V Itálii je 56 % budov v nejnižší energetické třídě G, tu nejvyšší (A) splňují jen dvě procenta staveb. Na Apeninském poloostrově je 55 procent obydlí starších 40 let, ve městech je to dokonce 75 procent domů. Na vytápění veřejných budov včetně škol dnes Itálie vydá ročně dvě miliardy eur (v roce 2007 to bylo 1,6 miliardy).
Obnova vytápění za modernější ve dvaceti velkoměstech by snížila množství emisí až o polovinu. Znamenalo by to ovšem investici ve výši miliardy eur, uvádí deník La Repubblica.
Na energetickém fóru pořádaném v Miláně k tomu vědci z tamní polytechniky uvedli, že pokud by se v tomto velkoměstě na severu Itálie nahradilo deset procent nejméně efektivních, nejstarších a nejvíce znečišťujících topenišť, mělo by to na vyčištění ovzduší stejný efekt, jako kdyby se Milán na šest týdnů uzavřel automobilovému provozu. Pro ilustraci: průměrná roční teplota v Miláně je 12,4 stupňů Celsia, v Praze 9,22.
Za posledních dvacet let se emise pevných částic u aut díky modernějším čistším motorům a obnově vozového parku snížily o 60 procent, zaznělo na fóru. U systémů domácího vytápění je ovšem obměna mnohem pomalejší. Výsledkem je to, že oproti roku 1990 se objem pevných částic z vytápění zdvojnásobil a oproti automobilové dopravě jich vytváří třikrát více, píše list La Repubblica.
I přesto je Itálie mezi světovými leadery v energetické efektivitě za Německem a na úrovni Japonska. V energetické efektivitě dopravy je dokonce první, uvádí italský deník. Prý je to kvůli vysokým cenám elektřiny, kterou Itálie nevyrábí z jádra nebo uhlí.
