Le Mans Classic je úžasnou oslavou motorsportu a svátkem pro všechny milovníky klasických automobilů. Nebývalá koncentrace závodních strojů napříč celou historií ikonického závodu z něj činí největší setkání svého druhu. Letošní Classic se konal už po jedenácté a výjimečně bez roční pauzy od předchozího ročníku, jak tomu jindy bývá. Důvodem samozřejmě nebylo nic jiného než sté výročí slavné čtyřiadvacetihodinovky, které připadlo právě na letošek.
O obřích dimenzích akce vypovídá startovní pole čítající dohromady přes 800 historických závodních vozů, ale také přes 9 200 klubových aut nejrůznějších značek, s nimiž se do Le Mans přijeli pochlubit majitelé z celé Evropy, včetně třeba českého Porsche klubu. Během víkendu, který začal už v pátek, mohlo skoro čtvrt milionu návštěvníků (přesně napočítali organizátoři 235 tisíc) sledovat 24 závodů v nichž 900 jezdců bojovalo dnem i nocí na okruhu v Le Mans a v jeho slavných zatáčkách i rovinkách.
Startovní pole je obvykle rozdělené podle stáří vozů na 6 základních kategorií – gridů k nimž letos pořadatelé přidali ještě doprovodné závody jako Porsche Classic, Group C, Bentley nebo třeba Endurance Racing Legends, kde se na start postavil i Tomáš Enge. Ve dvou závodech, které absolvoval za volantem Ferrari 550 Maranello Prodrive obsadil nakonec ve své třídě třetí a čtvrtou příčku.
„Český“ Grid 2
Všech pět českých týmu jelo ve skupině 2 zahrnující vozy z let 1949 až 1956. Startovní pole letos čítalo 85 přihlášených vozů, které na rozptylu několika málo let dělí poměrně velké rozdíly. Pro slabší a lehké vozy jako je Aero Minor s maximální rychlostí okolo 140 km/h je často výzva už samotné sdílení trati s o mnoho rychlejšími a silnějšími vozy, které kolem nich prolétnou v rychlosti až o 100 km/h vyšší.
Little Big Mans Samostatný závod není vlastně oficiálně závodem, ale přehlídkou. Přesto se při něm odehrávají emoce, jaké byste nečekali ani u „dospělé“ čtyřiadvacetihodinovky. Skoro stovka malých závodníků v měřítkových replikách ikonických modelů, které se Le Mans v minulosti účastnily je prostě k sežrání. V dětských tvářích lze číst všechny emoce od „kam mě to rodiče zas dali“, přes lehkou nervozitu a napětí, až po frenetické nadšení a radost z pozornosti davů okolo. A co se děje, když auto v klíčový okamžik nenastartuje? V podstatě to samé jako u dospělých závodníků; jen tady se slzy a vztekání malých závodníků snaží zmírnit jejich rodiče. Letos jízdu, kde nechyběl typický start s přeběhem závodní dráhy, odmávala za nadšeného povzbuzování našlapaných tribun někdejší tenisová hvězda Rafael Nadal. |
Mezi české nováčky v Le Mans patřil tým Jaroslava Větvičky. Na start se postavil s vozem Aero Minor Sport 750, který zde startoval v roce 1949 s česko-francouzskou posádkou Jean Jaques Poch a Ivan Hodáč. „Dojmy jsou úžasný. Byl jsem na deseti olympiádách, ale tohle je olympiáda motorsportu a těžko se dá s něčím srovnávat,“ líčí své pocity Jaroslav Větvička, který auto do Le Mans s týmem usilovně připravoval osm měsíců. „Před závodem jsme toho moc najezdit nestihli a museli jsme prostě věřit naší práci. Trénovali jsme v Sosnové a chystali jsme se i na velkou trať do Mostu, ale nakonec jsme čas věnovali práci na autě. Měli jsme najeto vlastně jen pár desítek kilometrů.“ I přes pečlivou přípravu se jim technické problémy nevyhnuly, ale závod nakonec dokončili na velmi pěkném 54. místě.
Druhým nováčkem byl tým, který do Le Mans přivezl krásný Talbot-Lago T26 GS z roku 1952. Za jeho volantem se střídali Ivo Smutný, David Smutný a Petr Břečka, kteří v konečné klasifikaci obsadili 63. místo. O jednu příčku výše se umístil druhý český Talbot-Lago T26 GS Roberta a Františka Kudelových, kteří Le Mans se stejným vozem absolvovali poprvé už loni.
Smůla letos potkala škodovácký tým, kde Škodu Sport z roku 1949 pilotoval opět Michal Velebný a Stanislav Kafka. Slibně rozjetý závod překazil smyk a následná kolize s dalším autem, které pečlivě připravenou škodovku poškodilo natolik, že nebylo možné v závodě pokračovat. Ano, i takový je motorsport.
