Je to asi stejné, jako kdyby se pařížský Louvre rozhodl prodat Monu Lisu, protože ji namaloval Ital. V rámci změny svého zaměření se totiž kurátoři svatyně motorsportu v americkém Indianapolisu rozhodli prodat část své muzejní sbírky, aby se mohli soustředit jen na auta, která souvisejí přímo s legendárním závodem Indy 500. Do prodeje se tedy dostaly opravdové skvosty, chce se říci spíše až jakési svaté relikvie.
 |
Tou nejcennější je nepochybně Mercedes-Benz W 196 R, Stříbrný šíp z roku 1954 s proudnicovou karoserií, se kterým závodili Juan Manuel Fangio a Stirling Moss. Tento vůz byl součástí muzejních sbírek od roku 1965, kdy jim ho věnovala stuttgartská automobilka.
Jeden z historicky nejvýznamnějších závodních vozů světa se vydražil ve speciální aukci RM Sotheby’s, určené v Muzeu Mercedesu ve Stuttgartu jen pro tento jediný vůz. Vyvolávání licitátora se zastavilo na částce 46 500 000 eur, k čemuž je však třeba připočítat poplatek. Uváděná cena, kterou kupující aukční síni zaplatil neznámý majitel, je tak 51 155 000 eur, v přepočtu téměř 1,3 miliardy korun. Kdo je novým majitelem, nebylo oznámeno, neboť ten se aukce účastnil přes telefon pomocí prostředníka, ve veteránských kruzích se to nejspíš neutají.
Je to asi stejné, jako kdyby se pařížský Louvre rozhodl prodat Monu Lisu, protože ji namaloval Ital.
Vynaložená suma je obrovskou částkou. Jedná se o vůbec nejdražší vydražený závodní vůz Grand Prix, přesto hodně daleko zaostal za speciálním Mercedesem 300 SLR „Uhlenhaut Coupé“, s nímž jezdil legendární šéf vývoje Mercedesu Rudolf Uhlenhaut.
Nejdražší auto světa: Mercedes se nechal přesvědčit k prodeji za 3,3 miliardy |
Ten se na stejném místě prodal v roce 2022 v soukromé aukci za 135 milionů eur (přibližně 3,39 miliardy korun), což z něj činí nejcennější vůz, který kdy změnil majitele tímto způsobem. Takto stratosférickou cenu patrně způsobil fakt, že část sumy šla tehdy na charitu, a z hlediska daní se tedy jednalo o odpočitatelnou položku.
Pamětník finále stříbrných šípů
Jen málo historických závodních vozů se těší takovému věhlasu jako slavné stříbrné šípy Mercedesu, které dominovaly závodům Grand Prix v předválečné a poválečné éře.
Typ W 196 R byl vyvinut tak, aby splňoval nové předpisy pro motory se zdvihovým objemem do 2,5 litru zavedené v roce 1954. Zkonstruoval ho tým vedený Rudolfem Uhlenhautem a Dr. Fritzem Nallingerem.
Do vínku dostal řadový osmiválec 2,5 litru se vstřikováním paliva Bosch a desmodromickým ventilovým rozvodem. Motor byl nakloněn v trubkovém prostorovém rámu, aby se zmenšila čelní plocha. Jeho síla směřovala na zadní kola přes vzadu uloženou pětistupňovou převodovku. Odpružení bylo pomocí dvojitých příčných ramen a torzních tyčí vpředu, vzadu s výkyvnými nápravami. Brzdovou soustavu tvořily bubnové brzdy.
První závodní mercedesy učili vítězit čeští rodáci. Stáli i za triumfy v F1 |
Číslo podvozku 00009/54 představuje teprve druhý exemplář W 196 R, který byl kdy nabízen do soukromého vlastnictví. Je to diamant mimořádného brusu. Juan Manuel Fangio v roce 1954 za jeho volantem vyhrál Velkou cenu Buenos Aires, která se však bohužel do mistrovství světa F1 nezapočítávala. Na rozdíl od Grand Prix Monzy v roce 1955, kde s ním Stirling Moss vytvořil rychlostí 215,7 km/h nejrychlejší kolo, ale kvůli selhávajícímu pístu v pátém válci byl po dokončení 27 kol nucen odstoupit.
