Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvDostat se s takto velkým autem na širokých osmnáctkách hluboko pod pět litrů na sto se nám zdálo nemožné. Z výsledků minulých ročníků jsme se dozvěděli, že na první tři místa to chce s touto motorizací nepřelézt čtyři litry na sto.
V předvečer závodu jsme dostali pár cenných rad od organizátorů. Klíčem bylo nepoužívat klimatizaci, která zatěžuje motor a zvyšuje spotřebu. To samé platí o otevírání okének. I centimetrová škvíra naruší aerodynamiku, která se hodí v jakékoli rychlosti. Klíčem je předvídání toho, co nás vepředu čeká. Podstatné je i minimálně využívat brzdy, které zbytečně hatí vynaloženou energii motoru a spáleného paliva.
 |
Na podrobné technické přejímce nám po vyčtení všech možných hodnot zapečetili víčko nádrže i kapotu motoru. Součástí byla i kontrola předepsaných tlaků pneumatik a všech prvků bezpečnostní výbavy. Aby někdo nefixloval a nějaké „ zbytečnosti“ nevyndal z auta kvůli nižší hmotnosti.
Po přidělení startovního času pročítáme itinerář trasy. Hledáme zapeklitá místa a počítáme průjezdní body, abychom v cíli byli co nejblíže určenému času. To je po nízké spotřebě druhý klíč k dobrému umístění. Jinak následuje nekompromisní penalizace, která se tentokrát nevyhnula ani naší posádce. Ale o tom až později.
Start
V 10:11 vyrážíme na trať. Kličkujeme za sobotního provozu Mladou Boleslaví, abychom po 167 kilometrech dojeli do závodu Škoda Auto ve Vrchlabí. Nějakým zázrakem se nám podařilo dojet o deset minut dříve. Tak se posledních pár kilometrů couráme hluboko pod stanovenou průměrnou rychlostí 54,62km/h a časomírou projíždíme jen s minutovým náskokem. Což se později ukázalo jako zásadní chyba.
Však jsme si hned u obědové přestávky vzpomněli na slova ředitele závodu, že takticky je lepší, být v první části rychlejší, kdyby se v druhé půli závodu něco semlelo. Stanovená průměrná rychlost je na kličkování tenkými silničkami Českého ráje poměrně vysoká, takže se za plného provozu může lehce stát, že případné zpoždění už do cíle nedoženete. Řešením není ani rychlejší jízda, protože ta je zase vykoupena vysokou spotřebou. Teď babo, raď.
Do druhé etapy dlouhé 151kilometrů vyrážíme ve 14:12. Za celou dobu jsme nepřišli na to, jak vypnout asistenta prediktivní jízdy. To je taková ta vychytralost, že auto z mapových podkladů ví, že za zatáčkou bude vesnice a už daleko před ní začne samo ubírat a brzdit, aby u cedule s Mladé Buky jelo auto už předepsanou padesátkou. Ono je to v mnoha případech užitečné, ale často to vede to tomu, že jedete zbytečně pomalu. Brzy ubíráte a přicházíte o cenné sekundy, které se pomalu nabalují do minut. Sice můžete auto přeprat tím, že přidáte plyn, pak ale zase zbytečně přicházíte o palivo. Trochu začarovaný kruh.
Plachtěním uspoříte
Perfektně ovšem funguje systém „plachtění“ , kdy auto prakticky pokaždé, když sundáte nohu z plynu, vypne motor a vy jedete zadarmo. V tu chvíli elektrické přístroje živí malá baterie umístěná pod sedadlem spolujezdce. Proto ten název modelu mHEV. Naklouzat se takto dají během závodu i desítky kilometrů.
Další efektivním pomocníkem ke snížení spotřeby je vypínání válců. Ve chvíli, kdy není motor v tahu a udržujete po rovině víceméně konstantní rychlost, řídící jednotka odpojí dva válce a spotřeba klesne v podstatě skoro na polovinu. Úplně bez problémů dokážete jet třeba sedmdesátkou za dva litry na sto. Chce to jen lechtat plyn. Jakmile se silnice třeba jen mírně zvedne, hned se chytí všechny válce. Cílem je tedy co nejvíc kilometrů ujet ve dvouválcovém režimu nebo plachtit s vypnutým motorem. Za pomoci těchto asistentů a systémů jsme se celkem rychle přiblížili ke čtyřem litrům na sto.
Kdyby…
Chyba na trati, kvůli které jsme si zajeli šest kilometrů, nás stála penalizaci za pozdní příjezd do cíle o šest minut. Zároveň jsme vyplácali pár gramů cenného paliva navíc. Posledních asi 30 kilometrů jsme proto jeli podstatně rychleji, abychom časovou ztrátu co nejvíc zmenšili. Sice jsme něco najeli, ale zase za cenu vyšší spotřeby. Tady by se hodilo oněch 10 minut navíc, co jsme mohli mít našetřené z první etapy. Kdyby…
Když se po letmém průjezdu cílem a technické kontrole začala plnit výsledková listina, nestačili jsme se divit našim slibným hodnotám. Za pozdní příjezd nás pořadatel „odměnil“ 12 % penalizace. Rázem k odečtené cílové spotřebě 3,74 přibyla sankce 0,5 litru a oficiální výsledek byl 4,20 litru benzinu na sto kilometrů. I s tímto handicapem naše posádka iDNES.cz zvítězila v kategorii MEDIA mezi vozy s benzinovým motorem. Hurá!
Protože pořadatel vytyčil trasu dlouhou 318,6 kilometrů, nepočítal nám naši zajížďku 6 kilometrů do soutěže. Spotřebované palivo však ano. Což je určitě férové vůči ostatním účastníkům závodu a spravedlivému ohodnocení výkonu jednotlivých posádek. Malinko to však snižuje už tak dobré parametry auta samotného.
Kdybychom si jen tak soukromě, pro pořádek, přičetli oněch zbytečně ujetých 6 kilometrů, ujeli jsme jich ve skutečnosti 325, při kterých jsme spálili 11,96 litrů paliva. A to je ještě zajímavější číslo. Octavia 1.5 TSI se 150 koňovým motorem to zvládla za těžko uvěřitelných 3,68 litrů benzinu na sto kilometrů.
