Slovy klasika: „Rozkaz zněl jasně.“ Na jednání unijních ministrů zdravotnictví a zahraničí ve francouzském Lyonu musí všichni přijet elektromobilem. Nebyl čas si lámat hlavu tím, že na místní prefektuře jsou jen čtyři nabíjecí místa. Francouzi problém vyřešili po svém – ministerské elektrické mikrobusy dobili dvěma kontejnerovými naftovými generátory.
Ke smůle lyonských úředníků ale flotilu elektrických mikrobusů Peugeot Traveller a Citroën Spacetourer napíchnutých na dieselový generátor vyfotili novináři z lyonského regionálního deníku Le Progres.
Les voitures électriques fournies aux ministres européens, ont été rechargées grâce à... du diesel !
#environnement #transport #politique #Europe https://t.co/Q39XRK8Wdo
Na snímku je vidět kontejnerový dieselový generátor, podle informací francouzského deníku Le Parisien byly tyto generátory dokonce dva. Dobít měly zhruba padesátku elektromobilů, podle zveřejněné fotografie převážně elektrických verzí „eurododávky“, která se ve francouzské továrně Sevel Nord vyrábí pod značkami Peugeot, Citroën, Toyota, Opel a nově i Fiat.
Mluvčí prefektury departementu Rhone pronájem generátorů zdůvodnila tím, že samotná prefektura nedisponuje dostatečnou infrastrukturou pro dobití takového počtu elektroaut. Úředníci v podstatě neměli jinou možnost – museli se s unijním nařízením vypořádat.
Když pomineme nesmyslnost samotného pokynu – dává takový způsob dobití elektromobilu smysl? Zkusili jsme propočítat, kolik dobití elektromobilů z dieselové centrály stálo – ne finančně, ale v produkci CO2, kterou se celá elektromobilita zaklíná. A výsledek? Kdyby jeli úředníci stejnými dodávkami poháněnými spalovacími motory, ušetřili by dohromady až 90 litrů nafty. Přepočteno na CO2 to představuje úsporu až čtvrt tuny skleníkových plynů.
60 litrů nafty za hodinu
Ze zveřejněné fotografie sice nelze přesně určit typ centrály, obecně ale lze odhadnout, že velké kontejnerové centrály tohoto typu potřebují na hodinu svého provozu zhruba 60 litrů nafty, kterou přemění – v optimistickém případě – na 200 kWh. Elektrický Traveller přitom potřebuje na šedesátikilometrovou cestu z rhonské prefektury na lyonské letiště a zpět asi 20 kWh. Nabití 50 mikrobusů (pokud pomineme fakt, že se elektromobily nenabíjejí lineárně a čím jsou nabitější, tím déle dobití trvá) tedy trvalo minimálně 5 hodin čistého času, během kterých generátory spálily nejméně 300 litrů nafty.
Naftová verze Travelleru přitom i v nejsilnější variantě „žere“ papírově sedm litrů nafty na sto kilometrů, reálně asi o litr víc (zkušenost reálného majitele). Při celkových třech tisících ujetých kilometrech by tedy konvenční auta propálila 210 – 240 litrů nafty. Spalovací motor zkrátka z tohoto srovnání vychází lépe. A to nejsou ve výpočtu zahrnuty energetické náklady spojené s přepravou generátorů k prefektuře, kterou nepochybně zajišťoval náklaďák spalující také naftu. A k tíži elektromobilů jde i čistota provozu – současný automobilový vznětový motor splňující normu Euro 6 má násobně nižší emise škodlivých látek než diesel generátor, na který nejsou kladené zdaleka tak velké nároky.
Využití naftových generátorů pro nouzové dobití elektromobilu je relativně běžné. Záchranu a dobití znehybněných bateriových aut nabízí asistenční služby včetně různých startupů. A v tomto režimu proti ní nelze nic namítat. Vždy jde ale o relativně drahou a nouzovou službu – podobnou jako je pomoc motoristům, kterým došel benzin nebo nafta.
V takovém případě nikoho nenapadne posuzovat energetickou náročnost „záchranné operace“. V lyonském případu jde ale o princip, kdy povinná demonstrace „zelenosti“ skončila blamáží, která ve finále jen prohloubí image elektromobility jako nesmyslu, který evropským motoristům kdosi vnucuje a sám má reálný problém jej dodržet.
