC Routemaster je pouze jedním z nich, ale tím nejznámějším. V pravidelném provozu vydržel Routemaster téměř padesát let. Sice již dlouhou dobu před jeho vyřazením přicházely do služby nové typy, které ho měly nahradit, ale z několika důvodů se jeho vyřazení oddalovalo.
Autor: public domain
Byť má Routemaster charakteristický vzhled, část veřejnosti ho zaměňuje i s dalšími typy, hlavně s předchozí řadou AEC Regent. Některé z londýnských autobusů byly navrhovány přímo pro toto město, byť se potom vyráběly i pro jiné destinace. I to je případ právě Routemasteru. (foto: vlevo AEC Regent III, vpravo AEC Routemaster)
Autor: Arriva436, CC BY-SA 3.0
Jen málokteré vozidlo se dokázalo tak pevně zapsat do identity města jako AEC Routemaster. Pro Londýn se stal červený Routemaster nejen dopravním prostředkem, ale i kulturním symbolem, který přežil generace technických změn. Jeho typická silueta s otevřenou zadní plošinou patřila po desítky let k neodmyslitelným prvkům městských ulic.
Autor: public domain
Vývoj Routemasteru začal krátce po druhé světové válce, kdy londýnský dopravní podnik London Transport hledal moderní patrový autobus, který měl v prvé řadě nahradit trolejbusy, se kterými se už do budoucna nepočítalo. Zároveň potom nahrazoval i autobusy předchozích typů, které zastarávaly (o to více právě po příchodu moderněji řešeného Routemasteru).
Autor: public domain
Na vývoji Routemasteru spolupracoval s firmou AEC i jeho zadavatel a budoucí provozovatel London Transport. První prototyp byl dokončen v roce 1954 a sériová výroba probíhala v letech 1956 až 1968. Celkem bylo vyrobeno 2 876 autobusů AEC Routemaster, z toho většina v základním typu značeném RM. Zároveň byla většina samozřejmě vyrobena pro již zmiňovaný London Transport.
Autor: Au Morandarte, CC BY-SA 2.0
Vzhled Routemasteru sice poněkud sklouzával do konzervativní roviny, ale na svou dobu se jednalo o veskrze moderní techniku. Konstruktéři mu nadělili samonosnou karoserii se dvěma pomocnými podvozkovými rámy, tedy předním s přední nápravou a motorem a zadním se zadní nápravou. Motor je tedy posazen vpředu, vlevo od kabiny řidiče, poháněna jsou zadní kola. Převodovka je automatická. Konstrukce autobusu je modulární, což usnadňovalo běžné i generální opravy.
Autor: TedQuackenbush, CC BY-SA 3.0
V konstrukci skříně se ve velkém uplatnily hliníkové slitiny. Zadavatel totiž požadoval autobus o nižší hmotnosti v porovnání se staršími typy. Navíc výrobce měl s těmito materiály již bohaté zkušenosti z let druhé světové války, kdy se podílel na výrobě bombardérů.
Autor: Photo by Sammi_Babe on FreeImages
Routemastery byly nejčastěji vybaveny vznětovými šestiválci AEC AV590 o výkonu 115 koní. Ve spojení s automatickou převodovkou poskytoval autobus na svou dobu plynulou a kultivovanou jízdu, i když dynamika při plném obsazení nebyla nijak oslnivá. Přišly ovšem na řadu i výkonnější motory, kdy třeba expresní Routemastery typu RMA pro leteckou společnost BEA dostaly větší šestiválce AEC AV690 o výkonu 175 koní.
Autor: Donnchadh H, CC BY 2.0
Autobusy AEC Routemaster existovaly ve dvou základních délkových variantách, které odrážely rozdílné provozní potřeby londýnské dopravy. Standardní verze RM měla délku přibližně 8,4 metru a byla vhodná zejména pro užší ulice a členitější trasy v centru města. V reakci na rostoucí přepravní nároky 60. let vznikla prodloužená varianta RML, která byla o necelých 80 centimetrů delší a nabízela o osm sedadel cestujících více (byla delší o jednu řadu, tedy 2+2 sedadla dole a 2+2 sedadla nahoře. Díky modulární konstrukci autobusu byla cesta k návrhu i výrobě prodlouženého typu poměrně jednoduchá. Menší problém se musel vyřešit pouze s odbory, kterým se nelíbilo, že poněkud zvýšená přepravní kapacita bude znamenat i více práce pro průvodčí.
Autor: Steve Knight, CC BY 2.0
Zde právě vidíme Routemaster v prodloužené verzi, kdy ho na první pohled prozrazují přidaná úzká okna uprostřed řad oken.
Autor: public domain
Interiér horního podlaží Routemasteru, pohled směrem dopředu. Základní typ RM disponoval celkem 64 sedadly cestujících a prodloužený typ RML měl celkem 72 sedadel cestujících.
Autor: km30192002, CC BY-SA 2.0
Tři pohledy z interiéru zadní partie Routemasteru, kde má schodiště do patra.
