Přestože už dva roky prosakují do médií zprávy, že Chorvaté přejdou na placení mýta „bezmýtnicovou“ metodou, nic takového se zatím nestalo. Platí se pořád stejně – buď hotovostí na mýtných branách, nebo platební kartou tamtéž. A na některých mýtnicích v nočních hodinách už ani jiná možnost neexistuje (Spačva, Breznički Hum, Vrpolje, Blato na Cetině v době od 17 hodin do 9 ráno; Ravča, Vučevica a Perušić non-stop). Výhodou platebních karet je, že s nimi můžete i do některých pruhů, dříve vyhrazených jen pro elektronické předplacené mýto ENC.
A teď k těm cenám. Například mýto za celý úsek dálnice mezi Záhřebem a finálním sjezdem Čarapine u Ploče – při cestě do Dubrovníku – stále vyjde na 740 korun. V místní měně je to letos 30,70 eura; loni to bývalo 231 kun. Cena tak na rozdíl například od slovinské dálniční známky zůstává beze změny – bez ohledu na změnu měny. A je to tak už čtvrtým rokem v řadě. Přestože v roce 2020 padaly návrhy na alespoň sezonní zvýšení, jak to bývalo do té doby pravidlem, pandemie covidu takové úvahy zhatila; následující roky to bylo kvůli omezenému cestování podobné. Letos zřejmě z politických důvodů také zůstává zdražení u ledu, může se ovšem teoreticky ještě stát, že o tom vláda bude jednat.
Nás při naší každoroční cestě na Jadran zaujalo kromě samotné ceny mýta i řešení situace, kterou nevyhnutelně zažijí všichni, kdo už delší dobu používají palubní jednotku (krabičku) na předplacené mýto ENC. Přestala nám totiž fungovat, a tak jsme se začali zajímat, co s tím.
Cesta do Chorvatska 2023: letos bez hranic, rychleji a s levnějším benzinem |
Co s nefunkční palubní jednotkou?
Výhody předplaceného mýtného jsou zřejmé, tou hlavní je sleva necelých 22 % procent, k zahození není ani průjezd mýtnými branami bez zastavení. Palubní jednotku si proto kromě domácích pořídila i spousta turistů, mezi nimi i my, a to už před dlouhými deseti lety. Už od počátku jsme věděli, že baterie v zařízení velikosti menší peněženky je nevyměnitelná a že její životnost je udávána na plus minus šest let. Předloni, tedy po osmi letech od pořízení, jsme začali pozorovat první známky slábnutí signálu z jednotky, loni jsme ji museli vždy vyndat z okna, aby mýtná brána signál zachytila. Letos už nepomohlo ani to. Museli jsme si tedy „uzmout karticu“, tedy vzít lístek při vjezdu na autostrádu, a při výjezdu zaplatit mýto kartou.
Na internetu jsme našli seznam míst, kde by měli umět výměnu palubní jednotky, najdete jej zde. A vydali se na mýtnou bránu Dugopolje u Splitu, kterou jsme měli jako první při cestě. Cestu k úřadovně HAC ukazují šipky, ve směru ze Splitu je to asi 200 metrů před mýtnicí vpravo. Nesmíte dojet až k mýtné bráně, pak byste se museli problematicky otáčet zpátky. (Samozřejmě se zde můžete zastavit i z opačného směru při příjezdu do Splitu, pak to bude asi 200 metrů za mýtnicí vlevo.)
Vystáli jsme kratičkou frontu a úředníkovi vysvětlili (mluvil anglicky, ale česky by to asi také nějak šlo, jako všude v Chorvatsku), že nám zřejmě „umřela“ dosavadní palubní jednotka. Mlčky si ji od nás přebral, vyzkoušel na stacionární čtečce, pokývl a začal vystavovat papíry pro pořízení nové. Přijde na 15 eur, což je zhruba stejně jako před deseti lety, a rovnou si můžete přihodit nějaké to euro na svůj mýtný účet, který se samozřejmě nemění, změna od vás ani nevyžaduje žádnou akci.
