Traduje se, že majitel továrny na traktory nebyl spokojený s kvalitou svého ferrari. Když ovšem přijel za Enzem Ferrarim, aby mu poradil, se zlou se potázal. Lamborghini se natruc rozhodl, že vyrobí mnohem lepší sporťák.
PROHLÍDKA ZDARMAMuzeum Lamborghini v supergalerii na iDNES.cz       |
Verzí historky o tom, proč vlastně Ferruccio Lamborghini začal po traktorech vyrábět rychlá auta, sice existuje více, ale tu o furiantství později potvrdil i továrníkův syn Antonio.
Na začátku byly potíže se spojkou Lamborghiniho ferrari, která toho moc nevydržela. Ferruccio proto zapojil své konstruktéry, kteří nakonec použili kvalitnější náhradu, původně určenou pro traktory. Vznětlivému tvůrci rudých vozů z Maranella se ovšem se svým zlepšením nezavděčil. Enzo Ferrari prý křičel, že nějaký Lamborghini, co neumí řídit ferrari a vyrábí leda traktory, mu nebude radit, jak dělat sporťáky.
Hádka ve velkém stylu skončila jak jinak než italsky – Ferruccio Lamborghini práskl dveřmi se slovy: „Já ti ukážu, že umím vyrábět i sportovní automobily!“ A svůj furiantský slib splnil – najal ty nejlepší techniky, konstruktéry i designéry, část dokonce přetáhl od Ferrariho. Na výsledek jejich práce se nemuselo dlouho čekat.
Už na podzim 1963 totiž představil Lamborghini na turínském autosalonu první vlastní model, typ 350GTV s vidlicovým dvanáctiválcem originální konstrukce. O tři roky později přišlo jedno z nejslavnějších Lamborghini, typ Miura, poprvé pojmenovaný po další vášni Ferrucia Lamborghiniho, býcích. Toto zvíře má ostatně továrna na sportovní auta, ale i její předchůdkyně produkující traktory, dodnes ve znaku. Už půlstoletí ovšem ani jedna z nich nepatří Lamborghiniům.
Na začátku 70. let se totiž sešlo několik faktorů – nezájem syna Antonia o automobilový byznys, finanční potíže po odřeknutí vládní zakázky na traktory i nástup ropné krize – a Ferruccio Lamborghini obě firmy prodal a stáhl se do ústraní. Až do své smrti 20. února 1993 (bylo mu 76 let) žil na ohromném statku La Florita ve středoitalské Umbrii a věnoval se hlavně pěstování ušlechtilých vín. Automobily Lamborghini ovšem s odchodem svého duchovního otce rozhodně neskončily.
Naopak, v roce 1974 přišel jeden z nejslavnějších modelů, Lamborghini Countach. Auto se strohými hranatými liniemi, které se vyrábělo až do konce 80. let, působilo trochu jako zjevení po dlouhé éře, kdy většina supersportovních automobilů měla měkce zaoblené tvary; ve stejné době se ovšem k hranatějším tvarům obrátil i Ferrari s nástupcem slavného Dina, typem 208. A ostře řezaným tvarům zůstala značka Lamborghini, ať už ji vlastnil kdokoli, věrná dodnes.
Od poloviny 70. let prošla firma rukama různých majitelů, v letech 1987 až 1994 ji vlastnil Chrysler, poté ji vlastnil indonéský Megatech a nakonec v roce 1998 skončila – podobně jako Bentley a Bugatti – v náručí koncernu Volkswagen, přesněji pod značkou Audi. Německá automobilka tehdy dala za italského výrobce zhruba 110 milionů dolarů a předsevzala si, že postaví značku Lamborghini opět na nohy. A nyní se dá říci, že se náročný úkol podařil a firma hospodaří v černých číslech.
