Závodil jste rád s komunistickou policií, když jste rozvážel samizdatové tiskoviny?
Nerad. Ti estébáci nebyli ti, kdo by nás chytal v autě. Ti někde číhali, zalezlí. Vždycky na mě poštvali nějaké mladé kluky. Jednou se za mě přilepili a hnali jsme to Chotkovými sady nahoru, tam do té prudké zatáčky, já vybral co největší oblouk, rychle, ale oni to přešvihli a já jen ve zpětném zrcátku koukal, jak vletěli do akátů. Ale radost jsem z toho moc neměl. Byla to ode mě klukovina, mrzí mě dodnes.
A co jiné zkušenosti s policií?
Jednou mě přistihli za volantem mírně opilého. To už bylo ve Vídni. Nejvíc se mi líbilo, že z toho nedělali žádnou vědu. Nesnažili se mě vychovávat. Žádné emoce, žádné ironické řeči. Prostě mi vzali řidičák na půl roku. A vychoval jsem se sám.
Vy však občas působíte, že máte v sobě dvě tři pivka. Víte to?
Já už tři roky vůbec nepiju. Jenomže lidi chtějí herce vidět tak, jak si ho pamatují z plátna nebo z jeviště. No a režiséři mě prostě obsazují právě do takových, často opileckých rolí. Teď jsme natočili film, kde jsem zase za hrozného ožralu, a už to vidím, jak na mě budou lidi koukat jako na nejhoršího kanála, co škobrtá o vlastní špičky!
Čím dnes jezdíte?
Čímkoliv, co stojí na dvoře a jsou od toho klíče. Je mi to už jedno.
Jste rychlý řidič?
Jezdím čím dál pomaleji. Jsem řidič už dlouho a uvědomuji si ty hromady předpisů, houstnutí dopravy, únavu stářím a zkušenosti. Atak sám pozoruju, že zpomaluju. Ale myslím, že rychle bych pořád ještě uměl jezdit.
Co v autě nejvíc odvádí vaši pozornost od řízení?
Děti. Vymýšlejí si: otevírají okna, bouchají s balonky a tak podobně. Potom mě hodně štvou spolujezdci-neřidiči, pak spolujezdci-řidiči a úplně nejvíc nesnáším spolujezdce, co na vedlejším sedadle brzdí nohou o koberec. Co s nimi? Nejlépe vyhodit za jízdy. Alespoň ve stovce! No, hrozný je samozřejmě do auta mobil, ten jednoduše vypínám.
Máte nějaký motoristický sen?
Myslíte jako nějaké drahé, rychlé, exkluzivní auto? Tak to teda ne. Já mám už léta jen jeden sen: hydraulicky vysunovací a zase zasunovací sedadlo na nastupování. Mě už to zastrkávání nohou pod volant a točení se na zadku v malém prostoru tak štve, že mám skoro do detailu vymyšlený mechanismus, který by se při otevření dveří jednoduše vystrčil ven, já bych si na něj dřepnul a se zavíráním by se i se mnou zašoupl do auta. To je můj opravdický sen.
Pamatujete si na první auto?
Tatra 12. Měl jsem jich pět po sobě. Brzdy jen vzadu. U jedné z nich jsem vylágroval motor, tak jsem to u lesa spravoval: z řemenu od kalhot jsem udělal výstelky a dojeli jsme až do Prahy. Fakt. A pak si v souvislosti s tatrami vzpomínám na Voloďu Pyskáčka, který mě donutil vyměnit mu jedno tohle auto za budík a pak s tatrou utekl v roce 1968 do Mnichova a jedné paní ze slavné české automobilistické rodiny tu tatru ukázal a ona ho hned nechala zaměstnat jako automobilového inženýra. Přitom byl dělník z pivovaru…
Vzpomenete si ještě, kolik jste vystřídal volantů?
Když do toho započítám všechno, tak to je přesně… Moc! Nevím.
Češi hodně naříkají na špatné silnice a mizernou morálku druhých řidičů. Je to někde na světě podle vás horší?
Snad v Rusku. Horší se třeba zdá i Itálie - oni jezdí absolutně bez dodržování jakýchkoliv předpisů, předjíždějí, hrozně rychle se řítí úzkými uličkami… Jenomže oni brzdí, reagují. A nakonec je tam méně bouraček než u nás.
A český řidič v zahraničí?
Já vzpomínám na dálniční zácpu před nehodou na dálnici v Rakousku: všichni spořádaně čekali a jediná auta, která se snažila všechny předjet po odstavném pásu, byla s Čechy. Až jeden takový idiot zatarasil cestu sanitce! A když na něj vletěl policajt na motorce, tak jenom opakoval: Nerozumím, nerozumím. To mě už naštvalo, tak jsem tam vletěl a povídám policajtovi: Já vám budu milerád tlumočit. A pořádně toho bastarda vosolte! A taky že vosolil.
A co vy, havaroval jste někdy z vlastní viny?
Ještě jsem neslyšel, zvlášť v Čechách, že by někdo řekl, že havaroval z vlastní viny. Vždycky za tu bouračku někdo může. Jiný, samozřejmě!