Tým Le Mans Redux, který tvoří parta kamarádů okolo designéra Michala Froňka, se do Le Mans vydala s Aero Minor Sport také už podruhé. Po loňské premiéře, kdy se podařilo s vypětím sil závod dojet na skvělém 52. místě (ze 76 vozů), bylo v plánu závod hlavně dokončit. „Naše ambice není co nejlepší umístění, ale vnímáme i celý kulturní odkaz a příběh, který se za tímto autem skrývá,“ popisuje motivace k účasti na Le Mans Michal Froněk, který byl i během závodního víkendu v kontaktu s rodinami původní posádky Sutnar-Krattner, kteří v Le Mans s jejich minorem závodili v roce 1949 a později za to museli čelit perzekucím.
Za volantem se s Froňkem letos střídal opět David Karásek a Zdeněk Kašpar. „Na Le Mans jsme se poctivě připravovali. Měli jsme špičkově připravené dva motory s převodovkami, udělali jsme i další technické úpravy a také tím, že je partnerem našeho spolku Autodrom Most, tak jsme mohli testovat a připravovat se i tam, za což jsme velmi rádi,“ líčí Michal Froněk pečlivé přípravy. Nakonec se ukázaly jako opodstatněné, protože první méně zajetý motor s převodovkou začal zlobit, a tak se jej pro jistotu rozhodli vyměnit za původní, který vydržel až do konce závodu. V konečném pořadí a po odečtu hendikepu, kterým pořadatelé kompenzují nevyrovnané podmínky v rámci jednotlivých gridů, dosáhl nakonec letošní nejúspěšnější český tým na Le Mans Classic na fantastickou 38. příčku.
Odkaz 100 let motorsportu
Le Mans Classic existuje od roku 2002 a během jedenácti ročníků se stalo ikonickým podnikem, který přitahuje fanoušky z celého světa a skvěle propojuje veteránskou scénu s motorsportem. Samostatnou kapitolou je kemp a klubová setkání. Část areálu se totiž promění ve zdánlivě nekonečný sraz majitelů aut různých značek a stylů; líbí se vám vzácný Ford GT40? Tady jich uvidíte v řadě stát tolik, že sotva dohlédnete na konec. Podobné je to s třeba s podobně vzácným Citroenem SM. A Porsche? Těch je tu v podobných řadách ještě násobně více. Celý víkend pak jede nonstop nejen na dráze, ale i okolo ní a návštěvníci se tu baví jako na jedné velké party.
Nové BMW 5 mělo premiéru v Praze. Řídí se očima, nabídne videohry a fotbal |
Akce s velmi neformální a přátelskou atmosférou si samozřejmě všímají i firmy, které se v Le Mans hojně prezentují. Ať už je to jako hlavní partner BMW, které mělo pro zákazníky v Le Mans kromě okruhových taxijízd, také hned několik expozic s novými vozy včetně nedávno představené řady 5, tak třeba Porsche, které má přímo v areálu velký showroom. Všimnete si také Alfy Romeo, McLarenu, nebo Bentley a v okruhové vesničce byla k vidění i expozice francouzského importéra Škoda. To vše se pak prolíná v občas až úsměvné situace. Třeba jako když v té nejobyčejnější umývárně v kempu potkáte šéfdesignéra BMW Group Andriana van Hooydonka.
Jestli máte chuť tohle vidět na vlastní oči, poznamenejte si do kalendáře 26. až 30. června 2025, datum příštího Le Mans Classic.
Le Mans v BMW M3 Touring Okruh, na němž se jezdí slavná čtyřiadvacetihodinovka je z větší části vedený po veřejných silnicích, které se stávají závodní dráhou jen po dobu závodu. La Sarthe měří přesně 13 kilometrů a 629 metrů a má 21 zatáček, z nichž je devět letovočivých a dvanáct pravotočivých. My jsme měli možnost ho projet díky BMW, které je dlouhodobým partnerem Le Mans Classic a po okruhu během přestávek mezi jednotlivými gridy vozí své zákazníky ve sportovních modelech divize M. Díky dlouhým rovinkám je okruh velmi rychlý a v rovném klesání kousek za legendárním přemostěním Dunlop naše sériové 510koňové BMW M3 Touring atakovalo hranici 300 km/h. Mezi další slavné úseky patří 1940 metrů dlouhá rovinka Mulsanne, která končí stejnojmenným vracákem, po němž následuje zatáčka Indianapolis a nejpomalejší Arnage. Pak už následuje jezdci nejoblíbenější pasáž zatáček Porsche, za kterými se auta už vrací opět na dráhu okruhu La Sarthe a míří do cílové rovinky. |
