zavřít
1 / 27
náhledy
Po dlouhé a vyčerpávající nemoci letos navždy odešla Françoise Hardyová. Zpěvačka, herečka, modelka, spisovatelka, všestranná umělkyně, ale zejména jedna z ikon šedesátých let. A ačkoliv jí u nohou leželi všichni muži světa, ona si jich nevšímala. A nebyla to hra, svět celebrit jednoduše nebyl tím, co křehká a inteligentní žena od života chtěla.
Autor: Profimedia.cz
Hardyová měl nešťastné a neklidné dětství, otcem byl ženatý muž z bohaté rodiny, jí i sestru vychovávala sama matka. Možná i proto se o ní také říkalo, že se vždy drží stranou a žádného muže si nikdy nepustí až na tělo. Její tajemství jí však jen přidávalo na sex appealu. Hardyová byla nejen krásná, ale také nesmírně inteligentní a nadaná. Hrála a zpívala písně, které sama složila, kromě francouzštiny nahrávala také v angličtině, italštině a němčině a toužili po ní filmoví režiséři celého světa.
Autor: Profimedia.cz
Françoise Madeleine Hardyová přišla na svět 17. ledna 1944 v Němci okupované Paříži. Narodila se během náletu, při němž explodovala okna nemocnice. S tím údajně souviselo její neobvyklé chování, byla temperamentní a bojácná zároveň. Vyrůstala ve skromném bytě na Rue d’Aumale, v 9. pařížském obvodu. V 16 letech odmaturovala a otec, kterého viděla párkrát za rok, se jí zeptal, co by chtěla jako dárek. Zvolila si kytaru. To se psal rok 1960. Zde je už slavná, v roce 1962 ve svém pařížském bytu. Jak jinak než s kytarou. Zatím si držela image slušné a skromné dívky z lidu, sexuální ikonou se stala o pár let později.
Autor: Profimedia.cz
Jako zpěvačka debutovala v roce 1962 s písni „Tous les garçons et les filles“ (Všichni chlapci a dívky). Úspěch byl okamžitý, brzo byla známá a začala nahrávat v Londýně. Od roku 1964 vydala ve městě hudby několik alb jako bylo Mon amie la rose (Moje kamarádka růže). Se svými melancholickými, sentimentálními baladami se stala vůdčí osobností francouzského hudebního proudu yé-yé a ikonou ve Francii i v mezinárodním měřítku. Hardyové singly „J’suis d’accord“, „Le temps de l’amour“ a „Tous les garçons et les filles“ se koncem roku 1962 a začátkem roku 1963 umístily na vrcholu francouzského žebříčku singlů. Hardyová se stala nejexportovanější zpěvačkou země. První nefrankofonní zemí, ve které uspěla, byla Itálie, kde se píseň „Quelli della mia età“ stala hitem a prodalo se jí 255 000 kopií. Začala nahrávat také v Miláně.
Autor: Profimedia.cz
Později se plachá Hardyová znechucená ze života celebrit začala věnovat astrologii a zmizela z veřejného života, zatím jsme však v šedesátých letech, kdy ji čekala závratná kariéra. Objevila se ve filmech Château en Suède, Une balle au coeur a v americké produkci, slavném závodním spektáklu Grand Prix.
Autor: Getty Images
V polovině 60. let si totiž Hardyové všiml americký režisér John Frankenheimer, když odcházela z londýnského klubu a okamžitě ji oslovil, zdali by nechtěla hrát v jeho připravovaném filmu o formuli 1. Hardyová, která se vždy cítila jako zpěvačka a hrát podle všeho kvůli své introvertní povaze nikdy nechtěla, roli s finančních důvodů přijala. A ačkoliv to nebyla role hlavní, film Grand Prix si bez ní nikdo nedokáže představit.
Autor: Profimedia.cz
Při natáčení Grand Prix se Hardyová, pohybující se mezi hvězdami hudebního nebe, setkala s trochu jinými celebritami. Na snímku je s legendárním pilotem a šéfem týmu Jackem Brabhamem a jeho vozem Brabham-Repco BT19 na závodním okruhu v Monze.
Autor: Getty Images
Enzo Fiermonte, Eva Marie Saintová a Francoise Hardyová (zcela vpravo) vyhlížejí z boxů pilota svého týmu. Samozřejmě jen ve scéně z filmu Grand Prix.