Nová krabička je výrazně menší (viz foto), je na ní také nálepka, označující třídu mýtného. Dostáváme ještě informaci, že musíme počkat nejméně půl hodiny, než se vydáme na mýtnou bránu, snad až se zařízení načte do systému, žádného upřesnění důvodu jsme se nedočkali. Stojíme tedy v hustém dešti na parkovišti a čekáme, dáváme si pro jistotu rezervu plus 15 minut, takže za třičtvrtěhodinku vyrážíme k mýtné bráně v očekávání hladkého průjezdu. Omyl! Brána hlásí, že „zařízení nebylo nalezeno“, takže si trochu zanadáváme, ale daří se nám hladce vycouvat, za námi nikdo nestojí. Čekáme dalších 20 minut, celkem už přes hodinu, a vyrážíme znovu. Doufáme, že projedeme, za námi už jedou další dvě auta. A zase ne! Nadávky neberou konce, prosíme z okna, abychom mohli couvat, nechce se nám brát si lísteček a utrácet nezlevněné mýto za nejdelší kus trasy, když máme nabito a nakonec to řidiči pochopí a pustí nás z pasti.
Jedině k zrcátku?
Jdeme, poněkud rozčileni, na úředníka. Tváří se překvapeně, zkouší jednotku, říká, že funguje, a podezíravě se ptá, jestli jsme ji dali na „správné místo“. Nechápeme, vždy ji míváme volně na palubní desce. Ha! Rozzáří se vítězoslavně a důležitě nám vysvětlí, že se přece jednotka musí nalepit na černě tečkovanou propustnou zónu u vnitřního zpětného zrcátka! Nic takového ovšem předtím neříkal, žádný manuál jsme také nedostali… Takže pokyvujeme a odcházíme.
A skutečně, při průjezdu se čtečkou na určeném místě vše funguje. Úleva. Vysvětlením by mohlo být, že některé typy skel obsahují speciální odraznou termofólii, která by mohla průchodu signálu bránit. Jenže nám to nedá, proč stará čtečka fungovala kdekoli, třeba i v tašce, a nová ne? Na další mýtnici to tedy zkoušíme s položením na palubní desku, všechno funguje jako zastara. Extempore ve Splitu tedy zůstává drobnou záhadou…
Opakování Jak je to v Chorvatsku s mýtem
Chorvatské dálnice spravují čtyři různé společnosti – Hrvatske Autoceste (HAC), pod niž spadá většina hlavních dálnic (A1, A3, A5, A4), Autoceste Rijeka Zagreb (ARZ), pod niž patří A6 a A7, Bina Istra, spravující takzvaný Istrijský ypsilon s dálnicemi A8 a A9, a nakonec AZM (Autocesta Zagreb – Macelj), která provozuje jedinou dálnici A2 mezi hranicemi se Slovinskem a hlavním městem Záhřebem.
Klasický systém placení mýtného je u všech prakticky stejný. Při vjezdu na autostrádu si po zmáčknutí tlačítka vyzvednete lístek (uzmite karticu) a při výjezdu z dálnice na mýtné bráně zaplatíte – buď vjezdový lístek předáte s hotovostí či s kartou obsluze, nebo zaplatíte jen bezdotykově kartou na automatické bráně (nejprve musíte načíst vjezdový lísteček). Pro placení platební kartou jsou na větších mýtnicích vyhrazeny pruhy (brány), před Záhřebem dokonce i celá mýtnice Demerje, kde je na rozdíl od paralelní přetížené mýtnice Lučko pro platby v hotovosti provoz plynulý. (Letos se nám ovšem stalo, že nás semafor z nám neznámého důvodu poslal přes závoru ven z mýtnice, museli jsme přes tu „hotovostní“.)
Elektronické placení mýta
Pravidelným každoročním cestovatelům se vyplatí uvažovat o pořízení palubní jednotky ENC (elektronička naplata cestarine), chcete-li mýtné krabičky, která umožňuje projíždět mýtnicemi bez zastavování a navíc získáte slevu na mýtném ve výši 22 procent.
