Povídali jsme si v pauzách mezi závoděním na okruhu Paul-Ricard. Takže si sem tam musela odskočit za volant svého závodního mercedesu. Do elektrické novinky značky, u které si chce vybojovat místo v továrním okruhovém týmu, jsme ji pak posadili na vyfocení v Praze.
„Quick Gabi“, jak jí také říkají fanoušci, žije v Německu, odstěhovala se tam před rokem a půl, v pětadvaceti letech za týmem, který si ji vyhlédl. Do Düsseldorfu tedy odešla se začátkem covidu sama. „Uměla jsem německy, o to to bylo jednodušší,“ upřesňuje. Jde za svým cílem, sálá z ní zdravé sebevědomí, zároveň je neskutečně milá, skromná pohodářka. „Neměli to se mou jednoduché, nemají a ani mít nebudou,“ vzkazuje však soupeřům. A je vidět, že to myslí vážně.
 |
Poprvé jsme se potkali před pěti lety, tehdy na rozhovor pro magazín CityLife přifrčela v klasickém bavoráku, zrovna si na něm vyměnila brzdové destičky. Teď řídí své Audi TT RS, fakt ostré kupátko do běžného provozu. Vyřádí se na závodech. „Na trati se cítím určitě bezpečněji než v normálním provozu,“ říká, „pokuty stále nedostávám, jen za parkování,“ směje se.
|
Podle všeho jste nejrychlejší Češka. A nejrychlejší na světě?
Je to něco, co se nedá úplně změřit, protože nesedíme všechny holky na světě v jeden okamžik na stejné trati ve stejném autě. Já si myslím, že ano.
Jak na to koukají chlapi ve startovním poli? Už si zvykli za ty sezony, nebo je to pro ně pořád těžké, když je předjede ženská?
Myslím, že to vždy těžké bylo a vždy těžké bude. Žádný chlap to nebude akceptovat stejně, jako kdyby to byl jiný chlap. Nikdo mi nedaruje na trati ani centimetr, což je správně a jsem za to ráda. Ale já jim samozřejmě také ne, neměli to se mou jednoduché, nemají a ani mít nebudou.
Jak rychle v závodech jezdíte?
Samozřejmě záleží na trati. Je to okolo 230 km/h. Podstatou série GT je, aby byla všechna auta ve startovním poli vyrovnaná. Jsou tratě, kde Mercedes je horší, jinde zas rychlejší, ale ve finále jsou to vyrovnané závody. Teď na Paul-Ricard je nás 50 aut, většina startovního pole je v jedné sekundě, takže to je hodně vyrovnané.
Říkáte, že ostatním nic nedarujete. Dají se v tom kalupu vůbec vnímat ostatní? Vnímáte, že jsou kolem další, ale rozpoznáte je?
Já to moc nevnímám a není to pro mě důležitá informace. Každou sezonu se lidé dost mění. Některá auta znáte, ale že byste viděl auto a věděl, ke komu jej přiřadit, to určitě ne.
Pěstuje se tam něco jako kamarádství?
Spíše známosti. Kamarádství je spíše v týmu. Takhle mezi soupeři se víceméně ani nepotkáváme.
Gabriela Jílková a Mercedes-AMG EQE 43 4Matic
Takže se míjíte a vidíte jen v paddocku a to je vše?
Většinu času řeší závodníci nastavení auta, data a podobně. Jsou zaneprázdnění svými věcmi a nepotkávají se s ostatními.
Dá se závoděním uživit? Nebo je to více o nadšení?
Pokud je člověk tovární jezdec, tak je to jeho práce a nedělá nic jiného než závodění. To je finančně dobře hodnocené, takže se tím uživit dá.
Ale to musí jít člověk do Německa nebo do světa?
V Česku není žádná fabrika, pod kterou bych mohla jezdit, takže ať je to Mercedes, Audi, Porsche nebo cokoliv, tak je to německé.
Značky v Česku jsou rallyové. Je to disciplína, kterou jste zkusila? Láká vás?
Ne, není to vůbec moje parketa a ani mě neláká. Je to něco kompletně jiného. Odmalička jezdím na okruzích, a to mě baví, vím, že jsem v tom dobrá. Obdivuji ty lidi, ale není to nic, co by mě lákalo.