Autor: Getty Images
V Grand Prix si zahrála Lisy, přítelkyni pilota a hlavního hrdiny Jamese Garnera. Moc toho ve filmu neřekla, spíš byla hodně vidět a vysílala do světa melancholické pohledy. Nebylo možné si jí nevšimnout.
Autor: Getty Images
Byla známá také pro svůj styl oblékání, s diskrétními účesy a make-upem byla tak nenápadná, až si ji musel každý všimnout. Často nosila jen kombinaci jednoduchého svetru a kalhot. Bývá označovaná za jednu z prvních žen, které nosily minisukně i do vyšší společnosti. Popisovali ji jako „anti-Bardot“, nikomu nevnucovala žádný ideál krásy. Spíše než zpěvačkou se stala univerzálním mýtem, s kterým se toužilo ztotožnit tisíce mladých dívek celého světa. Kožešinový kabát do jejího šatníku patřil spíše výjimečně.
Autor: Profimedia.cz
Françoise Hardyová při natáčení vypadala neurčitě znuděná. Flirtovali s ní všichni herci, ale stejně jako pro diváky byla i pro ně krásná, vzdálená a nedosažitelná. Ve skutečnosti trpěla hroznou trémou a nesnášela být středem pozornosti, mezi všemi hvězdami se necítila dobře.
Autor: Getty Images
Film Grand Prix se natáčel v létě 1965 a formuli 1 tehdy dominovaly Ferrari a anglický Lotus, BRM, Brabham a Cooper. Ve filmu hráli skuteční piloti sami sebe a točili nebezpečné scény. Byla to jména jako Phil Hill, Graham Hill, Richie Ginther, Joakim Bonnier, Jack Brabham a dokonce legendární Juan Manuel Fangio, největší ze všech. Také herci byli velmi slavní – Yves Montand, Adolfo Celi, Toshiro Mifune nebo James Garner.
Autor: Profimedia.cz
I díky Hardyové patřil film Grand Prix mezi kasovní trháky roku 1966 a navíc získal tři Oscary. Díky pomoci a radám zejména Phila Hilla se zde objevují skutečné záběry z palubních kamer z některých Velkých cen roku 1966.
Autor: Profimedia.cz
Jak si Francoise přála, plakát lákal diváky na jiné hvězdy.
Autor: Getty Images
Kromě Grand Prix se objevila také ve filmu Jeana-Luca Godarda z roku 1966 Masculin féminin, v roce 1969 hrála v televizním filmu L’homme qui venait du Cher po boku Eddyho Mitchella. V 70. letech se krátce objevila ve filmu Jeana-Clauda Lorda „Les Colombes“ a zahrála si také pod vedením Claudea Lelouche ve snímku Začít znovu. Jejím posledním filmem v roce 2000 byl Salut sex!, kde si zahrála po boku bývalého manžela Jacquese Dutronce. Tím skončila její nebohatá filmová kariéra, herečkou nikdy být nechtěla a také to vždy byla jen její příležitostná činnost.
Autor: Profimedia.cz
Přesto nikdy nepopírala, že díky roli ve filmu Grand Prix získala možnosti, které jako zpěvačka nikdy neměla.
Autor: Profimedia.cz
Skutečná hvězda. Novináři Hardyovou sledovali na každém kroku. Zde je ve zvířecím parku ve francouzském Thoiry.
Autor: Profimedia.cz
Obdivovaná ikona. Brzo se stala můzou i nejslavnějších módních návrhářů jako byly André Courrèges, Yves Saint Laurent nebo Paco Rabanne a spolupracovala s fotografem Jean-Marie Périerem. Byla námětem portrétů od umělců jako byli Michel Bourdais či Bernard Buffet. V roce 1965 jí Jacques Prévert věnoval báseň s názvem Une plante verte (Zelená rostlina), byla také námětem básně Manuela Vázqueze Montalbána a otevřeného dopisu Paula Gutha. Zpěvačku obdivoval také španělský umělec Salvador Dalí, který ji v roce 1968 pozval, aby s ním strávila týden v Cadaqués.