Nerad. Ti estébáci nebyli ti, kdo by nás chytal v autě. Ti někde číhali, zalezlí. Vždycky na mě poštvali nějaké mladé kluky. Jednou se za mě přilepili a hnali jsme to Chotkovými sady nahoru, tam do té prudké zatáčky, já vybral co největší oblouk, rychle, ale oni to přešvihli a já jen ve zpětném zrcátku koukal, jak vletěli do akátů. Ale radost jsem z toho moc neměl. Byla to ode mě klukovina, mrzí mě dodnes.
A co jiné zkušenosti s policií?
Jednou mě přistihli za volantem mírně opilého. To už bylo ve Vídni. Nejvíc se mi líbilo, že z toho nedělali žádnou vědu. Nesnažili se mě vychovávat. Žádné emoce, žádné ironické řeči. Prostě mi vzali řidičák na půl roku. A vychoval jsem se sám.
Vy však občas působíte, že máte v sobě dvě tři pivka. Víte to?
Já už tři roky vůbec nepiju. Jenomže lidi chtějí herce vidět tak, jak si ho pamatují z plátna nebo z jeviště. No a režiséři mě prostě obsazují právě do takových, často opileckých rolí. Teď jsme natočili film, kde jsem zase za hrozného ožralu, a už to vidím, jak na mě budou lidi koukat jako na nejhoršího kanála, co škobrtá o vlastní špičky!
Čím dnes jezdíte?
Čímkoliv, co stojí na dvoře a jsou od toho klíče. Je mi to už jedno.
Jste rychlý řidič?
Jezdím čím dál pomaleji. Jsem řidič už dlouho a uvědomuji si ty hromady předpisů, houstnutí dopravy, únavu stářím a zkušenosti. Atak sám pozoruju, že zpomaluju. Ale myslím, že rychle bych pořád ještě uměl jezdit.
Co v autě nejvíc odvádí vaši pozornost od řízení?
Děti. Vymýšlejí si: otevírají okna, bouchají s balonky a tak podobně. Potom mě hodně štvou spolujezdci-neřidiči, pak spolujezdci-řidiči a úplně nejvíc nesnáším spolujezdce, co na vedlejším sedadle brzdí nohou o koberec. Co s nimi? Nejlépe vyhodit za jízdy. Alespoň ve stovce! No, hrozný je samozřejmě do auta mobil, ten jednoduše vypínám.
Máte nějaký motoristický sen?
Myslíte jako nějaké drahé, rychlé, exkluzivní auto? Tak to teda ne. Já mám už léta jen jeden sen: hydraulicky vysunovací a zase zasunovací sedadlo na nastupování. Mě už to zastrkávání nohou pod volant a točení se na zadku v malém prostoru tak štve, že mám skoro do detailu vymyšlený mechanismus, který by se při otevření dveří jednoduše vystrčil ven, já bych si na něj dřepnul a se zavíráním by se i se mnou zašoupl do auta. To je můj opravdický sen.
Pamatujete si na první auto?
Tatra 12. Měl jsem jich pět po sobě. Brzdy jen vzadu. U jedné z nich jsem vylágroval motor, tak jsem to u lesa spravoval: z řemenu od kalhot jsem udělal výstelky a dojeli jsme až do Prahy. Fakt. A pak si v souvislosti s tatrami vzpomínám na Voloďu Pyskáčka, který mě donutil vyměnit mu jedno tohle auto za budík a pak s tatrou utekl v roce 1968 do Mnichova a jedné paní ze slavné české automobilistické rodiny tu tatru ukázal a ona ho hned nechala zaměstnat jako automobilového inženýra. Přitom byl dělník z pivovaru…
Vzpomenete si ještě, kolik jste vystřídal volantů?
Když do toho započítám všechno, tak to je přesně… Moc! Nevím.
Češi hodně naříkají na špatné silnice a mizernou morálku druhých řidičů. Je to někde na světě podle vás horší?
Snad v Rusku. Horší se třeba zdá i Itálie - oni jezdí absolutně bez dodržování jakýchkoliv předpisů, předjíždějí, hrozně rychle se řítí úzkými uličkami… Jenomže oni brzdí, reagují. A nakonec je tam méně bouraček než u nás.
A český řidič v zahraničí?
Já vzpomínám na dálniční zácpu před nehodou na dálnici v Rakousku: všichni spořádaně čekali a jediná auta, která se snažila všechny předjet po odstavném pásu, byla s Čechy. Až jeden takový idiot zatarasil cestu sanitce! A když na něj vletěl policajt na motorce, tak jenom opakoval: Nerozumím, nerozumím. To mě už naštvalo, tak jsem tam vletěl a povídám policajtovi: Já vám budu milerád tlumočit. A pořádně toho bastarda vosolte! A taky že vosolil.
A co vy, havaroval jste někdy z vlastní viny?
Ještě jsem neslyšel, zvlášť v Čechách, že by někdo řekl, že havaroval z vlastní viny. Vždycky za tu bouračku někdo může. Jiný, samozřejmě!
