Když si koupíte staré ferrari, všichni předpokládají, že máte peníze. Když si ovšem koupíte zachovalý Ford Sierra 2.3d GL, základní Volkswagen Polo nebo hnědou Škodu Favorit a pak strávíte tisíce hodin a vydáte hodně peněz za to, že na nich opravujete rez, leštíte vybledlé plastové nárazníky a naháníte po aukčních portálech originální plastové poklice, většina okolí si myslí, že jste se zbláznili. A právě pro tyto „blázny“ existuje mezinárodní sraz zvaný Festival of the Unexceptional (FOTU) neboli Festival výjimečně obyčejných aut.
 |
Ono slovo unexceptional zde není urážkou. Je to svatý grál. Zatímco nablýskané aukce v Pebble Beach nebo v Monaku uctívají vzácné supersporty, které byly od prvního dne zavřené v klimatizovaných garážích, festival na anglickém zámku Grimsthorpe oslavuje hrdiny všedního dne. To, že někdo dokázal udržet v chodu auto, které poctivě sloužilo a nikdo si ho necenil, vyžaduje mnohem více vášně, než když zhýčkaní multimilionáři koupí za moře peněz v aukci naleštěné ferrari, které převážejí ve speciálním přívěsu.
Lidé z britské pobočky pojišťovny Hagerty si položili jednoduchou otázku: Kde skončila všechna ta auta, kterými nás rodiče vozili do školy? Kam se poděly všechny ty základní modely se „švihadly“, bez centrálu, klimatizace a otáčkoměru?
Trh s klasickými vozy často vyzdvihuje drahá a vyhledávaná vzácná auta, ale jen málokdo si uvědomoval, že vzácná neznamená vždy drahá. Řiďte starou Toyotu Corollu a je nepravděpodobné, že byste na silnici potkali jinou. A udržet takové auto v provozu vyžaduje neuvěřitelné odhodlání. To, co toto nadšení pohání, je ryzí vášeň.
Od skromných začátků po celosvětový kult
Příběh tohoto neobvyklého festivalu se začal psát v roce 2014. Tehdy společnost Hagerty založila první ročník jako skromnou oslavu dávno zapomenutých každodenních rodinných vozů. Cílem bylo vzdát poctu automobilům v základní výbavě ze 70. a 80. let, které z britských silnic mizely díky šrotovnému rychlostí blesku.
První setkání ukázalo, že po celém světě existují stovky lidí, kteří obětují volný čas i úspory zachování vozidel, jejichž tržní hodnota je často nižší než cena sady nových pneumatik. Prvním historickým vítězem hlavního ocenění v soutěži Concours de l’Ordinaire se stal Colin Denton se svým neuvěřitelně zachovalým Austinem Allegro z roku 1977. Auto, které bylo v dobovém tisku často terčem posměšků, najednou stálo na stupni vítězů jako šampion lidovek.
Ultralowcost dovolená: osm mladíků z Pardubic dojelo do Istanbulu feliciemi |
V roce 2015 druhý ročník upevnil pozici akce na motoristické mapě. Návštěvníci i porota obdivovali zachovalé sedany a hatchbacky ze 70. a 80. let, které z britských silnic nepozorovaně vymizely. Atmosféra byla uvolněná, bez snobství a přetvářky. Porotce okouzlil příběh o tom, jak se obyčejný japonský rodinný kočár dokázal dožít dnešních dnů v bezvadném stavu. Vítězem roku 2015 se stal Guy Mayers se svým Nissanem Sunny 1.3 DX z roku 1985, což přesně vystihovalo ducha akce – základní motor, základní výbava, ale maximální péče.
Rok 2016 přinesl širší mezinárodní přesah. Na trávnících se sešly vzácně zachovalé rodinné klenoty, které dokázaly přitáhnout i mladší generaci nadšenců, pro něž byla tato auta hračkami jejich dětství. Hlavní trofej si odnesl Richard Holness za svůj Morris Marina 1.3 DL z roku 1975. Tento ikonický britský model, často očerňovaný pro své jízdní vlastnosti, se stal miláčkem publika právě díky své nehrané jednoduchosti.