Funguje přitom na dálnicích ARZ i HAC, na Istrii se pak musíte předem zaregistrovat a otevřít si uživatelský účet u Bina Istra. Pouze na dálnici A2 z Macejlu do Záhřebu ENC nefunguje, firma AZM používá vlastní přeplacené karty, na nichž také můžete dostat slevu 25 %, ale vzhledem k celkové ceně mýta kolem šesti euro za celý úsek až do Záhřebu se to vyplatí opravdu jen častým uživatelům.
Palubní jednotku pořídíte na vybraných mýtných branách (viz výše), dobíjení se slevou 21,74 % pak můžete provádět mnoha způsoby. Minimální výše platby mýtného na účet ENC je 20 eur, takže vám na něm přibude 25,56 eura (platíte se zmíněnou slevou). Je možné platit také prostřednictvím SMS (podrobně je to vysvětleno zde, po otevření odkazu si nastavte v prohlížeči přeložení do češtiny).
Platby na „mýtný účet“ je možné posílat převodem z účtu, platební kartou, pomocí mobilní aplikace HAC ENC, ale také přes SMS, případně pomocí kupónů, koupených v prodejnách Tisak a iNovine, na benzinkách INA, Crodux, Tifon, Petrol, Apios, na pobočkách banky Zagrebačka, Chorvatské pošty a Poštovní banky.
My jsme do předloňska používali platbu převodem, poté si nainstalovali aplikaci HAC, s níž to jde snáze (více ve fotogalerii).
Výhodou mýtné krabičky je, že ji můžete půjčovat komu chcete, všem známým a příbuzným, kteří také jezdívají na Jadran. Pod jedinou podmínkou, musejí mít auto kategorie I, tedy osobní auto se dvěma nápravami, které není vyšší než 1,90 metru, nesmí ani táhnout přívěsný vozík nebo obytný přívěs. Pak spadá stejně jako dodávky do druhé kategorie, pro niž je nutno zakoupit krabičku s jiným tarifem. My jsme to celá léta dělávali tak, že jsme příbuzným účet „nabili“ z vlastní karty, abychom nemuseli přenastavovat platební metodu, a pak si transakci vzájemně vypořádali. Přitom nezapomeňte na to, že vám mají dát částku sníženou o 22procentní slevu…
Dálniční známky
Dálniční známky a mýto v roce 2023stát: 10denní známka KDE NAKUPOVAT Rakousko: shop.asfinag.at/cs Maďarsko: ematrica.nemzetiutdij.hu Slovensko: eznamka.sk Slovinsko: evinjeta.dars.si |
Na rozdíl od chorvatského mýta letos drobně zdražily dálniční známky v okolních zemích. V Rakousku je to pravidlem, každoročně se cena desetidenní známky navyšuje o zhruba 20 centů, Slovinsko před několika dny překvapilo zvýšením o jedno euro, z 15 na 16, ale za pouze sedmidenní vinětu. Slovenská známka je od prosince 2022 také o dvě eura dražší.
Všechny dálniční známky – slovenskou, maďarskou, rakouskou i slovinskou – už koupíte online na internetu. U rakouské je třeba jen malá „finta“ – zaškrtnout kolonku „podnikatel“, protože běžný spotřebitel si kvůli možnosti reklamace musí koupit vinětu s 18denním předstihem. Jinak je celý proces jednoduchý, dokonce komplet v češtině, u dalších zemí si musíte vystačit s angličtinou. Velký pozor si však dejte na „šmejdy“ – zprostředkovatele, jejichž stránky jsou uživatelsky přívětivé a vybíhají na předních místech vyhledávače Google – účtují však mnohdy dvojnásobné ceny (zbytek je prý „poplatek za službu“). Dobré je tedy znát správné ceny známek a adresy, na nichž je koupíte (tabulka).
A na závěr jedna obecnější užitečná rada: pokud hledáte odpovědi na své otázky na internetu, podívejte se vždy nejprve na datum zveřejnění článku. Obrovská spousta jich je totiž staršího data a jsou plné překonaných a už neplatných informací.
