Historicky nejmladší Čech, teprve osmnáctiletý František Randýsek, překonává Martina Macíka, který vyrazil na svůj první Dakar před deseti lety, když mu bylo dvacet jedna. Randýskovi jedou ve veteránské kategorii Classic, kde se nejede na krev, hlavní je dojet, nepoškodit techniku. František naviguje, Dušan šoféruje, ten žlutý speciál je starší než on sám.
Randýskové jsou jednou ze tří posádek českého Vintage Racing Teamu. Napříč saúdskoarabskou pouští ovšem jedou bez doprovodu, jen s tím, co naložili do svého speciálu.
První ročník Rallye Dakar odstartoval v roce 1978, v kategorii Classic ovšem mohou závodit i starší stroje. Tato kategorie je vlastně jízdou pravidelnosti a testem orientace. „Myslím si, že je důležité si uvědomit, že to není o rychlosti. Tato kategorie je o navigaci. Nebloudit zbytečně, nejet rychle. Proto my to můžeme jet šedesát let starým autem. Pořadatelé nám určují pravidelnou rychlost, například padesát kilometrů v hodině,“ vysvětluje František Randýsek. „Musíme upřímně říct, že bychom potřebovali auto s mnohem větším výkonem a pohodlnějším ovládáním.
Toto auto je opravdu zemědělský stroj, technika z padesátých let,“ dodává jeho otec v podcastu na iDNES.cz. Poslechněte si ho celý zde:
Původně modrý Land Rover Series II A z roku 1964 Randýsek koupil před deseti lety na srazu v Anglii, nadělil si ho jako odměnu za první dojetý Dakar v roce 2010, který jel na motorce. Později zkusil i terénní čtyřkolku, slavnou rallye zná taky z kabiny osobáku i kamionu. Před rokem vytáhli modrého landrovera z kopřiv a pustili se do renovace. „Příprava trvala osm měsíců a šlo o velmi detailní renovaci s dovolenými moderními prvky,“ popisuje Randýsek. Volant nechali na „britské“ pravé straně. S komisaři se dohodli, že mohl používat komponenty z novějšího provedení, třeba uzávěrky diferenciálů.
Motor zůstal původní, je ovšem po kompletní renovaci. Osadili ho modernějším sáním a větším dvoukomorovým karburátorem Weber, aby se mu lépe dýchalo. „Ve většině případů jsme se snažili používat dobové věci,“ říká Dušan Randýsek. „Na chlazení oleje jsme použili originální vojenské chladiče. Podařilo se nám to koupit právě v Saúdské Arábii,“ dodává. Do horka ještě přidali přídavný ventilátor na chladiči. „Použili jsme originální vojenskou variantu dvou benzinových nádrží s třícestným ventilem – je to dobové a elegantní,“ libuje si.
Transmise prošla důkladnou opravou, díky novému koncovému převodu „do rychla“ se žlutý závoďák na rovině rozdovádí až na 110kilometrovou rychlost. Podvozek je také nový, koncepčně na něm ovšem nic neměnili. Takže se dakarský speciál stále houpe na parabolických listových perech.
Randýska čekala také kompletní přestavba elektroinstalace. „Náš elektrikář se s tím namísto původně plánovaného týdne páral měsíc,“ popisuje. „Krásné dílo, které musí přežít všechno. Máme kontrolu tlaku a teploty oleje, teplotu převodovky, voltmetr…“
Závodní speciál musel dostat ochranný rám podle dakarské specifikace automobilové federace FIA. „Po dohodnutých úlevách ze strany technických komisařů se povedl velmi elegantní rám, aniž bychom museli krájet dominantní hliníkové části,“ komentuje Dušan Randýsek. Součástí požadavků jsou také bezpečnostní sedačky a pásy, vypínač baterek ovladatelný zevnitř i zvenku, hasicí zařízení nebo přídavná brzdová světla. Potřeba je také extra napájení navigačních přístrojů. „A samozřejmě držák na kafe,“ dodává Randýsek.
Na autě ovšem nechali prvky, které pocházejí z dob, kdy ve Velké Británii makal na farmě. Připomíná to tažné zařízení na předním nárazníku, specialitou je mechanický naviják.
