Expediční kamion byl ve veletržní hale nepřehlédnutelný. A na silnici i ve volné přírodě ten červený kolos také nepřehlédnete. Václav Kvapil mu dal jméno Jitka.
Jakou nejstarší vzpomínku máte na expediční vozidlo značky Tatra? Šlo o nějaký stroj od Zikmunda a Hanzelky?
To mě minulo, jsem mladší ročník. Zažil jsem až expedici Tatra kolem světa v osmdesátých letech. K Zikmundovi s Hanzelkou jsem se dostal až v dospělosti, když jsem si jejich knihy pročetl. Obdivuji je za to, co dokázali.
Kolosální osmikolka: Totální Tatra byl největší český účastník Dakaru |
Jako kluk jste sledoval tatrovky?
Ano, sledoval jsem i Dakary. Otec pracoval ve strojírenství, tak mi dokázal sehnat podepsaný plakát od Jiřího Moskala (pilot závodního kamionu LIAZ, který se svou posádkou jako první Čechoslováci dokončili Dakar v roce 1985, v roce 1988 se umístil na 2. místě mezi kamiony, když se o vítězství přetahovali s vítěznou Tatrou Karla Lopraise – pozn. red.). Pověsil jsem si ho v pokojíčku.
 |
Proč jste si jako základ svého expedičního vozu vybral podvozek od kopřivnické automobilky?
Primárně proto, že Tatra je česká automobilka. Líbí se mi, jak se jí daří obstát ve světovém byznyse. Myslím, že to auto už z podstaty ukázalo, co umí. Šlo mi i o to, postavit vůz se vzduchem přímo chlazeným motorem, s co nejjednodušším podvozkem a nepředělávat nějaké staré auto. V zahraničí se často renovují staré náklaďáky na expediční vozidla, třeba značky Steyr, ale touhle cestou jsem jít nechtěl.
Kopřivnická královna pouště. Lopraisovu Pumu porazily jen předpisy |
Expediční tatrovka Jitka
|
Slavná Tatra kolem světa měla šest kol, váš expediční kamion má čtyři. Proč?
Je nás míň, to za prvé. Kratší auto je lehčí, takže nebudeme mít tolik problémů například s nosností mostů. Teď expediční speciál váží 15 tun, když ho doložíme, budeme mít 16. Bral jsem v potaz i provozní náklady, jako je spotřeba paliva, náklady za pneumatiky, za mýto a další poplatky na silnicích i na lodích.
Když se bavíme o nákladech, tak musí padnout klasická otázka: Jaká je spotřeba na sto kilometrů?
Jezdil jsem po Česku po asfaltu a spotřeba se pohybuje mezi 30 a 35 litry nafty na sto kilometrů.
Už proběhla zkušební jízda v terénu?
Zatím nikoliv, nebyla příležitost. Čeká nás to v dubnu v Maroku.
Jak dlouho to trvalo od prvního nápadu po představení hotového vozu na letošním veletrhu For Caravan?
Čtyři roky.
Největší zádrhel?
Vyřešit legislativu, abychom mohli udělat přestavbu náklaďáku na obytné auto.
Chcete cestovat s rodinou. Kolik lidí na výpravu pojede?
Mám dvě děti: dceru a syna. Cestovat s námi bude i jeho přítelkyně, takže pojedeme v pěti lidech.
VIDEO: Ze starého hasičského auta postavili v Česku expediční speciál |
A kam zamíříte? Objevily se zprávy, že to bude cesta kolem světa.
Já bych to popsal jako cestu ve stylu „Kam až to půjde“. Tedy kam nám to zdraví, finance a také bezpečnostní situace dovolí. Jsem velkým milovníkem pouští a písku. Lákají mě hory, skály a písečné terény. Naopak nejsem příznivcem brodění se blátem.
Budete během cesty pracovat na dálku?
Nejspíš to tak bude, byť se snažím v mojí firmě předat co nejvíce pravomocí do rukou kolegů. Chtěl bych, aby společnost běžela i beze mě. Díky dnešnímu propojenému globálnímu světu a jeho technologiím zůstaneme v kontaktu.
Lopraisovy tatrovky: sen o kabině s kapotou vypůjčené z ruské dodávky |
Vy jste velmi hrdý, že jste postavil expediční kamion s visačkou „Made in Czech“. Kdo se na projektu podílel?
Chtěl jsem české auto. Na projektu se podílela kopřivnická Tatra. Veškeré úpravy na tatrováckém podvozku dělala firma Partner Ipex z Frenštátu pod Radhoštěm (u zrodu rodinné firmy Partner Ipex byl po sametové revoluci jeden z řidičů expedice Tatra kolem světa Dalibor Petr – pozn. red.). Nástavba vznikla v KOV Velim a na vozidle se podílela i moje firma Laser Centrum CZ Liberec, kde jsme si na základě výkresů spoustu věcí vyráběli svépomocí. Na elektrické části se podílel Karel Prokop z České Lípy, který dělá karavany.
