Bateriový Jeep Avenger je lehce ovladatelný a jízdní vlastnosti příjemně překvapí. V nabídce navíc přibyla I verze 4×4, která už se drsně jen netváří, ale projede toho víc. Pokud uvažujete o elektromobilitě, určitě si zaslouží vaši pozornost.
Avenger je takový prcek drsňák. Na předních sedačkách nabízí slušný prostor, ale je potřeba počítat s tím, že po odsunutí přední sedačky ubíráte výrazně místo cestujícím na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor nabízí 355 litrů, to je na formát malého SUV slušná hodnota.
 |
Po usednutí za volant ihned rozpoznáváte technologii a ovládání Peugeotu, respektive z dílny koncernu Stellantis. V očích některých tím možná Jeep ztrácí svou identitu, na druhou stranu je to praktické řešení, vychytané a funkční. Dva velké displeje (10,25“) jsou přehledné, a i bez brýlí na čtení je dokážu snadno přečíst. Pokud se někdy ztratíte v menu infotaimentu, hodí se tlačítka pod displejem, kde se zkratkou snadno dostanete do základního panelu zobrazení.
Na palubní desce je dalších 10 fyzických tlačítek často používaných funkcí a otočný ovladač hlasitosti. Za pochvalu stojí i fyzická tlačítka na volantu. Jsou dobře známá z ostatních vozů galaxie Stellantis a jsou příjemně výrazná. Snadno je tak nahmatáte, bez potřeby přejíždět po volantu očima. Řazení tlačítky na palubní desce je sice daleko a musíte se k němu v případě řazení natáhnout, ale vypadá dobře a díky kontrolkám na tlačítkách jasně vidíte, co máte zařazeno.
S elektrickým vozem budete přeřazovat stejně jen mezi jízdou „vpřed“ a „zpátečkou“, takže v tom nevidím problém. Často řeším, jestli si brát do auta na dobíjení kabel USB-C nebo A. Avenger to řeší naprosto skvěle, k dispozici jsou oba typy konektorů, mimo to nabízí i bezdrátové nabíjení a samozřejmě propojení mobilu s infotainmentem, bez kabelu!
Ze sesterských peugeotů a citroënů jsme zvyklí na eleganci interiéru, v tomto si ale Jeep zachoval kus své DNA a vyzařuje z něj jednoduchost, praktičnost se špetkou drsňácké strohosti.
Přesto si designéři pohráli s několika hezkými detaily uvnitř i venku. Obrázek hvězdáře na předním skle a v protějším rohu hvězdy, anebo destička se siluetou Jeepu v předním nárazníku jsou milými drobnostmi, které dávají malému jeepu veselou hravost. Lakovaná lišta oživuje palubní desku, zajímavě vypadá i černě lakovaná střecha vozu.
První dojmy z Avengeru jsou velmi příjemným překvapením a tento malý drsňák je hezká stylovka, na únor vyhlásil Jeep akční cenu elektrické verze od 730 tisíc korun. Oficiální ceníková startovací cena je 899 tisíc korun. Pokud jste plátci DPH a pokud jste splňovali podmínky pro čerpání loňské elektrické dotace, dostali jste se v pořizovací ceně na 543 tisíc.
Dva měsíce s elektrem
Elektrického avengera jsme prověřili dvouměsíčním testem, během kterého zjistíte podstatně více ohledně praktičnosti i skutečných nákladů než při týdenním testu.
Cesty na krátké vzdálenosti byly bez problémů a ve městě byl avenger jako ryba ve vodě. Výkon 115 kW je naprosto dostačující. Omezení maximální rychlosti na 150 km/h mě neomezovalo, ze strachu o dojezd jsem se k těmto rychlostem vůbec nepřibližoval. Jízdní dynamika je se zrychlením za 9 sekund na 100km/h dostačující. Obavy jsem měl při delších cestách, a to z dojezdu a dobíjení. Obzvláště ze stávající sítě dobíjecích stanic a z rychlosti nabíjení.