Autor: km30192002, CC BY-SA 2.0
Charakteristickým znakem Routemasteru je zadní otevřená plošina sloužící k nastupování a vystupování cestujících. Respektive většiny vozů, ne všechny totiž tuto otevřenou plošinu měly, upřesnění ještě přijde.
Autor: Chris Sampson, CC BY-SA 2.0
Provoz Routemasterů byl založen na dvoučlenné obsluze, kterou tvořil řidič a průvodčí. Právě průvodčí zajišťoval odbavení cestujících, prodával jízdenky a dohlížel na bezpečnost při nástupu a výstupu na zadní plošině. Tento systém s členem obsluhy navíc však zvyšoval provozní náklady.
Autor: Chris Sampson, CC BY-SA 2.0
Zadní otevřená plošina představovala ideální řešení z pohledu samotné výměny cestujících, která tak byla rychlejší, což přinášelo v hektickém provozu v centrálních částech velkoměsta značnou výhodu. Navíc vystupování a nastupování tak bylo jednodušší i mimo zavedené oficiální zastávky. Za stinnou stránku otevřené plošiny potom musíme považovat sníženou bezpečnost, kdy nepozorní cestující mohli v krajním případě autobus za jízdy neplánovaně a jen tak mimoděk opustit. Pravda, u single cestujících se to třeba ještě sneslo, ale rozdělování tradičních rodin za jízdy už mohl být problém.
Autor: Umezo KAMATA, CC BY-SA 3.0
V malém množství se vyráběly i verze bez otevřené zadní plošiny. Konkrétně zde vidíme Routemastery značené jako typ RMA vyráběné pro leteckou společnost BEA (British European Airways). Tyto vozy měly vpředu pro cestující jedny klasické zavírací dveře. Fotografie je datována rokem 1971, kdy už měly nějaký čas nové zbarvení v kombinaci červená a bílá.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / SIK_03-008685, CC BY-SA 4.0
A v tomto kabátě v kombinaci barev modré a bílé byly autobusy RMA letecké společnosti BEA původně dodány. Zde to vidíme na dochovaném historickém vozidle, kterému bylo toto zbarvení zpětně aplikováno. Typ RMA se liší také v počtu předních světel.
Autor: SmoIchopper, CC BY 2.0
A aby těch zajímavostí nebylo málo, tak zde máme odtahové vozidlo vzniklé adaptací Routemasteru. Opět se jedná o historický vůz, tentokrát z autobusového muzea ve velšském městě Swansea.
Autor: Spudgun67, CC BY 2.0
Zlatá éra Routemasterů přišla v 60. a 70. letech, kdy dominovaly londýnským ulicím. Byly nasazeny na nejvytíženějších linkách v centru a staly se nedílnou součástí každodenního života obyvatel. Přestože se postupně objevovaly modernější autobusy s jedním členem osádky, kterým byl logicky řidič, udržely si Routemastery dlouho popularitu. A to jednak díky své spolehlivosti, ale velkým dílem i díky oblibě u cestujících. V neposlední řadě pak přechod na autobusy bez průvodčích znamenal ztrátu řady pracovních míst, což se samozřejmě zdaleka ne všem líbilo.
Autor: Martin Addison, CC BY-SA 2.0
V každém případě jednotlivé linky se z Routemasterů přezbrojovaly na moderní typy postupně. V závěrečných dvou letech to bylo deset linek v průběhu roku 2004 a posledních sedm linek v průběhu roku 2005, kdy tou úplně poslední byla linka 159, která skončila s Routemastery 9. prosince uvedeného roku 2005.
Autor: Chris Sampson, CC BY-SA 2.0
Zajímavá fotografie z roku 2006 s dvojicí historických londýnských patrových autobusů, kdy vpředu jede LGOC B-type a za ním AEC Routemaster. Fotografie byla tedy pořízena roku následujícího po posledním roce pravidelného provozu Routemasterů. Omnibusy B-type vyráběla společnost LGOC (London General Omnibus Company) v letech 1911 až 1913 v celkovém počtu asi dva a půl tisíce kusů. Ne nadarmo je tak LGOC B-type označován za první sériový autobus na světě. LGOC byla hlavním provozovatelem autobusové dopravy v Londýně v letech 1855 až 1933, kde dlouho se samozřejmě jednalo o omnibusy s koňskou trakcí, kterých se bylo možné zbavit právě díky velké výrobě motorových omnibusů B-type. Zde už je nám jasné, že LGOC se stala i výrobcem autobusů. Netrvalo však dlouho a výrobní složka byla od LGOC opět oddělena, díky čemuž vznikla už v roce 1912 naše známá firma AEC (Associated Equipment Company).