Do dražby míří unikátní laurinka z roku 1911. Se simply clever detailem |
V Itálii již auto s původně nekrytými koly dostalo novou aerodynamickou karoserii, která mu dala i přezdívku Stromlinienwagen. W 196 R v tomto provedení byly rychlejší, ale také o 70 kilogramů těžší. Vývoj vozů průběžné probíhal, a jak bylo v 50. letech běžné, mezi jednotlivými závody se i různě měnily motory.
Po tragédii v Le Mans do skladu a do USA
Po tragédii při čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v roce 1955 se Mercedes-Benz s okamžitou platností stáhl z motoristických závodů. Na konci téhož roku zůstalo v provozu deset různých kompletních exemplářů W 196 R, včetně čtyř s proudnicovou karoserií. Celkem bylo vyrobeno čtrnáct podvozků.
V říjnu 1955 uspořádal Mercedes-Benz oficiální ceremoniál vyřazení typu W 196 R. Po dokončení soutěžních povinností, ale před uskladněním byl vůz v souladu s běžným postupem po závodě částečně demontován a vybaven mimo jiné novým motorem. Zatímco muzeum Mercedesu zpočátku uchovávalo všech deset exemplářů W 196 R, čtyři vozy byly nakonec darovány prestižním muzeím po celém světě, a to včetně podvozku s číslem 00009/54.
Krvavá pomlázka 1962. Mossova kariéra skončila na Velikonoční pondělí |
Ten zamířil za oceán. Jak vysvětlili prezident Mercedes-Benz Walter Hitzinger a hlavní inženýr Dr. Nallinger v dopise majiteli Indianapolis Motor Speedway Foundation Shawu Hulmanovi z března 1965: „S ohledem na zvláštní význam Indianapolisu v historii automobilových závodů a také s ohledem na přínos naší společnosti jsme se nyní rozhodli dát vám 2,5litrový aerodynamický vůz typu W 196 jako dárek pro vaše muzeum.“
V NTM máme ještě větší poklad
Technici ze Stuttgartu se pustili do opětovného zprovoznění W 196 R, aby se s ním dalo jezdit během oficiální prezentace v Cihelně, jak se trati v Indianapolisu přezdívá. Vůz byl odeslán přes přístav Baltimore koncem dubna a převezen do Indianapolisu, kde byl v neděli 30. května 1965 oficiálně darován Indianapolis Motor Speedway Foundation.
Během téměř šesti desetiletí v místním muzeu byl Mercedes W 196 R pečlivě udržován a dvakrát i mírně restaurován. Občas se účastnil i významných výstav a akcí. Naposledy byl součástí expozice Mercedesu na Pebble Beach Concours d’Elegance v roce 2024.
V souvislosti s miliardovými částkami z aukcí unikátních mercedesů se nabízí provokativní otázka – za kolik by se asi prodal meziválečný Mercedes-Benz W154 jezdce Rudolfa Caraccioly z Národního technického muzea v Praze, který v něm jel poslední předválečnou Velkou cenu na Nürburgringu? Ten je sice již nepojízdný, ale v původním dobovém stavu. Jistě by v nějaké aukci trumfl i to Uhlenhautovo kupé.
Nejdražší auto Česka je válečná kořist ze stodoly. Jediný mercedes na světě |
Kolik by to bylo, se však nikdy nedozvíme, neboť nebude nikdy na prodej. A to je určitě dobře. V devadesátých letech se proslýchalo, že NTM dostalo nabídku za miliardu korun. Stuttgartská značka měla zájem i jen o zapůjčení. K tomu nedošlo, neboť tehdy panovaly pochybnosti, zda by se auto vrátilo zpět, a případně v jakém stavu.
