Třináctého října letošního roku Jan Stárek kupuje obouchaný a „vybydlený“ zelený Land Cruiser, který jeho majitel používal na práci – frézování a vytrhávání pařezů. 30. listopadu předává v Marseille technickým komisařům Dakaru nablýskaný černo-zlatý speciál, se kterým vyjede do pouště v Saudské Arábii. Je to stejné auto. Neuvěřitelné? Takto vzniklo.
„Na Dakar jedu počtvrté. Loni jsme jeli v posádce s Poláky, kteří také pracovali pro náš tým MCH Photo a nebyl to žádný problém, ale cítil jsem, že je na čase se někam posunout, udělat krok dál,“ vypráví Jan Stárek, jak vznikla myšlenka vyrazit na závod s vlastním vozem.
Inastalace vnitřního bezpečnostního rámu do Toyoty Land Cruiser, se kterou fotograf Jan Stárek míří na dakarskou rally.
Myšlenka je stará zhruba rok, jenže přes sezonu na její uskutečnění neměl prestižní motoristický fotograf v podstatě žádný čas. „Ke konci sezony jsme přemýšleli, jaké auto by bylo vhodné. Ve hře byla Toyota, Nissan Patrol, napadlo nás i Porsche Cayenne. Čas rychle utíkal a my začali objíždět nabídku ojetin. Bylo to strašné martyrium, v naší cenové kategorii byl jen jeden vrak větší než druhý. Do toho řešení motorizace…,“ začíná Stárek vyprávění.
Paradoxně vítězně vyšel z výběru právě matně zelený pracant. „Bylo to auto, které nemělo žádnou zásadní vadu na první pohled. Motor běžel, nebylo rezavé naskrz. Používalo se na práci, takže základní údržbu mělo. Tak jsem ho koupil.“
Autofotka týdne: Úděl dakarského fotografa. Na sekundy focení hodina cesty |
Jedenáct dnů trvalo, než se na auto poprvé sáhlo. To už se ovšem rozbíhal celý kolotoč shánění dílů, domlouvání servisu, výroby povinných doplňků. „Nejdřív jsme museli celé auto zevnitř vytrhat na plech. Podle pravidel musí být v autě čtyři oddělená sedadla, takže jsme sháněli čtyři stejné skořepiny. V dnešní době? Skoro neřešitelné. Objevili jsme je za tři dny v jednom obchodě v Plzni. Hned jsem pro ně z Brna jel,“ popisuje Stárek.
Doprovodné auto pro Dakar, mezi které se počítá i vůz pro fotografy, se staví podle pravidel FIA T2. Jde o originální auto bez úprav motoru a převodovky, ale kvůli bezpečnosti musí mít homologované sedačky i bezpečnostní pásy.
Zahrádka se servisem a ložnicí
Tak tedy zpět do Plzně. Do odjezdu z Česka zbývá měsíc a auto míří spolu se sedačkami přes celou zemi do Hranic na Moravě. Musí se vyrobit celá konstrukce, na které budou připevněné. Zároveň si technici zaměří střechu a začnou vyrábět „zahrádku“. Pořádně bytelnou. Musí se na ni dát vylézt, musí být pochozí. Nosnost je 200 kilogramů, vejde se na ni rezerva, technická bedna s nářadím, náhradní díly na auto, 15 litrů motorového oleje, vzduchové a olejové filtry, palivový filtr. Řemeny, kabely. Zkrátka to, co se dá v poušti vyměnit, když přijde na věc.
Navíc zahrádka spolkne celou „ložnici“ sbalenou do dvou beden – spacáky, karimatky, lehátka. Posádka by sice mohla spávat v bivaku, ale aby našla ten nejlepší spot na focení, musela by vyjíždět stejně několik hodin před závodníky. Tak je lepší rovnou nocovat v poušti pod širákem.
Montáž závodních sedaček do Toyoty Land Cruiser, se kterou fotograf Jan Stárek míří na dakarskou rally.
Když je hotovo, míří auto po vlastní ose pro změnu do Brna do servisu CK Toyota. Ano, do autorizovaného servisu. Tady poprvé se projevuje absolutní nadšení pro věc. „Když jsem viděl seznam originálních dílů, které jsou potřeba, a jejich ceny, tak jsem se nestačil divit. Ale dohodli jsme se, že mi maximálně pomůžou. Formou partnerství, ale vlastně i trochu dílem nadšení,“ popisuje Stárek první dojmy ze setkání s lidmi, kteří prostě měli radost, že pomáhají na svět něčemu jedinečnému. A nemysleli při tom na peníze.
Češka na rallye Dakar: Říkali, že patřím k plotně, ale já chytla benzinový bacil |
Land Cruiser dostal komplet nové kapaliny a v podstatě i celý nový podvozek. „Výfuk byl úplně na kaši. Land Cruisery na to trpí a tady byly v tlumiči díry na tři prsty,“ vypráví fotograf s tím, že zatímco auto viselo v servisu na zvedáku, chystala se už další fáze – elektroinstalace.
Z elektrikářů – i ze samotného Jana Stárka – se stali nomádi. V jejich případě totiž nebyla potřeba vlastní dílna. A tak se elektřina „tahala“, kde zrovna auto bylo. Třeba pro změnu ve Zlíně, kde ve studiu Rallye Design vznikal polep auta.