Za dva měsíce jsme najezdili přes tři tisíce kilometrů a většinu z toho po Praze a okolí. Plusové body „zadarmo“ sbíral avenger za parkování v Praze zadarmo, které mělo na konci roku 2024 sice končit, ale bylo opět na půl roku prodlouženo. Avenger je poměrně malé auto a do města se hodí rozměry i svou agilitou. Spotřeba po městě se pohybovala při rozumné jízdě kolem 12 kWh/100 km, to je příjemná hodnota.
Na plně nabitou baterii nebyl problém ujet ve městě i deklarovaných 400 km. Mimo město ovšem spotřeba výrazně roste a hodně záleží na jízdním stylu a rychlosti, jakou s avengerem zrovna jezdíte. Občas jezdím pracovně do Brna, kdy jedna cesta znamená zhruba 230 km. I když jsem dodržoval dálniční rychlost 130 km/h dojezd bylo právě tato vzdálenost hraniční hodnotou a spotřeba se blížila 25 kWh/100 km.
Auto jsem samozřejmě v Brně znovu nabil na 100 % a vydal se zpět domů, tzn. opět 230 km vzdálenost. Nechtěl jsem nikde zastavovat, a proto jsem se snažil disciplinovaně držet rychlost do 110 km/h. K mému překvapení, při stejné vzdálenosti a při nižší rychlosti o pouhých 20 km/h, mi v baterii zůstalo 30 % kapacity. Avenger tak potvrdil, že dojezd elektrického vozu je zkrátka hodně závislý na stylu jízdy a rozdíly mohou být markantní.
Z velkých obav s nabíjením auta po cestách poměrně rychle sešlo a brzy se ukázalo, že na trasách, kde jezdím, je dostatek nabíjecích stanic a velká část z nich nabízí rychlé doplňování energie. Avenger zvládne až 100kW nabíjení a u rychlých nabíječek dokáže dobít z 20 % na 80 % přibližně za půl hodiny. Ve srovnání s tankováním nafty nebo benzinu je to otrava, ale časem si zvyknete a berete to jako akceptovatelný čas, snažíte se to spojit s jídlem, telefonováním a podobně.
Nabíjení ze Slunce
U nákladů na dobíjení záleží na tom, kde máte možnost nabíjet. Nejlepší je nabíjet doma, ale i tam může být velký rozdíl v tom, kdy nabíjíte. Bydlím zhruba 10 kilometrů za Prahou v rodinném domku s čerstvě instalovanou fotovoltaikou firmy Solidsun. Spoustu lidí odrazuje od jejího pořízení riziko požáru, poruchovost a další neduhy. Problémy mohou nastat všude, a proto pátrejte nejen po počtu instalací, ale i po přístupu s řešením problémů. Zkušenost s více jak 10 000 instalacemi a 12 let praxe s fotovoltaikou pro mě byla dobrou referencí. S výkonem 10 kWp a bateriovým úložištěm 10 kWh šlo o celkem typickou instalaci pro rodinný dům.
Na co dát pozor? Zaklínadlem jsou „vícepráce“, proto se s instalační firmou domluvte na detailech instalace i na konečné ceně. Poznámka „to ještě dořešíme při realizaci“, by vás mělo varovat.
Jeep mi dělal společnost dva měsíce na začátku loňského léta. S autem jsem najel přibližně tři tisíce kilometrů a dobíjel jsem z fotovoltaiky tak zhruba ze 40 %. Připadá vám to málo? Důvodů je v našem případě několik, především nestálost počasí, a také občas dorazíte domů večer a potřebujete vyrazit ráno nebo se vydáte na cestu, kdy vám kapacita nestačí a potřebujete dobíjet po cestě. Nabíjení ze slunce je fajn a je „zadarmo“, ale ani doplňování ze sítě není tragédie. Záleží samozřejmě na tarifu, jaký máte sjednaný. Nabídek na trhu je velké množství a ceny se mohou výrazně lišit.
