Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvV době, kdy všechna auta vypadají a jezdí podobně, působí Niva jako zjevení. Jasně – je hlučná, surová, staromódní. Nic nepředstírá. Je to prostě žigulík, který ještě můžete koupit nový. Pamatujete Návštěvníky? V kultovním československém seriálu byla hlavní hrdinkou, strojem času. A je jím opravdu. Tak nasedněte, bude to jízda. Pomalá, kodrcavá, rachotivá, autentická.
 |
První SUV
Niva vznikla v 70. letech jako jedno z prvních sériově vyráběných vozidel, které kombinovalo civilní osobák s terénními schopnostmi. Dnes bychom řekli „SUV“, tehdy to byl prostě pokus o ruský off-road pro všechny. A zázrak – ten pokus vyšel. A vydržel. V roce 1977 vyjela jako vůbec první sériově vyráběné auto do terénu se samonosnou karoserií.
Niva je tak trochu jako starý dobrý vojenský batoh – těžkopádná, odřená, zastaralá, ale pořád funkční. Zvládne zauralské bláto i české silnice po zimě.
Očima optimisty je to nekonečně stylový hipsterský povoz do města. Malý (délka 3,7 metru, obratný, má cool design – retro frčí. A je to SUV, to mají dnes lidi rádi.
Lada Niva v číslech
|
Ano, je to spíš automobilový punk.
Když se srovnáte se zemědělskými vůlemi a silami ovládání, muzeálními ovladači a bezpečností oldtimeru, jste opravdu rychlí a čiperní. Ve městě rozhodně brzdou provozu nejste, na polňačkách jste nejrychlejší. Na okreskách už raději jezdíte spíš osmdesát a na dálnici řekněme 110, ale tachometrových sto padesát jsme z nivy vymámili taky. Pro rejpaly: dnes už se to v Česku někde může.
Muzeální novota
Ano, Niva stále vypadá, jako byste ji vytáhli z muzea. Má klasické kovové nárazníky, zástěrky rozšafně povlávající za koly a supertenké dveře, které když zavřete, ozve se to známé a nezaměnitelné „žigulíkovské“ cvaknutí.
Uvnitř je to podobně autentické – řadicí páka má skoro půl metru, u některých páček máte obavu, že vám zůstanou v ruce, volant je obrovský a spínačka? Ta je vlevo, jako u Porsche. Jen tady to není z důvodu tradice, ale spíš kvůli sovětskému unifikovanému dílu, který pasuje i do pravostranných verzí a kdovíjakých jiných povozů.
Ale pozor – ono to má elektricky stahovaná okna (byť se nestáhnou úplně), dokonce malý digitální displej jednoduchého palubního počítače a občas i rádio – tedy pokud si za něj připlatíte. Umí mít vyhřívaná sedadla, elektricky ovládaná zpětná zrcátka s výhřevem a manuální klimatizaci.
Tím je tak nějak elektronice konec. Bezpečnostní pásy, ABS a ISOFIX jsou jedinými bezpečnostními prvky. V pojišťovně raději neříkejte, že jezdíte nivou, aby vám nezdražili pojištění.
Nejvíc retro jsou dvě páčky nalevo pod volantem ovládající světla a směrovky (furt se mi pletly a na tu krátkou směrovkovou s kratšími prsty z volantu nedosáhnete), které opravdu pochází snad ještě z žígulíku. Pro jízdu v palčácích na Sibiři je to určitě praktické, stejně jako rezerva schovaná v motorovém prostoru. O poznání méně praktická je druhá věc, kterou nedokázali za těch padesát let na Nivě zjednodušit: dvouklíčkové ovládání. Na přívěsku tak nosíte stále dva subtilní klíčky, jeden na startování, druhý na odemykání, a do zámků se trefujete s přesností šperkaře. Vzpomínáte?
To už nezažijete
Niva je v jádru mechanická mašina. Žádné elektronické asistenty, žádné komplikované systémy, nic na vás nepípá, nic neprudí, nic se s vámi nepřetahuje o volant a panicky nebrzdí, když není důvod. Když se něco pokazí, opravíte to klackem nebo pazourkem, nebo to zvládne pantáta-všeuměl v garáži; možná ho jen zaskočí, že už Niva nemá sytič, ale motor se vstřikováním. Řazení je hlučné, dvojka kvílí, ale řadí se v rámci žánru přesně, dráhy řazení jsou kvůli dlouhatánské řadičce nekonečně dlouhé, menší postavy se k pětce musí trochu předklonit, a semtam u lichých stupňů narazíte klouby prstů do přístrojovky.