Autor: Jon’s pics, CC BY 2.0
Patrový autobus AEC Routemaster, Londýn, Trafalgar Square, 1970
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Dia_287-11555, CC BY-SA 4.0
Pohled na kostel Westminster Abbey, před kterým projíždí autobus Routemaster, rok 1971.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-001-014, CC BY-SA 4.0
Pohled z náměstí Piccadilly Circus na autobus Routemaster na Shaftesbury Avenue, Londýn, 1971
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-006-004, CC BY-SA 4.0
Westminster bus station, pohled směrem k Trafalgarskému náměstí
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-006-001, CC BY-SA 4.0
Trafalgarské náměstí i s vysoce postaveným admirálem Nelsonem, který padl roku 1805 v bitvě u Trafalgaru, což bylo mimochodem o 112 let dříve, než padl admirál z Rispaldiců v bitvě u Falklandu, a o 133 let dříve, než vymyslel Jan z Rokycan čekačku k záchraně manželských svazků.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-001-015, CC BY-SA 4.0
Londýnskou ulicí Ludgate Hill bychom krásně viděli na stěžejní část katedrály svatého Pavla, kdyby nám tam opět náhodou nevjel autobus Routemaster. Píše se rok 1971.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-001-006, CC BY-SA 4.0
Podobný pohled na kostel Westminster Abbey jsme již viděli, tento je ovšem hodnotnější, protože Routemastery tam jsou již dva, navíc jeden ve standardní délce a ten vpředu prodloužený, kde vidíme navíc užší okna (nahoře i dole) v centrální části.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_C-GB00-005-001-009, CC BY-SA 4.0
Maďarské modelky Klári Fekete a Zsuzsa Takács v londýnském Westminsteru v roce 1973. Z části vidíme Westminsterský palác a autobus Routemaster.
Autor: FORTEPAN / Schiffer Pál
A zde máme konečně jednu londýnskou lokalitu daleko od centra. Je to prakticky nejdál, jak to je jen možné. Jsme v Old Couldson, nejjižnější osadě Velkého Londýna, konkrétně na východním konci ulice Placehouse Lane. Routemaster stojí na konečné zastávce autobusové linky 190.
Autor: Martin Addison, CC BY-SA 2.0
Ale vraťme se z periferie do centra dění. Zde máme jižní konec londýnské obchodní ulice Regent Street, rok 1981. Routemaster vpředu je verze standardní délky a ten za ním je pro změnu delší, opět nám to prozradí úzká okna uprostřed dolní i horní řady oken.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / SIK_03-011098, CC BY-SA 4.0
Londýnská Královská Albertova hala umění a vědy (Royal Albert Hall) byla otevřena v roce 1871, zde ji vidíme na fotografii z roku 1981. Vlevo máme opět červenou londýnskou ikonu, patrový autobus Routemaster.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / SIK_03-011128, CC BY-SA 4.0
Pro některé možná méně tradiční pohled na Trafalgarské náměstí, tentokrát jsme v roce 1982. Pro rychlou orientaci si pojmenujme jezdecké sochy, vpravo vidíme krále Jiřího IV. a vlevo se trochu ztrácí mnohem bližší král Karel I. Nejnápadnějšími objekty na fotografii jsou ovšem čtyři červené londýnské autobusy, z nichž tři jsou patrové Routemastery.
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_LC0653-005-003, CC BY-SA 4.0
Patrový autobus AEC Routemaster, Londýn, King’s Road, 1982
Autor: ETH Library Zurich, Image Archive / Com_LC0653-012-001, CC BY-SA 4.0
Patrový autobus AEC Routemaster, Londýn, 1983
Autor: Lothar Weber, CC BY-SA 4.0
Život na Tottenham Court Road v centru Londýna v roce 1986. Patrové autobusy AEC Routemaster tam nemohou chybět.
Autor: Fortepan / Kanyó Béla
Ještě jeden pohled do centra Londýna z roku 1986. Autobus Routemaster jede po jednosměrné High Holborn přes křižovatku, kde z tohoto pohledu vede doprava Kigsway a doleva Southampton Row. Vidíme také modrý náklaďák Ford s příhodným jménem Cargo.
Autor: Fortepan / Kanyó Béla
Fotografie z posledního dne provozu autobusů Routemaster na lince číslo 8, kterým byl pátek 4. června 2004.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Fotografie z posledního dne provozu autobusů Routemaster na lince číslo 73, kterým byl pátek 3. září 2004.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Jeden z posledních dnů provozu autobusů Routemaster na lince 38. Za RM vidíme na první pohled modernější autobus linky 48.
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
Z celkového počtu 2 876 vyrobených autobusů Routemaster se jich dodnes dochovalo více než dvanáct set. Významná část zůstává ve Velké Británii, zejména v Londýně, kde se s nimi lze setkat i v provozu, byť převážně při zvláštních příležitostech nebo na turisticky zaměřených linkách. Mnoho vozidel se však dostalo i do zahraničí, kde jsou k vidění v muzeích, u soukromých sběratelů nebo slouží jako turistické atrakce. Díky své robustní konstrukci a oblibě mezi nadšenci zůstává značná část dochovaných vozů i nadále provozuschopná.
Autor: km30192002, CC BY-SA 2.0
Patrový autobus AEC Routemaster jako historické vozidlo
Autor: Donnchadh H, CC BY 2.0
Patrový autobus AEC Routemaster jako historické vozidlo
Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0