Nedávno jste se vrátil ze Saúdské Arábie, kde jste jezdili offroady. To byl trénink na jízdu v poušti?
Nikoliv, to je moje záliba. Posledních 12 let jezdíme s partou podobně nastavených lidí na místa, kam vás žádná cestovka nevezme.
Saúdská Arábie byla velmi dlouho uzavřená země pro individuální turistiku. Jak tam vnímají turisty ze Západu?
Půjčovali jsme si auta v Ománu, v Maskatu, a přejížděli jsme do Saúdské Arábie přes nově postavený hraniční přechod. Úsměvné bylo, že netušili, kde je Česká republika. Vůbec naši zemi neznali a mysleli si, že máme falešný pas. Nakonec jsme se do země dostali bez obtíží. Zjednodušeně řečeno: všichni byli vstřícní, milí. Když jsme se dostali do technických problémů s auty, tak místní nechtěli peníze za opravu a říkali, že je to přece pomoc na cestě. Nakonec při jedné opravě zaseklého termostatu, když mechanici odmítli platbu v penězích, kolega zaplatil melounem. Byli rádi a my máme alespoň historku o opravě auta co stála „meloun“. Pro Evropana jsou tam skvělé ceny paliva. Nejnižší cena nafty byla 4,70 v korunách za litr. Benzin vycházel mezi 10 a 14 korunami za litr.
Z archivu Tatry: nerealizované monstrum pro Dakar vzniklo jen v modelech |
Jaká je saúdská poušť? Duny, nebo spíš kamenitá?
Oboje, jedna z částí, kterou jsme my projížděli, byla tvořena nádherným červeným pískem. Měl jsem pocit, že jsem na Marsu. Kolem byly obrovské duny, cesta vede mezi nimi. Letos se tam jelo i několik etap Dakaru. Za mě úchvatná krajina. Jedna etapa naší cesty byla 180 kilometrů dlouhá a vedla kolem pláží. Jedinou nevýhodou je, že zajímavá místa od sebe dělí stovky kilometrů. Na Saúdskou Arábii je potřeba nejméně měsíc času, je to rozlehlá země. A překvapilo mě, kolik tam křižovalo Západoevropanů s expedičními kamiony. Pracujeme s myšlenkou, že bychom se tam chtěli vrátit s tatrovkou po souši.
Sám Afrikou se svou starou tatrovkou. Jak český závodník všem ujel |
Terénní ježdění v písku s offroadem a s náklaďákem je trochu jiná disciplína. Máte „trenéra“?
Mám, už jsem se o tom bavil s Tomášem Tomečkem, což je podle mě osoba nejpovolanější. S jeho autem už mě svezl a teď hledáme příležitost, kdy se budeme schopni potkat na nějaké akci v písku. Abychom si ukázali, co tohle naše expediční auto dovede. A já se doučím, kde jsou limity.
Kolik kilometrů máte najeto za volantem nákladních aut?
Stovky tisíc kilometrů, já jsem po škole jezdil na kamionu. Vždy mě lákala velká auta. Jezdil jsem s cisternou a mrazírenským návěsem. Můj roční rekord je 125 tisíc kilometrů v náklaďáku. Celkem jsem již odřídil téměř dva miliony kilometrů.
Vaše firma se zaměřuje na výrobu pro automobilový průmysl?
Ne, my děláme pro železniční průmysl, tedy věci na vlaky, tramvaje, trolejbusy či metro. V portfoliu máme i obranný průmysl či výrobu pro medicínu. Nezabýváme se výrobou pro automotive.
Proč?
Protože mi nevyhovuje způsob komunikace velkých automotive firem s malými partnery. To říkám diplomaticky.
Lopraisovy tatrovky: žabák ničil tlumiče, nakonec si vyskákal stříbro |
Co umíte vyrobit?
Máme ucelený sortiment výroby. Od vypalování z plechů přes obrábění, soustružení, svařování, lakování až po montáž. Nemáme vlastní výrobek. K nám zákazník doručí dokumentaci a my ji posoudíme, jestli tohle zvládneme vyrobit na klíč, a poté to uděláme. Obecně se firmy zbavují výrob. Mají svůj vývoj a finální montáž. Tu prostřední část si kupují, a to je prostor pro naší společnost. My se zabýváme tímto byznysem, děláme subdodávky pro velké zákazníky.
Unikátní tatrovka je zpět v Česku. Projeli jsme tankový tahač |
