Ve vzduchu voní vlhko a spadané listí. Po deštích je krajina nasáklá vodou. Na rozbahněné polní cestě se kolébá řada náklaďáků. Sunou se do kopce, ne jehož temeni stojí betonový bunkr. Největší stroj v celém pelotonu se rozjíždí. Rozhrne bláto. Všech osm kol expedičního Mercedesu-Benz Arocs tlačí stroj do prudkého úbočí.
Kolos na žebřinovém rámu se zhoupne, když přední kola přešplhají přes betonový schod, kývá se ze strany na stranu, a nakonec stroj „přistává“ na stropu pevnůstky. Poslední náprava ještě visí ve vzduchu, ale mercedes se sune dál.
 |
Petr Hrabina celou scénu pozoruje zpoza volantu Tatry 815. Nápadně zbarvený vůz kdysi sloužil armádě, což prozrazuje typická zelená barva uvnitř interiéru kabiny. Později putoval do rukou stáje Buggyra a jako doprovodné vozidlo absolvoval několik Dakarů. Dakarskou „kamufláž“ má dodnes.
„To budu muset zapnout všechno,“ utrousí Hrabina. Z pracoviště řidiče se ozve série cvaknutí a pak šofér pouští spojku a zároveň přidává plyn. Vzduchem chlazený dvanáctiválec zahučí a tatrovka se dává do pohybu. V těžkém terénu se kopřivnický náklaďák pohybuje plavně a se suverénní jistotou. Obří louži plnou hnědé tekutiny projede jako nůž máslem a začíná stoupat po hliněném valu pevnůstky. Z podvozku crčí voda. Z kabiny připomíná přejezd železobetonové stavby pobyt na pouťové atrakci. Nahoru, hup, chvilku vodorovná poloha a pak čumák náklaďáku prudce míří k zemi. Šofér jej posílá lehce ke straně, aby bezpečně přistál v další na první pohled bezedné louži. Kolem profrčí pásové BVP a jeho posádka mává…
Osmikolový palác z Jičína míří na Dakar. Mastodont má záchod na naftový pohon |
Do středočeským Milovic zamířili o víkendu milovníci nezávislého cestování, kteří vyznávají jízdu za hranicí asfaltu. „Chtěli jsme uspořádat setkání, kde by si cestovatelé vyměnili zkušenosti a také mohli vyzkoušet, co jejich stroje dovedou a zvládnou,“ vysvětluje pořadatel Martin Vejnar ze společnosti VejnyWood.
Zbytečná kila navíc
Před expediční dodávkou stojí shluk lidí. Před autem jsou vyskládané různé pomůcky, které je při výpravách do divočiny vhodné mít na palubě. Nechybí kinetické vyprošťovací lano, které se dokáže pod zátěží prodloužit o dvacet procent, či docela obyčejný tlakoměr.
Česká bouda pro dobrodruhy, kterou uveze každý pick-up |
Instruktor jízdy v terénu Zdeněk Mauer z internetového pořadu Off Tour drží v ruce kladku, která se používá při vyprošťování zapadlých aut. „Schválně si ji potěžkejte,“ říká Mauer a posílá těžký kovový díl dál. Dodávku spojuje s nejbližším stromem syntetické lano. „Největší nebezpečí hrozí, když se během vyprošťování lano přetrhne. Pnutí se bleskově uvolní a uvede všechen materiál v pohyb – v tom horším případě směrem k vozidlu, vzhůru na čelní sklo. Použití lehkých nekovových materiálů je pro bezpečnost důležité, stejně jako další rada: Určitě přes lano něco hoďte jako závaží. To ho dokáže stáhnout k zemi,“ popisuje Mauer a mačká na ovládání navijáku. Sprinter se pohne a pomaloučku se sune kupředu.
Svezli jsme se nejrychlejší obytnou tatrou. Letí až 170 km/h a nebojí se terénu |
Pro některé posluchače v publiku je to opakování, pro jiné úvod do problematiky. Probírá se, jak správně upustit tlak v pneumatikách před náročnou pasáží, jak bezpečně zachytit lano navijáku či zda jsou plastové vyprošťovací desky – lidově zvané „waffle“ – pouze hezký designový doplněk na autě, nebo užitečná pomůcka.
Projel jsem všechno
V koloně expedičních náklaďáků nejde přehlédnout malý Magirus s šedou kabinou. Za volantem původně hasičského speciálu z roku 1979, který pohání řadový motor Deutz, seděl Marcel Hauser. „Já svému autu říkám unimog pro chudé. Schválně jsem jel za úplně novým Mercedesem Unimogem a projel jsem vše, co on,“ usmívá se spokojeně.
VIDEO: Ze starého hasičského auta postavili v Česku expediční speciál |
Po návratu z bahenních lázní na zpevněný povrch však účastníkům akce úsměv poněkud ztuhl. Stalo se to v okamžiku, kdy vystoupili ze svých vozů a podívali se podvozek. Všechny totiž čekaly desítky minut práce s vapkou při odstraňování nánosů bláta ze všech zákoutí podvozku.