Pokuty nedostávám, řádím jen na okruhu, říká česká hvězda formule Renault |
Zmínila jste nastavení na telemetrii a komunikaci s inženýry. Jak moc musí být člověk technicky erudovaný? Jsou jezdci, kteří to dokážou popsat lépe a jiní hůře? Jak je na tom nejrychlejší žena na světě?
Co se týče techniky, tak je to věc, se kterou pracuji od motokár, snažím se popsat, co auto dělá a nedělá do největších detailů. Čím více to člověk dokáže, tím lépe mu dokážou mechanici a inženýři pomoci. Myslím, že předávám dostatek detailů a podrobností, protože chci, aby mi tým co nejvíce pomohl s problémy.
Jak o sebe dbá vrcholový závodník? Má speciální stravu, chodí cvičit, běhá?
Chodím celkem často do posilovny, jinak celkově sport, tenis nebo kolo. Vlastně jakákoliv sportovní aktivita. Pak také simulátor, než jedu na závody. Než přijdu na okruh, kde jsem předtím nikdy nejela, tak trávím hodně času na simulátoru, abych se okruh naučila, pak člověk přijede na trať a je připravený.
Jak moc je takový profi simulátor blízký realitě?
Samozřejmě to není stejné, ale k naučení trati a podobně to je super věc. Jezdím i virtuální závody, aby člověk udržel koncentraci a když jede ten virtuální závod, tak aby dokázal zpracovat nátlak. To na člověka při virtuálním prostředí také působí. Ne stejně, ale podobně.
Gabriela Jílková a Mercedes-AMG EQE 43 4Matic
Máte vlastní akademii. Učíte lidi jezdit?
Přesně tak, koučuji lidi od motokár, od začátečníků po závodníky. Je to koučování, když byl covid, tak jsem to dělala i online. Takže jak virtuální, tak i reálný svět.
Když se člověk podívá na startovní pole lidí, co s vámi jezdí a závodí, tak je to spíše o talentu, nebo o odvaze? Pomiňme peníze.
Myslím si, že člověk musí mít vše, aby mohl jet vpředu. Když nebudete mít odvahu, tak se dopředu nikdy nedostanete. Budete chtít někoho předjet, ale když nemáte dost talentu a neumíte tak rychle jezdit, tak můžete být jakkoliv odvážný, ale nejste dostatečně rychlý. Takže obojí.
Mercedes-AMG EQE 43 4Matic v číslech
|
Bojí se závodní jezdec? Je to spíše na škodu, nebo potřeba?
Když mluvím sama za sebe, tak bát se rozhodně ne, ale člověk nemůže jet úplně nepředvídatelně, musí u toho přemýšlet, a ne příliš riskovat. I když to jsou závody, tak tam nějaký dotek je a je to v pořádku, ale pokud je náraz příliš velký, tak to auto také neustojí. Pilot musí být odvážný, ale v určitých situacích musí zachovat klidnou hlavu.
Stane se, že si člověk řekne, že už je to moc? Například když vám inženýr radí, že do této zatáčky se dá brzdit ještě o 8 metrů později a vy si říkáte, že to už není možné. Stává se to?
My máme inženýra a pak ještě kouče, který se specializuje na náš jezdecký styl a co máme zlepšit. Jsou situace, kdy přijedeme na nový okruh a přesně nevíme, kde brzdné body jsou. Rovnou nám řekne, že můžeme brzdit později, tak člověk musí slepě věřit. Je to potřebné. Občas si člověk řekne, že už je to na hraně, tak to nějak dál funguje.
Gabriela Jílková a Mercedes-AMG EQE 43 4Matic
Je to dnes už tedy hodně věda?
Je to věda, určitě. Je to o detailech. Najít brzdný bod a mít ho co nejdál, ale to je vlastně jednoduché.
Co je nejtěžší, s čím se dnes závodníci perou? Že jsou auta rychlejší než lidské smysly?
To ne, spíše jde o to chápat auto, pracovat s jeho váhou, než zabrzdit o pár metrů později, než si člověk myslí. Když to není městský okruh, tak se nemůže stát nic horšího, než že zatáčku probrzdí, což není při tréninku velký problém. Většinou kouč řekne, co tam být nemůže. Řekne a tak to je.