Kromě aut nechyběl ani doprovodný program
O rok později, v roce 2017, se festival rozrostl o další doprovodný program. Ocenění získávala auta v neuvěřitelně původním stavu s minimálním nájezdem a původní patinou, u nichž majitelé dokázali doložit kompletní rodinnou historii. Vítězem čtvrtého ročníku se stal Mark Ashbridge se svou úchvatně zachovalou Mazdou 323 Executive z roku 1983, což potvrdilo trend, že japonské vozy ze 80. let začínají být v tomto segmentu velmi vzácnými klenoty.
Ročník 2018 oslavoval pět dekád mnohých lidových modelů a otevřeně ukázal, že udržet obyčejné auto v chodu vyžaduje často více úsilí než kompletní renovace supersportu z Maranella. Shánění náhradních dílů na vyhynulé modely je totiž mravenčí detektivní práce. Porota v roce 2018 udělila první místo Michaelu Carpenterovi a jeho Chrysleru Alpine GL z roku 1977 – autu, které v sobě spojovalo francouzskou i britskou konstrukční školu a dnes je na silnicích naprostým zjevením.
Veteránisté vyvezli své poklady, dorazily nevídané rarity |
V roce 2019 se akce přesunula do reprezentativnějších prostor a její stále větší popularita potvrdila, že nostalgie po autech našeho dětství neustále sílí. Lidé nechtěli vidět auta, o kterých četli v časopisech, ale auta, ve kterých je rodiče vozili na prázdniny. Šampionem roku 2019 se stal Philip Cowley s nádherně originálním sedánkem Morris Marina Deluxe E z roku 1977, přičemž těsně za ním skončil Vauxhall Chevette Deluxe E z roku 1978.
Rok 2020 byl poznamenán globálními pandemickými omezeními, avšak pořadatelé udrželi kontinuitu. Navzdory posunům termínů nabídl ročník bezplatné registrace pro prvních 1 000 uchazečů s klasickými a lehkými užitkovými vozy vyrobenými v letech 1966 až 1996 a upevnil svou komunitní základnu. Hlavní soutěž byla vyhodnocena retrospektivně bez udělení klasické fyzické trofeje na trávníku, což však fanoušky neodradilo od toho, aby své plechové miláčky udržovali v kondici.
Socky poprvé na zámku
Velký návrat nastal v roce 2021. Přesun na velkolepý zámek Grimsthorpe Castle v Lincolnshire přinesl rekordní účast. Lidé oslavovali návrat k živým akcím s desítkami zapomenutých vozidel v hlavní soutěži Concours de L’Ordinaire. Vítězství oslavil Jon Coupland se svým ojedinělým vozem Proton 1.5 GL Black Knight z roku 1989. Malajsijská značka Proton byla v 80. letech synonymem pro levný transport, a že se do dnešních dnů zachoval jediný kus v tomto stavu, dojetím zasáhlo celou porotu.
V roce 2022 byly vstupenky poprvé vyprodány v rekordním čase ještě před zahájením festivalu. Akce potvrdila obrovský zájem o dostupnou historickou techniku a příběhy jejích zapálených majitelů. Trofej pro vítěze si odnesl Richard Maguire za Austin Maxi 1750 z roku 1977. Pětidveřový hatchback s převratným vnitřním prostorem byl příkladem auta, které v 70. letech brázdilo každou ulici, ale v novém tisíciletí se stalo ohroženým druhem.
Sraz polské automobilové ikony okořenilo bulharské ufo. Malucha připomíná jen vzdáleně |
Výroční ročník 2023 přilákal tisíce návštěvníků a porota hodnotila padesátku nejlepších běžných vozů z celé Evropy v naprosto autentickém stavu. Hlavní cenu obdržel Aaron Whiteside za svůj bezvadný Austin Maestro HL z roku 1983. Vůz v základní zelené barvě s plastovými nárazníky a původním interiérem vypadal, jako by právě sjel z výrobní linky v Cowley.
Jubilejní 10. ročník v roce 2024 nabídl kromě soutěže elegance i bohatý doprovodný program, živé podcasty a přehlídku unikátních dobových prototypů. Na trávníku zářil Mitch Lewis se svou Toyotou Starlet 1.0 GL z roku 1982, která demonstrovala japonskou spolehlivost zabalenou do toho nejprostšího možného obalu.
