1 / 91
Írán plní titulky novin celého světa. Poslední únorový den zahájily Izrael a Spojené státy americké letecké útoky na různá města v Íránu s cílem svrhnout místní režim, Írán vzápětí začal odvetnou akci a zaútočil na země Arabského poloostrova. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa má operace trvat přibližně čtyři týdny. Dá se ovšem očekávat, že se vše zkomplikuje. Jaký je Írán z pohledu motoristy, popisuje Jiří Švamberk, který se tam vydal v roce 2018.
Autor: Jiří Dymáček
Írán rozhodně není destinace, kterou by si běžný Čech spontánně vybral pro dovolenou, natož aby se tam vydal vlastním autem. Jenže právě taková cesta přináší zážitky, které vám pak zůstanou v hlavě už napořád a ke kterým se budete vracet ještě dlouhé roky.
Autor: Jiří Dymáček
Asi se trefím docela přesně, když řeknu, že první otázka většiny lidí zní: proč by se někdo vydával autem takovou dálku právě do Íránu? Odpověď je vlastně jednoduchá. Pokud máte alespoň trochu sportovního ducha, představa prázdných sjezdovek v íránském pohoří Elborz je až nebezpečně lákavá.
Autor: Jiří Dymáček
Po zkušenostech z Kavkazu, odkud už to do Íránu není zas tak daleko, začala tahle myšlenka působit překvapivě reálně. Že nás čeká hlavně souboj s byrokracií, jsme tehdy ani netušili.
Autor: Jiří Dymáček
Prvním krokem je vyřízení vstupních víz na íránské ambasádě v Praze. Potřebujete dvě barevné fotografie, výpis z účtu, potvrzení o pojištění a dobrou náladu. Tu mají na ambasádě, stejně jako na ostatních úřadech, nejraději. Do týdne máte vše vyřešené.
Autor: Jiří Dymáček
Pokud však máte v pase vízum z USA nebo Izraele, šance na úspěch výrazně klesá. Na to nás ale předem upozornili zkušení cestovatelé, kteří do Íránu pravidelně létají.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu vlastním autem není úplně jednoduchá záležitost. Íránci si dávají velmi dobrý pozor, aby jim v jejich zemi nikdo nedělal kapitalistické nepořádky a na tamějších obyvatelích nevydělával, rozumějte: cokoliv do země individuálně dovážel.
Autor: Jiří Dymáček
Například auta, kterých je tam sice více než dost, ale dost často se jedná o stroje, s nimiž by u nás nikdo nejezdil ani v případě, že by za to bral peníze.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Abyste se do bývalé perské říše dostali vlastním vozem, musíte si vyřídit takzvaný karnet, oficiálně „carnet de passage en douane“. Zjednodušeně se jedná o jakýsi cestovní pas pro váš automobil. Stejně jako váš cestovní doklad to něco stojí (základní karnet na 3 měsíce aktuálně vycházel tehdy v roce 2017 na 7 890 Kč) a kromě toho musíte složit finanční jistinu, která vám bude po návratu domů vrácena.
Autor: Jiří Dymáček
Díky vstřícnému přístupu jsme skládali „jen“ 52 000 korun, protože cenu naší dobře vybavené Octavie Combi jsme po vzájemné shodě odhadli na 499 000 Kč. Dnes byste za automobil s cenovkou 750 tisíc korun museli složit 251 500 Kč, což je naprosto nesmyslná částka, ale vyhnete se problémům na hranicích, kde by po vás jistinu také chtěli a kdo ví, zda byste ji někdy ještě viděli.
Autor: Jiří Dymáček
Smyslem celého systému je zabránit tomu, aby někdo auto v Íránu prodal nebo ho využíval ke komerční činnosti, třeba jako taxi nebo turistický dopravní prostředek. Na první pohled jde o těžko pochopitelnou administrativu, ale po setkání s místní realitou začne dávat určitý smysl. Stejně tak nepřekvapí, že je karnet po návratu ještě několik týdnů blokován pro případ, že by ze země dorazila například pokuta.
Autor: Jiří Dymáček
Samotná cesta po vlastní ose patří k finančně náročnějším výpravám. Pokud jste někdy jeli směrem na Turecko nebo do Gruzie, první tisíce kilometrů jsou vlastně pohodové. Až na část Bulharska a kratší úseky v Srbsku se většinou pohybujete po evropských dálnicích.
Autor: Jiří Dymáček
Do Íránu vedou dvě hlavní trasy – rychlejší přes Turecko, nebo delší přes Gruzii a Arménii. Kvůli zastávce na Kavkaze a návštěvě Jerevanu jsme zvolili právě druhou, dobrodružnější variantu.
Autor: Jiří Dymáček
Arménie působí na Středoevropana jako trochu zapomenutý kout Zakavkazska. Je nádherná, plná kontrastů, ale také určité melancholie. Silnice by se s velkou dávkou tolerance ještě daly označit za asfaltové a atmosféra je místy až dusivá. Země je chudá a mimo okolí Jerevanu velmi prostá. Největším bohatstvím jsou však lidé – vstřícní, klidní a k turistům mimořádně přátelští. Angličtina zde příliš nepomůže, takže pokud jste vyrůstali před rokem 1989, oprášená ruština přijde vhod.
