V nahé seznamce, kde jsou již na ledacos zvyklí, by Graham určitě vzbudil hotové pozdvižení. Zploštělý obličej, obří lebka, žádný krk a tělo, které připomíná airbag – přesně tak by totiž musel vypadat člověk, který má šanci přežít náraz auta. A ne jen tak ledajaký náraz.
Právě proto Graham vznikl. Ne jako bizarní experiment pro pobavení, ale jako názorná facka realitě. Australský projekt ukazuje, že i při relativně nízké rychlosti kolem 30 km/h je lidské tělo extrémně zranitelné. A že pokud bychom se měli přizpůsobit rizikům silničního provozu, tak bychom nevypadali jako lidé, ale spíš jako tvorové z nepovedeného sci-fi filmu.
 |
Je to mužská figurína a leckoho možná napadne – jak by asi vypadala „nárazuvzdorná“ žena?
Za zrodem tohoto „krasavce“ stojí australský stát Victoria, tamní organizace Transport Accident Commission (TAC) a melbournská sochařka Patricia Piccininiová. Na osvětovém projektu „Seznamte se s Grahamem“ se podíleli i experti na analýzu autonehod a traumatologové, kteří přesně popsali, co se děje s lidským tělem při autonehodě. Každý detail, od lebky až po kolena, je postaven na tvrdé fyzice a medicíně.
Homo automobilis
Samotná výroba byla kombinací moderních technologií a ruční práce. Graham vznikal několik měsíců jako realistická socha ze silikonu, pryskyřice a skutečných lidských vlasů. Nejprve byl vytvořen digitální 3D model, který zachycoval všechny „vylepšené“ části těla, poté následovalo fyzické modelování a vrstvení materiálů, aby výsledek působil co nejvíc živě – a zároveň znepokojivě. Vznikla figurína, která působí děsivě a současně groteskně realisticky. Je to mužská figurína a leckoho možná napadne – jak by asi vypadala „nárazuvzdorná“ žena? Radši si to vůbec nepředstavovat…
Graham je interaktivní učebnicí přežití. Kdyby se totiž člověk skutečně vyvíjel podle logiky silnic a dopravních nehod, vznikl by právě takovýto „homo automobilis“ – tvor, který by byl spíš biologickým airbagem než tím, co dnes považujeme za člověka. Především by zmizely slabiny, které dnes při nehodách selhávají.
Pan Bourák a paní Otloukánková. Auta jsou stavěná podle pánů tvorstva |
Krk by zanikl a hlava by byla pevně zapuštěná v mohutném, vrstveném trupu. Lebka by měla více vrstev, fungovala by jako přilba s deformačními zónami pohlcujícími energii nárazu. Hrudník by se proměnil v pružnou, segmentovanou strukturu s dutinami naplněnými tekutinou, které by fungovaly jako biologické airbagy.
Vnitřní orgány by byly lépe chráněné a posunuté hlouběji v těle. Končetiny by byly extrémně flexibilní, schopné tlumit nárazy a ohýbat se do více směrů, zatímco nohy by připomínaly pružiny umožňující rychlý úskok. Hrudník by se proměnil v pružnou, segmentovanou strukturu s dutinami naplněnými tekutinou, které by fungovaly jako biologické airbagy. A kůže by byla silnější, vrstvená a odolná proti oděru jako ochranný oblek.
Funkční, ale děsivý výsledek
Změnily by se i smysly a reakce. Homo automobilis by měl lepší periferní vidění, rychlejší reflexy a schopnost přesněji odhadovat pohyb okolí. Mozek by nebyl nutně chytřejší, ale přizpůsobený k přežití v prostředí plném rychlosti a náhlých střetů.
Z lebky helma a airbagy na břiše, člověk potřebuje vylepšení kvůli nehodám |
Výsledek by byl funkční, ale děsivý. Tvor schopný přežít to, co je dnes mnohdy smrtelné, by zároveň působil cize a pro běžný život neprakticky. A právě v tom je pointa celého projektu.
Pokud totiž lidská evoluce skutečně směřuje k přizpůsobení prostředí, pak by přizpůsobení se nehodám znamenalo zásadní ztrátu lidské podoby. Jenže realita jde jiným směrem. Evoluce je pomalá a silnice příliš rychlé, takže místo proměny těla se mění svět kolem nás. Auta, silnice i pravidla se snaží přizpůsobit člověku – protože opačný vývoj by sice zvýšil šanci na přežití, ale zároveň by nás připravil o to, co nás dělá lidmi.
