Filtry pevných částic jsou strašákem majitelů dieselových aut. Výměnný díl se časem zanese nespalitelným popílkem a musí se vyměnit, což donedávna stávalo desetitisíce korun – často víc, než byla cena samotného auta.
V poslední době začaly některé automobilky výrazně zlevňovat. Ale i tak přijde originální filtr třeba do Fordu Focus C-Max na 14 tisíc korun. Proto je lákavé pořídit ho za poloviční cenu z druhovýroby a za zbytek jet třeba do termálů. Jenže konkrétní příklad jednoho c-maxu ukazuje, že potit se brzy můžete i bez lázní. A pokud budete mít smůlu na servis a diagnostiku závady, jako majitel našeho vozu, vyhodíte z okna peníze na celou letní dovolenou.
K čemu jsou filtry?První filtry pevných částic (DPF, diesel particulate filter) se v osobních autech objevily v roce 2000, kdy je začal montovat koncern PSA (Peugeot-Citroën). Od té doby se kvůli splnění emisních norem (od Euro V výše) rozšířily napříč značkami. Mají za úkol zachycovat saze, které by jinak vyletěly do ovzduší, přispívají tedy ke zlepšení životního prostředí. Saze se pak jednou za čas vypálí (regenerace), většinou při delší jízdě vyšší rychlostí. Ve filtru po nich zůstane trocha nespalitelného popílku. Jakmile se jím filtr zaplní (stává se to častěji u aut jezdících na krátkých trasách, kdy se nestíhají regenerace), je nutné ho vyměnit. Saze je však možné odstraňovat průběžně, aby filtr vydržel déle. |
Řidiči fordu totiž výměnou filtru problémy teprve začaly. Potíže hlásila řídicí jednotka, auto mělo vyšší spotřebu, padalo do nouzového režimu. Hledat problém ve filtru – vyměněném, tedy novém – zpočátku nikoho nenapadlo. Takže se pátralo v řetězci dodávky paliva. Mechanici vyměnili vstřikovací trysky a další díly, celkem za skoro 30 tisíc korun. Bezvýsledně. Až se auto zoufalého motoristy dostalo do garáže FCD.eu, provozovatele stejnojmenného mezinárodního diagnostického portálu, která je zároveň domovem Asociace emisních techniků ASEM.
„Problém je, že většina lidí zaměstnaných v autoservisech jsou dnes jen měniči dílů,“ říká její šéf Libor Fleischhans. „Nezměří, co je třeba – tady to byla charakteristika odporu spalin ve výfuku. Když jsem provedl několik měření, vyšel mi graf, jehož křivka se neshodovala s tou od výrobce. To znamená, že řídicí jednotka vyhodnotila filtr pevných částic kvůli velkému protitlaku jako ucpaný a neustále vyvolávala další a další regenerace. A tím pádem výrazně zvýšenou spotřebu, kontaminaci olejové náplně naftou a podobně,“ popisuje Fleischhans.
Nepříčetné chování
Při zkoumání filtru se ukázalo, že sice na první pohled vypadá jako originální, ale není. I když má potřebné příruby k připevnění, není to záruka funkčnosti. „Když automobilka vybírá dodavatele filtrů DPF, osloví třeba osm firem, z nichž pak vybere dvě a pro jejich výrobky pak ladí složitý algoritmus řídicí jednotky, který vypočítává, kdy má spustit regeneraci čili vypálení zachycených sazí a další úkony. Filtry jiných výrobců pak fungovat nebudou. Respektive samy o sobě filtrují, takže je není možné reklamovat – jen se v autě chovají nepříčetně,“ vysvětluje expert.
Jak funguje filtr pevných částic (DPF)
Takových filtrů podle něj přibývá. „U nás pak končí ty, s nimiž si nevědí rady ani značkové servisy. Rozdíly nejsou viditelné, skrývají se uvnitř – jiné vedení kanálků, jinak porézní filtrační materiál a podobně,“ dokresluje Fleischhans.
Výrobcem filtru z našeho c-maxu byla polská firma JMJ. „S jejich výrobky nemám nejlepší zkušenosti,“ říká expert a ukazuje filtr s logem JMJ, který je jen děravou napodobeninou. „Tenhle se ucpávat nebude, žádné protitlaky vás trápit nebudou. Není v něm totiž vůbec nic,“ říká.
Propadák z Polska
Není sám, kdo poukazuje na nevyrovnanou kvalitu polských filtrů. Martin Vaculík, technický poradce magazínu Svět motorů, testoval v létě tři filtry DPF na Škodě Octavia 1.6 TDI. A právě filtr od JMJ absolutně propadl. „Uvnitř nás čekal šok. Drahé kovy z katalyzátoru šly vyprášit stlačeným vzduchem – stejně tak by je odnesl proud výfukových plynů. Hlavně ale byla zcela nefunkční vložka filtru. Neobsahovala žádné drahé kovy a bylo přes ni vidět. Saze tudíž nefiltrovala,“ popisuje Martin Vaculík výrobek, který je z technického pohledu jen atrapou filtru pevných částic.