Zatím Niva dostává sedmnáctistovku, ale měla by se už těšit na modernější jedna-osmičku. Čtyřválcový atmosferický benziňák připomene, jak jsme o každý kilowatt museli bojovat a pečovat o něj. Když oprášíte dávno zapomenuté návyky a sladíte se s motorem na tu správnou notu, dá se jízda označit za čipernou a plavnou. Asi nejlepší strategií je nemařit výkon brzděním, prostě poslouchat motor, vnímat převodovku, číst provoz a svištět. Vše, co se octne mezi koly a vozovkou, vám niva poví napřímo, neředěně, netlumeně. A to je dnes vzácnost. Nesmíte se rozpakovat motor vytáčet, žádné lenošení v nízkých otáčkách. Pravda, pak to trochu žere. Normální jízda je za nějakých deset litrů, počítejte ale spíš s dvanácti.
Má uzávěrku diferenciálu, redukční převodovku a zvládne i drsnější terén. A přitom se příjemně houpe, tlumení není tvrdé, ale ani nejisté. Řízení? Překvapivě přesné a s dobrou zpětnou vazbou.
Je krátká (3,7 m), takže se s ní dobře parkuje, je z ní výborný výhled – má tenké sloupky, velká zrcátka (ta se za ty dekády zvětšila), sedíte vysoko a vidíte na kapotu. Otevírání kufru je další retro zážitek – vachrlatá páčka je schovaná za sedadlem řidiče a vyžaduje pořádné trhnutí. Dnes ji vyrábějí jen ve třídveřovém provedení, pětidveřová epizoda dávno skončila.
Rozhodně není pro každého, spíš naopak – klientelu má jen velmi omezenou. Niva není pro ty, kdo chtějí modernu, ticho a hýčkání. Ale pro ty, kdo hledají auto s duší, charakterem a jednoduchostí, která se dnes už nevidí – ano, může to být tajná hipsterská volba.
Nezbláznili jsme se. Samozřejmě je to padesát let starý křáp, do kterého by naprostá většina lidí uvyklých na moderní auta ani nesedla. Ale pro ty, kdo přesně takového otloukánka potřebují k práci, využijí jeho specifické vlastnosti a nemohou nebo nechtějí zaplatit víc peněz, vlastně moc alternativa neexistuje. Jednou větou: za půl milionu stálá čtyřkolka s redukcí a mezinápravovou uzávěrkou prostě není, pokud nechcete ojetinu.
Je ale třeba upozornit na to, že nečekané terénní schopnosti a houževnatost Niva nespojuje s dlouhověkostí a robustností. A to nemluvíme o kotrmelcích v lomech. Niva totiž svádí k tomu ji trápit a přetěžovat. V dolech a lesích ji tak za dva roky dokážou neomaleným zacházením zhuntovat tak, že je na vyhození.
Dovozce na toho automobilového dinosaura poskytuje záruku dva roky nebo sto tisíc kilometrů. Importér, kterým je firma AMC, uvádí, že zákazníci mají k dispozici celorepublikovou síť servisů. Vtipná je ovšem alternativní nabídka: „Společnost navíc nabízí službu ‚Najdi si svůj servis‘, která funguje tak, že si servis zvolí sám klient a AMC se servisem uzavře smlouvu o provádění autorizovaného servisu.“
Základní ceny jsou přívětivé: příplatek za klimatizaci je sedmadvacet tisíc. Výbava a doplňky navíc ale už dumpingové ceny nemají: tažné zařízení je za patnáct tisíc, antikorozní nástřik podvozku a dutin karoserie – určitě si za něj připlaťte – je za 21 tisíc, stejná cena je za podélné střešní nosiče, přestavba na LPG je za 55 tisíc, gumové koberce do interiéru za sedm a ochranná vana do zavazadlového prostoru za šest tisíc.
A jen tak na okraj: čistě subjektivně se zdá, že Nivu v Ázerbájdžánu umí smontovat líp než v jejím rodišti, ruském Togliatti. Vyrábí ji tam společnost Azermash. „Jde o výrobek tamního původu, který má VIN kód začínající NVA,“ zdůrazňuje dovozce „neruský původ“. „Dovoz vozidel je plně v souladu s platnou legislativou. Vozidla jsou oficiálně dovezena na území EU a legálně proclena.“ Importér ještě ubezpečuje: „Společnost AMC team provozující AMC Autocentrum Kratonohy je čistě apolitická a nesouhlasí s jakýmkoli válečným konfliktem kdekoli na světě.“
