Jeho oblíbené počasí? Hustý déšť. Nejoblíbenější trať? Starý Nürburgring, přezdívaný „zelené peklo“. Jacky Ickx, který 1. ledna oslavil 75. narozeniny, možná nevejde do dějin počtem získaných titulů, ale rozhodně se do nich zapíše svým řidičským uměním. Dodneška platí za jednoho z technicky nejdokonalejších jezdců, kteří na světové úrovni závodili.
Toho si jsou vědomi i markeťáci u Porsche, kteří rozhodli, že závodníkovi jako poctu nechají udělat pětasedmdesátikusovou sérii modelu 911, konkrétně ve specifikaci Carrera 4S. Auto dostane speciální modrou barvu, která spolu s bílými doplňky připomene tradiční barvy helmy Jackyho Ickxe. A auto bude k dostání jen v Belgii, rodné zemi závodníka. Cenu „limitky“ zatím Porsche neoznámilo, standardní Carrera 4S začíná s cenou zhruba na 3,5 milionu korun.
Tak jako Porsche by avšak Ickxovi mohli skládat poklonu další slavné značky. Ferrari, se kterým ve formuli 1 začínal. Nebo třeba Ford, s nímž získal první vítězství v Le Mans. A taky Mercedes, pro který získal vítězství v dakarské rallye. Ickx byl totiž za volantem svého času géniem, který nejlépe jezdil na těch nejtěžších tratích a za nejtěžších podmínek. Zároveň jakoby podepsal smlouvu s ďáblem. Jeho kariéra je dlážděna řadou pomníčků soupeřů, kteří s ním bojovali.
Z motorky přes auto do formule
Ickx se k závodům dostal přes svého otce. Ten nebyl závodník, nýbrž novinář. A mladého Jacquese, jak zní skutečné jméno Ickxe, na závody brával. Rodina rozhodně nebyla nijak movitá, takže jediný závodní stroj, který mohl senior svému synovi pořídit, byla motorka. Německý Zündapp, pouhá padesátka. S ním mladý Jacky ovládl národní belgický šampionát v motocyklovém trialu.
Na prahu dvacítky přesedl do cestovních aut. A národní titul z roku 1965 jej vynesl do světa skutečného závodění. Do formule – konkrétně do slabší kategorie F2 – poprvé naostro usedl na Nürburgringu v roce 1966. A poprvé se dostal blízko smrti. Hned v prvním kole se srazil s Johnem Taylorem v Brabhamu. Ickxovi se nic vážného nestalo, Taylora však z auta vytáhli s těžkými popáleninami, kterým o pár týdnů později podlehl.
Za rok už Ickx na Nürburgringu předváděl neskutečné věci. Ve slabší formuli 2 dokázal předjet velkou část soupeřů z elitní třídy a kvalifikoval se celkově jako třetí. Kvůli pravidlům musel startovat až za všemi vozy F1, dvanáct z nich však zvládl během závodu opět předjet. Nakonec sice kvůli technickým problémům odstoupil, pozornost si však zajistil. Ještě ve stejné sezoně dostal možnost jako náhradník odjet dva závody královské třídy.
Pak už následovala nabídka od Ferrari. Italské značce vyjel celkové čtvrté místo, ve francouzském Rouen si připsal první vítězství. Samozřejmě na mokru. Čím horší podmínky byly, tím víc byl Ickx suverénní.
Dvacet sekund v plamenech
Po roční pauze u Brabhamu se Ickx vrátil v roce 1970 k Ferrari. A do jeho kariéry opět zasáhla smrt. Hned v prvním závodě měl těžkou nehodu. Traťovým komisařům trvalo dvacet sekund, než jej vytáhli z hořícího auta. Přesto byl za dva týdny zpět na Velké ceně Monaka. Tu nakonec nedokončil kvůli technickým problémům. Před odstoupením však jezdil pátý.
A pak přišlo Německo. Kvůli bojkotu jeho oblíbeného Nürburgringu se jelo na Hockenheimu a Ickx do posledního kola bojoval o vítězství s Jochenem Rindtem, suverénem šampionátu. Prohrál, dojel druhý. Jenže Rindt měl hned v následujícím závodě na Monze v kvalifikaci fatální nehodu. Ickx měl jako jediný dost bodů, aby dokázal Rindta posmrtně překonat a získat titul mistra světa. I přes několik dalších vítězství se mu to nepodařilo. Skončil jako vicemistr. Zpětně Ickx řekl, že je za „prohru“ rád. Nechtěl by získat mistrovský titul za těchto okolností – proti mrtvému soupeři.
