Jaké jsou ještě další možnosti?
Řada diskutujících stočila pozornost k vodíku. Auto na něj je ale také elektroauto, které si energii samo vyrábí v palivových článcích, a nepotřebuje tedy dobíjení kabelem (kdysi se BMW pokoušelo naučit spalovací motor fungovat na vodík, vzdalo to před víc než deseti lety). Hlavní výhodou vodíkového vozu je tedy fakt, že ho dotankujete stejně rychle jako to se spalovacím motorem. Toto řešení má celou řadu příznivců i mnohé odpůrce. Zdeněk Morávek poznamenává, že vodík znamená mizernou efektivitu ukládání energie, velké problémy s přepravou a skladováním i nákladnou infrastrukturu. Vozidla jsou drahá a složitá jako elektromobily. V situaci, kdy je dnes v celé Evropě jen asi 200 plnicích vodíkových stanic, to zatím není příliš téma k diskuzi. Třeba za 10 let to ale může být již jiné. Vodík je totiž považován za smysluplné řešení pro nákladní auta a autobusy. U výrobců osobních aut jsou dvě skupiny - Toyota s Hyundaiem vodíku dlouhodobě věří a nabízejí funkční auta. Volkswagen jej rezolutně odmítá (protože prý energetická ani ekonomická bilance nevychází) a koncern Stellantis (Fiat, Chrysler, Peugeot, Citroën, Opel...) se ústy svého šéfa vysmívá, že vodíku věří jen ti, kdo nezachytili nástup elektroaut. Jen dodejme, že Toyota vyvíjí funkční hybridy nejdéle ze všech a Hyundai nabízí jedny z nejlepších elektromobilů na trhu z pohledu efektivity provozu bateriového pohonu.
V současné době vodík vzniká jako odpadní produkt v chemičkách. Může být vyráběn z různých zdrojů, přičemž dosud dominuje produkce z fosilních paliv. Čistou metodu výroby vodíku představuje elektrolýza vody. Ta je energeticky velmi náročná, ale v době nadprodukce energie ze solárních a větrných továren poskytuje způsob, jak tuto energii „zadarmo“ efektivně přeměnit a uchovat.
Někteří čtenáři, jako Martin Rosol a Marek Pospíšil, zmínili i případnou možnost spalování syntetického benzinu vyráběného na bázi filtrování oxidu uhličitého z atmosféry. Toto se ale vzhledem k vysoké ceně (dnes vychází bez spotřební daně na cca 120 Kč/l) zdá zatím jako velmi okrajové řešení, které má do budoucna umožnit ekologický provoz převážně sportovních aut a veteránů se spalovacím motorem.
Ještě mnohem více se ve svém příspěvku v diskuzi zasnil Josef Karfík, když zapřemýšlel, že ideální by pro auta byly malé fúzní reaktory. Kdo ví, zda bychom ale potom chtěli ve zprávách slyšet takové věci, jako že dnes jsme na českých silnicích po nehodách takovýchto aut zaznamenali deset nukleárních výbuchů… Jen na okraj: s myšlenkou atomového auta koketoval před víc než šedesáti lety americký Ford, vzdal to poté co postavil maketu a jeho vývojáři spočítali, kolik desítek tun by musel vážit ochranný obal reaktoru.