Když se vrátíme k tréninku, sportujete sama o sobě, že se chcete hýbat, nebo to máte předepsané od nějakého kouče, abyste závod fyzicky vydržela?
Já sportuji od malička, vždy jsem sportovala. Není to tak, že by mě někdo musel nutit, ale chci to sama dělat. Jestli to tak mají všichni, nevím, ale nejen že chci, já chci být připravená i na ten závod.
Vždy jsem si říkal, jak se člověk srovnává s dlouhými vlasy pod helmou? Máte nějakou speciální helmu? Jak vůbec vypadá váš „pracovní oděv“?
Pod helmou je kukla, vše je nehořlavé, takže si vlasy dám do kukly a pod kombinézu. Takže když mám nasazenou helmu, tak vlasy nikdo nevidí, jen mi je občas větší teplo. Ale vlasy při jízdě vůbec nevadí.
Gabriela Jílková a Mercedes-AMG EQE 43 4Matic
Oblečení se šije na míru?
Co se týče kombinézy, tak tu máme na míru, posíláme tam asi 12 různých údajů. Máme vše nehořlavé. Boty jsou normální konfekční velikost, pak ponožky, kalhoty, tričko s dlouhým rukávem, kukla a rukavice. Na míru je jen kombinéza.
V tom musí být příšerné horko.
Teploměr nemáme, ale když jsme byli teď ve Francii, tak ve stínu bylo přes 30°C a v autě bylo okolo 50 – 60 °C.
To trénujete v sauně?
Do sauny chodím, ale že bych v sauně trénovala, to ne. Někteří to dělají, ale je to náročné. Toto konkrétně netrénuji, ale když je člověk psychicky připravený a ví, na co si dávat pozor, dá se to snést.
Teď závodíte s Mercedesem-AMG GT4, cena je asi dvě stě tisíc eur, pět milionů korun. Máte nějaký závodnický sen?
Chtěla bych se stát továrním jezdcem u Mercedesu a zajet si 24hodinovku na Nürburgringu, nejslavnějším závodním okruhu světa.
Už jste vzdala ambici dostat se do formule 1?
Předtím to byl hlavní cíl, ale teď jsem přestoupila do GT a soustředím se na to. Můj cíl je stát se továrním jezdcem a odjet co nejvíce závodů. Všichni, kteří jdou do formule 1, tak jdou přes nižší soutěže a s obrovským sponzorem za zády, a tento vlak mi bohužel před 5 – 6 lety ujel.
Je to dost jiné ovládání, s granturismem pilot nepočítá s aerodynamikou jako ve formuli, je to klasická mechanická přilnavost. Jak moc je to jiné? Jak moc se to musí člověk přeučovat?
Je to hodně jiné. Takže jsem se učila jezdit o krok zpět. Celkový styl je jiný, neřekla bych, že jsem se znova učila jiné věci, ale je to hodně odlišné od formule.
Elektrický Mercedes-Benz EQE se závodnici líbil zevnitř i zvenčí. „Je velice prostorný, řízení bylo příjemné, když člověk zadá sportovní režim, tak si myslí, že má najednou silnější motor. I díky tomu zvuku. Jelo se mi s EQE hezky,“ shrnuje Gabriela Jílková.
Fotili jsme vás v elektrickém mercedesu. Jak se dívá závodník na elektroauta? Mluví se o tom, že by to mohlo být zajímavé závodění, ale bude to asi dost jiné. Přičichla jste k tomu?
Občas sleduji formuli F, tam je momentálně problém s bateriemi, které dlouho nevydrží. Věřím, že elektrozávody by se v budoucnu mohly více rozšířit a ta technika se bude zlepšovat. Vyloženě s elektrickým závoděním ale zatím zkušenost nemám.
A s normálními elektroauty?
Párkrát jsem se s nimi svezla. Myslím si, že to bude ještě nějakou dobu trvat, ale ta budoucnost tam je a je potřeba zapracovat na tom, aby člověk mohl auto rychle a na více místech nabít. Pokud se tyto nedostatky vychytají, tak si myslím, že pro lidi to bude normální realita.