Zadarmo, se ziskem i draze
Já mám nasmlouvané spotové ceny, kde se mění cena každou hodinu podle denního trhu s energiemi. Ceny se vyplatí sledovat, protože přes loňské léto se v průměru pohybovaly kolem 2,50 Kč za kWh, ale úroveň ceny mezi polednem a cena ve špičce se lišila oproti večeru klidně čtyřnásobně. Během slunečných víkendů se ceny pohybovaly i ve výrazně záporných hodnotách a nebylo výjimkou, že za 1 odebranou kWh nejenže neplatíte, ale dostáváte zaplaceny i 4 Kč za kWh.
Když zůstaneme u průměrné ceny 2,50 Kč a při městské spotřebě vozu, vychází náklady na 100 km na 30 korun. Pro srovnání: palivové náklady u benzinové verze jsou asi 160 korun. Dálniční náklady při rychlosti kolem 130 km/h a spotřebě 25 kW při nabíjení doma jsou na úrovni 60 Kč na 100 km. Problém nastává ale ve chvíli, kdy potřebujete doplnit energii na cestách u rychlých nabíječek, cena se pak pohybuje za 1 kWh i kolem 20 Kč. To pak vychází náklady na 100 km kolem 500 Kč, a to už je téměř trojnásobek oproti benzinové verzi.
Další nešikovnost spočívá ve velkém množství operátorů a provozovatelů nabíjecích stanic, které vyžadují přinejmenším registraci nebo čip bez kterého nabíjet nezvládnete. Takže, pokud řešíte koupi elektromobilu, musíte si položit zásadní otázky: jak dlouhé cesty jezdíte, jaký máte styl jízdy a na jakých trasách budete jezdit. Pokud jezdíte dlouhé vzdálenosti a chcete nabíjet u rychlonabíjecích stojanů, pak to nedává ekonomicky žádný smysl.
Pokud jezdíte hlavně kratší vzdálenosti a máte vlastní nabíječku ideálně s fotovoltaikou, může být elektromobil rozumným řešením. Zkusil jsem si srovnat náklady na 3 roky provozu s primárně městskou spotřebou a nájezdem 30 tisíc km za rok u benzinové verze Avengeru o objemu 1,2 litru při průměrné městské spotřebě 6l/100km a již zmíněné elektrické testované verze. U elektrického vozu srovnávám ještě nabíjení z rychlonabíječek a domácí nabíjení, dle mé zkušenosti v kombinaci 40 % fotovoltaika a 60 % spotové ceny (pohyblivé ceny na burze elektrické energie).
| Palivové náklady Jeepu Avenger na jízdu při 3 letech provozu s nájezdem 30 tis. km za rok. | |
|---|---|
| Dobíjení doma | 16 200 Kč |
| Dobíjení rychlonabíječky | 216 000 Kč |
| Benzinová verze | 189 000 Kč |
Rozdíl v pořizovací ceně elektrického a benzinového Avengeru pro fyzickou osobu byl loni 400 tisíc korun, teď po slevách necelý čtvrtmilion. K tomu je třeba zmínit, že elektrická základní verze má lepší výbavu než benzinová. Při nákupu elektrického vozu pro firmu, která je plátcem DPH a dosáhla loni na státní dotaci, byl rozdíl v ceně 165 tisíc korun. A co se týká finančních nákladů na provoz, tak záleží především na tom, jaké máte možnosti pro nabíjení.
Z výpočtů vyplývá, že elektrická verze není jen pro ekologické fanoušky, ale může dávat smysl i ekonomicky. Samozřejmě pouze za dodržení mnoha kritérií. Pokud nemáte s elektromobilitou zkušenosti, bude vás na dlouhých cestách štvát plánování dobíjení auta. Pokud však jezdíte pro vás známé trasy, není to velký problém a najdete si své záchytné body. Při cestách do 200 km za den, tyto starosti odpadají úplně.
Mimo neduhů nabízí elektromobily i výhody. Kdo je v autě zvyklý vyřizovat telefonní hovory nebo poslouchat hudbu, ocení nízkou hladinu hluku, která elektrický pohon provází. Alfou a omegou racionálnosti pořízení elektromobilu jsou ale dvě klíčové otázky. Vystačíte si s dojezdem? Kde a za kolik budete nabíjet?