Ročník 2025 posunul hranice účasti a přinesl senzaci pro české i evropské fanoušky. Vzrůstající zájem o hranaté ikony z Východu vyvrcholil absolutním triumfem – celkovým vítězem festivalu v roce 2025 se stala ikonická Škoda Favorit 136 L z roku 1989, kterou s láskou udržuje majitel Simon Packowski. Pro západoevropskou porotu i návštěvníky to byla úchvatná přehlídka poctivého designu od Bertoneho a připomínka doby, kdy se měnil svět. Parkoviště pro návštěvníky bylo tehdy stejně slavné jako samotná soutěž Concours de L’Ordinaire – kam až oko dohlédlo, stály Austin Metro, Citroëny LNA, Yuga a Lady.
Ročník 2026 byl rekordní oslavou všednosti
Sobota 25. července 2026 vstoupila do historie. Na zámku Grimsthorpe v Lincolnshire se konal dosud největší, 12. ročník festivalu. Akce byla dopředu zcela vyprodaná a 4 500 fanoušků všeho obyčejného bylo svědky setkání 2 500 nejzákladnějších aut na světě. To představovalo o 20 % více vozidel z éry FOTU než v předchozím roce.
Atmosféru dotvářela neformální rodinná zábava. Na hlavním pódiu probíhala živá vystoupení a rozhovory, o které se starala legendární motoristická podcastová dvojice Richard Porter a Jonny Smith (Sniff & Smith). Zahrála i indie kapela Spilt Milk a noviny The Telegraph uspořádaly speciální výstaviště nejvzácnějších britských rodinných vozů, kde se vedle sebe objevily pětidveřový Fiat Strada, prostorný Nissan Prairie či neprávem zatracovaná Alfa Romeo Arna. Britské automobilové muzeum navíc zapůjčilo historické unikáty – vůbec první sériové Maestro a předprodukční prototyp Austin Metro z roku 1980.
Prahu zaplavily bzučící italské vosy. Na vespařskou akci dorazila i dřevěná |
Porota měla před sebou finálovou padesátku vozů a po dlouhých debatách rozhodla následovně. Třetí místo v roce 2026 získal Jake Seddon a jeho Ford Focus z roku 2001. Auto původně patřilo Jakeovu dědečkovi, než ho zrestauroval jeho otec. Dnes ho v perfektním stavu užívá sám Jake. Na výstavě jej doplnil dobovými rodinnými fotografiemi, což podtrhlo hlavní myšlenku festivalu – uchování rodinných vzpomínek na plechách, které by většina lidí už dávno poslala do šrotu.
Letošním králem je Volkswagen Polo
Druhé místo obsadila mimořádně vzácná Toyota Previa z roku 1992, jejímž majitelem je Matt Swinn. Matt toto velké rodinné MPV dodnes intenzivně využívá k převážení své kapely a hudebního vybavení po celé zemi. Aby zachoval autentickou historii auta z 90. let, zarámoval si obaly od sladkostí, staré účtenky a dobové „harampádí“, které našel pod sedadly při koupi.
Absolutním vítězem 12. ročníku Festivalu výjimečných pro rok 2026 se stal Gordon McNeill se svým vozem Volkswagen Polo E z roku 2001. Toto Polo představuje přesnou esenci soutěže Concours de L’Ordinaire. Je to automobil se šrámy z reálného života, ale Gordon ho vlastní a miluje už dlouhých 20 let. Bylo to jeho vůbec první auto a dodnes zůstává jediným vozem, který kdy vlastnil. Po ujetých 280 000 kilometrech ho doprovázelo na jeho vlastní svatbě, kroužilo po závodním okruhu Nürburgring a dojelo s ním dokonce na dovolenou do Španělska. Základní polo bez jakýchkoliv zbytečných příplatků slouží jako denní automobil i dnes. Je ceněno a milováno více než jakýkoliv moderní supersport.
Kromě prvních tří míst porota vyzdvihla řadu dalších výjimečných přihlášených vozidel. Zaujal například pracovní Ford P100 TD z roku 1991 či netradiční rodinné kombi Kia Clarus Wagon z roku 2000. Pozornost si vysloužil také vzácný Citroën Axel z roku 1986, elegantní klasika Fiat 127 ročníku 1982 a spolehlivá Honda Civic z roku 1994.
Těšíme se na další ročník!