Přitom jde o klíčovou část přestavby. Věc, která může všechny plány zhatit. Když pomineme, že jeden obrazný zkrat elektrikáře může způsobit zkrat skutečný a poslat auto někde uprostřed pouště do plamenů, závisí na elektroinstalaci správné fungování řady záchranných a podpůrných systémů, které pořadatelé vyžadují. Bez nich auto zkrátka technickou přejímkou neprojde.
Technická přejímka v Marseille a poslední úpravy Toyoty Land Cruiser, se kterou fotograf Jan Stárek míří na dakarskou rally.
Profesionální rám za šest šicht
Povinnou výbavou je i vestavěný rám. Tady Stárek počítal s tím, že bude trochu improvizovat, že zkrátka společně s přáteli do auta „něco“ navaří. Jenže měl zase štěstí na správné lidi. „Jel jsem fotit na akci do Portugalska. Jedeme autobusem z letiště, vykládám ten příběh spolucestujícímu. A on že má v Ostravě strojírenskou firmu. A že to vyrobíme. Dostal jsem k ruce inženýra, dva svářeče a za čtyři šichty jsme udělali rám.“
Nejdřív drátěný model. Pak nařezat trubky. Napasovat je do auta. Rám nešel udělat dřív, než byly v autě sedačky a další vybavení. Nikdo nechce strávit dva týdny v autě tak, že bude sedět nakřivo. Roli hrálo uchycení pásů, umístění dalšího vybavení. „Jeli jsme normálně na směny, v šest se začínalo, spal jsem v Ostravě po kamarádech na gauči. Výsledek ale je, že máme rám, který odpovídá pravidlům FIA, je z padesátimilimetrových trubek s 1,5 mm silnou stěnou,“ vypráví Stárek.
Nechápu, co lidi na F1 vidí, říká oceňovaný fotograf Marian Chytka |
Auto se ještě mezitím „odjelo“ do Brna nafotit v závodním designu po boku sourozence – starší verze Land Cruiseru, se kterou do dun vyjede šéf fototýmu MCH Photo Marián Chytka. „Pak jsme se vrátili zpět do Ostravy na dopasování rámu. Jenže mezitím se ukázalo, že nám nestihne přijít kryt pod motor. Tak když už jsme tam byli, vyrobili jsme jej tam. Udělal se nákres, vypálilo se to z hliníku.“
Nakonec nějaký čas dokonce zbyl, rám se tak dočkal luxusního komaxitu. Původně byl v plánu jen černý sprej. Jenže časový náskok se zase rychle ztenčil. „Už v servisu v Toyotě si byl interiér zaměřit kluk, který dělá vestavby do aut. Pro nás je to klíčová věc, jsou v tom uložené foťáky a další vybavení. A samozřejmě jsou zamykací. Naslepo to podle zaměření vyrobil, montovali jsme to sami dva dny před odjezdem do Francie. Jenže vzadu to nesedělo. Tak jsme se dali i na truhlařinu s nápovědou po telefonu.“
Přestavba Toyoty Land Cruiser, se kterou fotograf Jan Stárek míří na dakarskou rally.
„Neposlouchat, že to nejde“
Dva dny před naloděním auto odjelo po vlastní ose do Marseille na technickou přejímku. Výbava se kontroluje jako při odjezdu na dětský tábor – jen tady je seznam delší a o dost složitější. Přikrývky, zdravotnické vybavení. Techničtí komisaři kontroluji i zapojení elektřiny kvůli navigačnímu systému a systému IRITRAC, který monitoruje všechny dakarské vozy a organizátorům předává informace o anomáliích v pohybu vozu. Pokud dojde k nehodě a posádka nedá systému informaci, že je v pořádku, IRITRAC automaticky zalarmuje záchranný tým.
Z archivu Tatry: nerealizované monstrum pro Dakar vzniklo jen v modelech |
„Komisaři přijdou se svým zařízením, zapojí ho, vyzkouší, jestli funguje. Nakonec člověk dostane oficiální závodní čísla a polepy a může se jet do přístavu,“ vysvětluje Stárek, který sedmihodinové čekání na nalodění využil ještě k instalaci vnitřního osvětlení.
Od okamžiku, kdy si Jan Stárek plácl s původním majitelem Land Cruiseru, uběhlo 46 dnů. Od chvíle, kdy se na autě začalo pracovat, ještě o jedenáct méně. „Je to pro mě neuvěřitelná zkušenost. Radost z toho, jak se dají dohromady lidé, jen aby člověku pomohli. Nebýt nadšení a ochoty spousty lidí, nikdy by se to nepodařilo,“ skládá fotograf poklonu všem, kteří na autě pracovali. „Osobně si z toho beru i to, že nemá smysl poslouchat lidi, kteří říkají, že se něco nedá stihnout. A jít za těmi, kteří do toho jsou nadšení. Vlastně většina lidí, kteří na autě nakonec pracovali, mi na termín řekli, že je to v pohodě. Že mysleli, že to bude horší.“
Speciály pro dakarskou rally fototýmu MCH Photo
A ještě finální zúčtování: expresní dakarský fotografický speciál vyšel celkem na 715 tisíc korun. Z toho 300 tisíc byla pořizovací cena auta. Připočíst je potřeba ještě nějakých 15 tisíc korun utracených na přejezdech mezi jednotlivými dílnami. „Že se to podařilo tak levně, je také jen díky tomu, že mi tolik lidí pomohlo, dali mi věci sponzorsky, nebo mi jen tak dali slevu. Kdybychom řešili běžnou cenu, budeme určitě na milionu,“ vypočítává Jan Stárek.