Autor: Jiří Dymáček
Hranice mezi Arménií a Íránem je místo pro moderního Evropana dost zvláštní. Všude vidíte postávat zaprášená auta, která buď neměla karnet, nebo se je někdo snažil do země dostat jinak než legální cestou, opodál stojí tajemně vyhlížející mužské postavy se samopaly.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Ani náš přejezd nebyl jednoduchý. Zatímco Gruzínci a Arméni si octavii jen zvědavě prohlíželi, Íránci byli doslova fascinováni. Takové auto tam téměř nikdo neviděl a místní vozový park navíc jako by znal jedinou barvu – bílou. Dokonce i Jihokorejci jsou při své zálibě v konzervativnosti o dost odvázanější.
Autor: Jiří Dymáček
Všichni si chtěli naše auto prohlédnout, zkontrolovat, a hlavně se zeptat: „Verárjúfrom?“ Nesnažte se o anglický překlad České republiky, rovnou přejděte na „Čekoslovakija“.
Autor: Jiří Dymáček
V některých ohledech tu čas zůstal stát někde v osmdesátých letech. Na hranicích se vyplatí využít i služeb místních „asistentů“. Za pár eur výrazně urychlí proces a zároveň uklidní nervy, zda vás do země skutečně pustí.
Autor: Jiří Dymáček
Bezpečnost silničního provozu je podle všech průvodců tragická – a realita to jen potvrzuje. Každoročně zde na silnicích zemře přes 20 tisíc lidí a při pohledu na místní styl jízdy to nepůsobí jako nikterak přehnané číslo.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Lidé cestují na korbách náklaďáků, předjíždějí způsobem, který by u nás znamenal okamžitý zákaz řízení, a každý jako by měl životní misi být všude dřív než ostatní. Nám se opakovaně stávalo, že nás někdo riskantně předjel jen proto, aby nám pak přátelsky zamával.
Autor: Jiří Dymáček
Jízdní pruhy jsou spíš orientační doporučení. Ze tří pruhů se během okamžiku stane pět nebo šest a doprava v Teheránu, jehož aglomerace má kolem 15 milionů obyvatel, nikdy nespí. A protože jsme dorazili na konci místního Nového roku, chaos byl ještě o stupeň intenzivnější.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Povahu Íránců asi nejvíce vystihuje zážitek z isfahánského náměstí Nakš-e džahán, kam se autem prostě nedostanete, tedy pokud nepatříte mezi zaměstnance ranní úklidové čety, a kam nás s majáky doprovodila policejní eskorta, protože jsme byli na oficiálně požádat o povolení kvůli focení. Samozřejmě jsme lhali o tom, kdo jsme, neboť spojení novinář a fotograf je v Íránu z logických důvodů vstupenka do maléru.
Autor: Jiří Dymáček
V době naší cesty jsme platili za litr bezolovnatého benzinu asi čtyři koruny, ovšem tak nějak bylo jasné, že místní platí méně. Systém určování cen paliva je pro cizince záhadou, ale 4 kačky za litr? Hádat se určitě nikdo nebude.
Autor: Jiří Dymáček
Po Íránu jsme najezdili zhruba 4500 km, a kromě vysoké rychlosti jsme se nedostali do žádné vyhrocené či jakkoliv nebezpečné situace. Všude nás lidé vítali se zvědavostí a vřelostí, ovšem zároveň s lehkou opatrností.
Autor: Jiří Dymáček
Pokud bych měl hodnotit bezpečnost v době naší cesty, působil Írán paradoxně klidněji než Marseille nebo marocký Marrákeš, kam evropští turisté jezdí zcela běžně.
Autor: Jiří Dymáček
Je vlastně smutné, že politická uzavřenost země brání většině světa poznat její krásy. Protože jakmile jednou stojíte v Persepolisu, Athény vám na chvíli úplně zmizí z hlavy.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Většina vnitrostátních komunikací mezi íránskými velkoměsty má dva až tři pruhy a naštěstí jsou liduprázdné. Tedy až na policisty s radary, kterých tam hlídkuje snad více než v Maroku. A fotku z radaru ve 160 km/h si za rámeček rozhodně nedáte. Naštěstí mi zůstala fotka přímo s dopravákem, který když zjistil, odkud jsme, nadšeně roztáhl ruce a zvolal: „Ajlavjúčekrepublik! Júárfrends, júkengou!“ A takhle je to s Íránci všude.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Přijedete si koupit vodu a místní vám jen tak umyjí automobil a nechtějí nic, prý jim bylo ctí to pro nás udělat, když jsme vážili tak dlouhou cestu až z Česka.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Uzavřená silnice do lyžařského střediska Dizin asi 70 kilometrů od Teheránu byla dalším dílkem íránského dopravního surrealismu. Naštěstí i místní dopravní policisté mají rádi auta, takže jsme byli zase ihned středem pozornosti a odvážně zkusili fígl, že máme nahoře rezervovaný hotel a ve tři ráno, až silnici otevřou, na nás nikdo už čekat nebude.
Autor: Jiří Dymáček
Po chvilce tiché pošty nám policisté oznamují, že kvůli nám závoru otevřou, a dokonce nám udělají doprovod. Kdybych věděl, co nás během následujících 63 kilometrů čeká, raději bych zůstal dole. Klasická silnice se dvěma obousměrnými pruhy totiž v místním pojetí znamená prostor minimálně pro dvě, někdy i tři auta vedle sebe a protijedoucí řidiči neváhají vyzývat ostatní k souboji maska na masku.
Autor: Jiří Dymáček
Řídil jsem už v Senegalu i Mauritánii, ale tohle bylo opravdu šílenství.
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
Cesta do Íránu v roce 2018
Autor: Jiří Dymáček