Autor: Profimedia.cz
Asi nejvíce svou „krásou a skromnou hrdostí“ ohromovala Hardyová ve světě hudby. Beatles nebo Rolling Stones veřejně snili o rande po jejím boku, fascinovala mladého Davida Bowieho, Morrisseyho a Mick Jagger ji popsal jako svou „ideální ženu“.
Autor: Reuters
Bob Dylan byl Hardyovou tak poblázněný, že jí věnoval beatovou báseň, samozřejmě s velmi krásným textem. „Byla jsem velmi dojatá. Byl to mladý muž, velmi romantický umělec, který si na někoho získal fixaci pouze z obrázku. Pochopila jsem, že to je pro něj velmi důležité,“ řekla k tomu později. Když si v roce 1966 při koncertu v Olympii Dylan všiml, že Hardyová je v publiku, odešel do zákulisí a odmítl odehrát druhou polovinu, dokud za ním Hardyová nepřijde do šatny.
Autor: Profimedia.cz
Od 70. let 20. století byla Françoise Hardyová na veřejnosti viděna jen zřídka. Ale byla stále na očích. Zejména díky módním focení pro Dior a Yves Saint Laurent. Zde v roce 1969 se pomalu začala stahovat do ústranní.
Autor: Profimedia.cz
Není divu, že taková ikona byla obletovaná muži. V roce 1962 navázala romantický a profesionální vztah s fotografem Jean-Marie Périerem, ale každý žili jinde a po čtyřech letech se rozešli. O rok později začala žít se zpěvákem Jacquesem Dutroncem, s nímž měla v roce 1973 své jediné dítě, syna Thomase.
Autor: Profimedia.cz
Hardyová vždy považovala manželství za „nezajímavou formalitu“, přesto se nakonec s Duntroncem vzala. To bylo v roce 1981. Jejich vztah však neklapal a přidaly se nevěry na obou stranách. Pár se v roce 1988 rozešel, i když k oficiálnímu rozvodu nikdy nedošlo.
Autor: Profimedia.cz
Hardyová byla také spisovatelkou. Napsala vlastní autobiografii „Zoufalství opic a jiné maličkosti“, která vyšla 9. října 2008. Prodalo se jí 250 000 výtisků a ve Francii se stala bestsellerem. V roce 2012 vydala svůj první román L’amour fou (Šílená láska). Příběh pojednával o obsedantním romantickém vztahu, začala na něm pracovat o třicet let dříve. V eseji „Neautorizované názory“ poté popsala své potíže s příchodem stáří. V této knize také sdílela názory na aktuální světové a společenské dění, její názory byly označeny za politicky nekorektní. Zde na snímku v roce 2004.
Autor: Profimedia.cz
Byla oslavována jako „francouzský národní poklad“ a jedna z největších postav francouzské hudby. Stala se jednou z nejúspěšnějších umělkyň ve francouzské historii, s více než 7,6 miliony prodaných alb.
Autor: Profimedia.cz
Konec života neměla bývalá ikona snadný ani veselý. Začátkem roku 2005 byl Hardyové diagnostikován MALT lymfom. Podstoupila chemoterapii, která byla zpočátku úspěšná. V březnu 2015 se však její stav zhoršil a musela být přijata do nemocnice, kde byla uvedena do umělého kómatu a málem zemřela. Během hospitalizace si navíc zlomila kyčel a loket. „Zejména v posledních třech letech se příznaky lymfomu zhoršily, „mám velké potíže s chůzí a jsem velmi osamělá,“ řekla tehdy v jednom z mála rozhovorů. Její zdravotní stav se nelepšil, absolvovala další chemoterapii a imunoterapii a v roce 2021 se začala zasazovat o povolení eutanazie. „Pokud se můj stav stane nesnesitelným, chtěla bych mít možnost volby a Francie mi to nedovoluje.“ Zde na snímku z roku 2018.
Autor: Profimedia.cz
„Maminka je pryč…“ oznámil její syn Thomas na Instagramu 11. června 2024. Francoise Hardyová zemřela ve věku 80 let, podle lékařské zprávy na rakovinu hrtanu. Poslední rozloučení proběhlo na hřbitově Père Lachaise v budově krematoria a kolumbária. Tak odešla hvězda, která byla skvělou zpěvačkou, byla krásná, ale ikonou a symbolem se stala zejména díky své výjimečné osobnosti.
Autor: Profimedia.cz
