Kalifornská univerzita v Riverside vypracovávala studii pro úřad hlídající kvalitu ovzduší (South Coast Air Quality Management District). Cílem bylo zjistit, jak by se daly omezit emise. A to nikoli z osobní a nákladní automobilové dopravy, ale z výroby oblíbené potravy řady Američanů a nejen jich, z hamburgerů.
Na rozdíl od jiných úřadů tento kalifornský zřejmě usoudil, že emise z automobilů jsou už přiškrcovány výrazně a že je na čase začít přemýšlet o tom, jak omezit zdroje znečištění i v jiných oborech. Studie se konkrétně zaměřovala na produkci pevných částic, tedy popele, který vzniká jak při spalování ve vznětových motorech, tak třeba při grilování.
Výzkumný tým univerzity zjistil, že při grilování na klasickém otevřeném grilu se spodním ohništěm vznikne z jednoho 150gramového hamburgeru tolik emisí pevných částic, kolik vyrobí například klasický vznětový náklaďák na trase dlouhé 16 kilometrů. Při grilování 1 000 kilogramů masa to znamená, že dojde k vytvoření asi 33 kilogramů sazí. Platí to právě pro otevřené grily, které jsou v restauracích a velkovýrobnách hamburgerů nejběžnější. Například uzavřené řetězové grily, které používají největší producenti hamburgerů, jsou již v Kalifornii regulovány a produkce částic je zhruba desetinová.
Grilů je však v jižní Kalifornii tolik, že dohromady vytvoří asi dvojnásobek sazí než všechny těžké nákladní automobily na stejném území. Vědci k tomu však dodávají, že to platí bezprostředně pro saze, pokud se k tomu připočítají ještě emise oxidů dusíku (NOx), ze kterých se v atmosféře následně částice (PM 2,5) tvoří, jsou náklaďáky zodpovědné asi za trojnásobek emisí částic v porovnání se všemi komerčními producenty hamburgerů. I tak je jasné, že grily jsou významným zdrojem znečištění.
Situace ohledně grilů může být úsměvná, na druhou stranu jasně ukazuje, že regulace emisí jenom z automobilové dopravy je vlastně jenom selektivní regulace jednoho zdroje, který se těší velké mediální popularitě. Zajímavostí je, že jižní Kalifornie není jediným územím, kde o regulaci velkogrilů uvažují. Funguje například už v severní části Kalifornie v oblasti známé jako San Francisco Bay Area. Restaurace, které provozují řetězové grily a ugrilují týdně 500 liber hovězího (226,8 kg) nebo ty s otevřenými grily a spotřebou přes 1 000 liber (453,6 kg) masa musí používat jenom certifikované grily.
Emise z velbloudů
Různé neobvyklé zdroje emisí řeší občas organizace po celém světě. V Austrálii před časem například řešili, že nadměrným zdrojem emisí je přemnožená populace velbloudů. Podobně se občas mluví o velkém množství emisí, které produkuje samotný skot, z něhož v důsledku vznikají i již probírané hamburgery.
Publikace Time to Eat the Dog? (Čas sníst psa?) z roku 2009 Roberta a Brendy Valeových zase porovnává uhlíkovou stopu domácích mazlíčků s řadou předmětů každodenního života. A třeba běžný pes má podle autorů na životní prostředí větší negativní vliv než velké SUV. Spočítali totiž, že středně velký pes denně sní asi 90 gramů masa a 156 gramů obilnin v celkové denní porci asi 300 gramů psího žrádla například v podobě granulí. K vypěstování takového množství obilnin a masa je zapotřebí ročně plocha asi 0,84 hektaru.
Velká Toyota Land Cruiser se 4,6litrovým motorem, se kterou Valeovi ročně najedou necelých 10 000 kilometrů, potřebuje pro svůj provoz ekvivalent pouze 0,41 hektaru ročně. V tom je přitom započítána i samotná výroba vozu a samozřejmě jeho provoz. A například jedna domácí kočka má podle Roberta Valea podobnou eko-stopu jako obyčejný Volkswagen Golf.
