Nikdy jsem o plně elektrickém autě nechtěl ani slyšet, dokonce i hybrid pro mě bylo sprosté slovo – nakonec, kdo by se s tou baterkou tahal, když máme moderní a velice úsporné turbodiesely. A to nemluvím o počtu čerpacích stanic, respektive stojanů, v porovnání se „sem tam nějakou nabíječkou“, u které navíc kolikrát už někdo stojí.
Nepohnulo se mnou, ani když moji dva známí začali jezdit elektromobilem. Nakonec jeden ho má z práce, kde si zdarma dobíjí, tak to se snad ani nepočítá.
Druhý má ovšem v rodině hned dva – jeden pro sebe a druhý pro manželku. Nové kupoval BMW i3 a o něco později ojetý Volkswagen e-Golf. Měl jsem možnost vyzkoušet jízdu mnoha elektromobily, ale pořád chyběl nějaký skutečný impulz k pořízení něčeho takového.
Samotná cesta přes Svitavy a Pardubice byla nakonec úplně pohodová, i když bylo třeba nabíjení přeplánovat. Tehdy měl ještě poslední dny Lidl nabíjení zadarmo, jenže tam místo zabíralo nové milionové Audi e-tron.