Podle něj filtr pouze tvoří protitlak, který řídicí jednotka zpočátku považuje za správný, a při odjezdu ze servisu se auto chová zdánlivě normálně. Libor Fleischhans tvrdí, že ne na dlouho. „Řídicí jednotce se po čase přestane líbit, že se tlak před a po regeneraci nemění. Mohou se tak spouštět velmi dlouhé regenerace, při nichž se ředí olej naftou a hrozí poškození motoru. A to nemluvím o zdravotních rizicích sazí, které otvory ve filtru létají ven zcela bez úpravy,“ říká Fleischhans.
Kdo kopíruje kopii?
Oslovili jsme také vedení továrny JMJ v Kaliszi ve středním Polsku. „Připouštím, že se mohlo stát, že váš filtr v testu měl nějakou výrobní vadu. I přes naše dlouholeté zkušenosti se chyba stane, někdy mohou také špatně fungovat čidla tlaků v autě. V minulosti jsme problémy s kvalitou občas řešili, ale momentálně nabízíme nejlepší neoriginální filtry na trhu. Žádné atrapy s prázdnými vnitřnostmi naši továrnu neopouštějí,“ tvrdí ředitel firmy Andrzej Puchalski. Dodává, že přesto informoval všechny subdodavatele o možných problémech s kvalitou a požádal je o dodatečnou výstupní kontrolu.
A naznačuje, že i jejich výrobky mohou být zfalšovány. „Naše filtry mají vždy vyražené logo JMJ a vygravírovanou homologační značku, přičemž filtr v testu Světa motorů nic takového neměl.“ Protože ho však redakce koupila v e-shopu jako výrobek JMJ, znamenalo by to, že polskou druhovýrobu už falšuje „třetivýroba“.
Čištění mokrou cestou
Existuje tedy nějaké levné řešení nefunkčního filtru DPF, když se těm z druhovýroby nedá stoprocentně věřit? Filtr je možné nechat odborně vyčistit (vyjde to řádově na tisícikoruny), ale ne každá firma to dělá správně. Podle Libora Fleischhanse je přípustné jen protisměrné čistění a vždy zásadně vodou bez chemie a s dosoušením ve stanici.
„Všichni chtějí vytahovat zapíchané střepy z bosých nohou namísto toho, aby zametli taneční sál. Filtr se totiž ucpává sazemi proto, že něco nefunguje před ním. Musí se z něj dostat ven to, co nehoří a ucpává ho. To, co hoří, tam může zůstat, s tím si auto poradí, když správně funguje,“ vysvětluje Fleischhans a varuje před používáním levných přípravků, které se stříkají do výfuku. „Maximálně to podpoří hoření sazí, což auto dělá naprosto spolehlivě i bez chemie, a vyšší teplota hoření může naopak ucpat miniaturní póry. Sprejem za 600 korun si můžete zničit filtr za 40 tisíc,“ říká.
Dalším řešením pro ty, kdo nechtějí investovat do nového filtru, je sehnat použitý třeba na vrakovišti a nechat ho vyčistit. „Tak jsem nakonec vyřešil problematický Ford C-Max. Použil jsem originální filtr z bouraného auta po 120 tisících najetých kilometrech, vyčistil ho a funguje bezvadně,“ uzavírá Fleischhans.
BAZARYBez filtru? Bez šance České autobazary denně odmítají vykoupit stovky vozidel. Dříve to bývalo hlavně kvůli přetočeným tachometrům nebo špatnému technickému stavu, momentálně jsou největším problémem chybějící filtry pevných částic. "Denně odmítneme na všech našich pobočkách vykoupit přibližně padesát aut. Převládají auta s nefunkčním filtrem DPF nebo úplně bez něj,“ říká Pavel Foltýn z Auto ESA. Podle něj se u dieselových motorů počítá s životností filtru v rozmezí 80–240 tisíc kilometrů, podle značky a podmínek provozu (při městském provozu se zanáší rychleji). "Výměna filtru může stát až sto tisíc korun, záleží na značce vozidla. Majitelé starších dieselů se proto místo výměny často snaží auto s nefunkčním DPF prodat za každou cenu. Nebo jej vymontují, upraví řídicí jednotku motoru a vůz prodávají jako bezvadný. Laik nemá moc možností, jak závadu odhalit,“ varuje Foltýn. Problém chybějících filtrů je velmi rozšířený i podle Ústředního automotoklubu (ÚAMK). "Podle našeho průzkumu je v Česku zhruba milion nebezpečných vozidel, která mají buď poškozený, nefunkční, anebo úplně vytlučený filtr pevných částic a bohužel je na silnici nikdo nekontroluje,“ hodnotí Igor Sirota z ÚAMK, podle nějž se problémové vozy často ocitají v soukromých inzerátech. "Velké bazary si na DPF dávají pozor. Vědí, že takové auto by ani neprošlo technickou kontrolou,“ říká. Hrozí ale i další nebezpečí. "Například v sousedním Rakousku mohou policisté auto, které má vymontovaný nebo nefunkční filtr pevných částic, dokonce zabavit, odebrat registrační značku nebo dát pokutu až pět tisíc eur,“ varuje Igor Sirota s tím, že podobných případů se letos už objevilo několik. |
