Teď bude těžce bojovat o přežití. Winterkorn má v ruce jediný trumf: Volkswagen je moc velký na to, aby padl.
Že by se celá kauza (podrobnosti čtěte zde) zametla pod koberec, se čekat nedá. Naopak, američtí právníci a vláda si na celé té patálii pěkně smlsnou. Cílem bude exemplární potrestání. Americká vláda by si mohla taky mnout ruce, ždímání automobilek se jeví jako dobrý byznys. Poté, co minulý týden vykšeftovali s General Motors ukončení vyšetřování průšvihu s vadou, která stála několik životů, za 22 miliard korun, je teď ve výhledu půl bilionu korun (18 miliard eur). To už je dobrý příspěvek do státní pokladny. A kdo ví, kolik vykuků z řad zákazníků, kteří si koupili v Americe exotické dieselové auto, si teď bude chtít přilepšit a také se pustí do Volkswagenu.
Zajímavá je (ne)reakce dalších automobilek i samotného Volkswagenu. Nikdo z konkurentů si do VW nerýpl a ani to asi neudělá, protože máslo na hlavě (rozuměj tajné vychytávky pro obcházení emisních předpisů) budou mít víceméně všichni.
Zpackali jsme to, přiznal šéf americké sekce Volkswagenu:
Když se nebyli schopni dohodnout a proti nerealistickým cílům ekoteroristů stanovujícím emisní limity se ohradit, museli se přizpůsobit. Sklopili uši, zavázali se splnit cíle, které jsou proti fyzikálním zákonům a vytvořili virtuální paralelní svět aut, která podle laboratorních měření vystačí s minimem paliva, takže pak po jeho spálení vypustí minimum emisí. Reálný svět se vzdálil tomu tabulkovému asi jako nikdy předtím.
Paralyzovaný je zdá se i Volkswagen. Zmohl se jen na slabé, nicneříkající a nebývale krotké prohlášení předsedy představenstva Martina Winterkorna. Bez jediného slova odmítnutí obvinění. Jestli je to nepřímé přiznání, nebo chvilková indispozice ukáže čas. Teprve teď se ukážou Winterkornovy kvality. Manažer růstu rozjeté firmy totiž musí mít jiné kvality než ten krizový.
Reakce trhů je překotná a hysterická (více zde). Jak to zamává se stabilitou a pozicí značky je otázka. Řidičům je upřímně jedno, co mají auta napsané v tabulkách spotřeby a emisí. Zajímá je to jen tehdy, když jim kvůli tomu napaří daně (někde se stanovují speciální daně a pokuty za hladinu vypouštěných emisí, platí ji jak zákazníci, tak samy automobilky).
V tom ždímání Volkswagenu ale budou muset být všichni hodně opatrní. Nesmí ždímat moc. Pád takového giganta nemůže být v jejich zájmu, jinak to otřese celou globální ekonomikou. Říká se tomu jednoduše: Moc velký na to, aby padl (anglická ekonomie tomu říká „too big to fail“). Stejně jako je ekonomickým otloukánkem Evropy Řecko a ne Itálie s podobně tragickou finanční bilancí.
V menším měřítku to autoprůmysl zažil nedávno. Dodnes není ukončena monstrózní celosvětová svolávací akce na vadné airbagy firmy Takata. Dodnes se nedopočítala ani ve spolupráci s automobilkami, kolik vadných airbagů, které mohou být nebezpečné při aktivaci (při nehodě), jim vlastně dodala a kolik aut s nimi jezdí po světě. Jeden by si řekl, že by si už Takata neškrtla. Jenže ona teď vesele vystavuje na autosalonu ve Frankfurtu a nezdá se, že by od ní klienti odcházeli. Je totiž moc velká. Kdyby se od ní výrobci odvrátili a nechali ji padnout, neměl by jim kdo airbagy vyvíjet, vyrábět a dodávat. A to zavání ještě větším průšvihem.
Dodavatelů pro autoprůmysl, které tlakem na snižování cen výrobci dovedly ke konci, najdeme i v nedávné minulosti několik. Dnes už si většina uvědomila, že ždímat se nedá do nekonečna a bez dodavatelů se postavit auto nedá.
Volkswagen je největší, je na něj nejvíc vidět, každá chyba je na očích a exemplární potrestání má největší publikum. Winterkornovi teď určitě moc lidí nezávidí. Před dvěma týdny mu výkonný výbor dozorčí rady chtěl prodloužit smlouvu do konce roku 2018, teď spíš budou sázkové kanceláře vypisovat kurzy na to, jestli vydrží do konce tohoto funkčního období, má ho do konce příštího roku.