V dalších letech se Ferrari nedařilo a Ickxovi navíc vyrostla pořádná konkurence, hlavně Emerson Fittipaldi. Porážet Brazilce dokázal tam, kde mu bylo nejlépe – na extrémně technických tratích. A v extrémně deštivých podmínkách.
Jezdec ze staré školy stál proti všem
Jenže v tomto Ickxovi nálada v paddocku zrovna nenahrávala. Byla to doba bojkotů nebezpečných tratí. A doba vzdoru jezdců proti závodům v extrémně deštivých podmínkách. Zkrátka proti tomu, co Ickx miloval a v čem byl nepřekonatelný. Do toho začala do F1 nastupovat nová generace – Niki Lauda, James Hunt. Právě Hunt jej v klíčové sezoně 1976 připravil o místo u McLarenu. O místo, které by mu možná vyneslo stále unikající titul mistra světa.
Z F1 se Ickx stáhl v roce 1979. To už ale dávno platil za legendu čtyřiadvacetihodinovky Le Mans. Nesmrtelnost si zajistil hned v prvním ročníku 1969. S Jackiem Oliverem se střídal za volantem Fordu GT40. V té době legendy, která už ale začínala být lehounce vousatá. Proti ní stála nová generace Porsche 917 s pokročilejšími aerodynamickými prvky a další značky v čele s Ferrari.
Připoutat prosím. Ickxův protest v Le Mans
Na začátku závodu si Ickx navíc dovolil malou revoltu. V té době se řešil start závodu typu „Le Mans“. Auta tehdy nestartovala z běžného startovního roštu, ale byla seřazena u zdi boxové uličky podle výsledků kvalifikace a jezdci k nim museli přes trať doběhnout, připoutat se a odstartovat. Pochopitelně většina z jezdců bezpečnostní pásy ignorovala jako zbytečné zdržení a odjela první „stint“ nepřipoutaná.
Ickx na protest proti této praxi došel ke svému fordu volným krokem a pečlivě se v autě připoutal. Do závodu tak vyjel jako poslední. Hned v prvním kole havaroval John Woolfe, privátní jezdec za volantem Porsche 917. Protože nebyl připoutaný, nehodu nepřežil.
Závod se nakonec změnil v přetahovanou o vítězství mezi posádkou Ickx/Oliver a Hermann/Larrousse na starším Porsche 908. Ickx nakonec triumfoval. Rozdíl mezi auty v cíli byl po 24 hodinách pouhých 110 metrů.
Do Le Mans se Ickx vrátil po šestileté pauze v roce 1975 za volantem prototypu Mirage, o rok později už jako tovární jezdec Porsche za volantem legendárního modelu 936. S ním získal celkem čtyři prvenství. Některá z nich ve svých oblíbených podmínkách – v dešti. Tím největším pro něj však zůstává rok 1977, kdy se svým vozem kvůli technickým problémům odstoupil, přesedl však do auta jiné posádky a dokázal se ze 42. místa vytáhnout na vítězství.
Poslední závod? Dakar v 55 letech
Ickx platil u Porsche za jedničku až do roku 1982. V roce 1983 do týmu nastoupil mladý německý závodník Stefan Bellof. A Ickxe pokořil tam, kde byl nepřekonatelný – na Nürburgringu, kde stanovil nový rekord pro prototypové vozy.
Bellof na následující sezonu nastoupil do F1 a na rok 1986 měl podepsanou smlouvu s továrním týmem Ferrari. Na podzim 1985 však usedl za volant soukromého Porsche v závodu 1000 km Spa. V něm narazil do Porsche řízeného Jackym Ickxem. Po nárazu do svodidel začal jeho vůz hořet. Bellof zemřel hodinu po nehodě. Ickx byl otřesený, ale vyvázl bez těžších zranění. Na konci sezony pak oficiálně ukončil kariéru.
Do konce 80. let pak Ickx ještě závodil nahodile na dalších podnicích, v roce 1989 třeba dojel celkově druhý za volantem Peugeotu na Rallye Dakar. Naposledy v Africe startoval ještě v roce 2000, tedy ve svých 55 letech. Za volantem Mitsubishi dojel tehdy osmnáctý.