Dobře ovladatelná, vysoce výkonná a v neposlední řadě silná. Zároveň však malá a „zlá“ jako štír, kterého vozí ve znaku. Taková je filozofie značky Abarth. Značky, která v současnosti na trh uvádí nabroušené verze malých fiátků, ikonických pětistovek. Pod jejich kapotou může tlouct až 180koňové srdce, které kompaktní vůz určený původně zejména pro městský provoz dokáže rozparádit až na rychlost 225 km v hodině.
 |
Na takovou rychlost se sice účastníci prvního ročníku závodního dne Due Miglia pořádaného českým Abarth klubem nedostali, řádně však otestovali, co jejich ostré fiátky zvládnou na úzké účelové komunikaci v Radimovicích u Sychrova. A vlastně nejen ty, šachovnicovou vlajku viděli i třeba jejich „obyčejní“ příbuzní. A to jak z řad aktuální modelové řady, tak těch pamatujících pár desítek let.
Kromě sériových a také k obrazu jejich majitelů upravených „štírů“ se tak na klikatou provizorní závodní trať vydaly i současné standardní pětistovky. Ani majitelé historických vozů se nenechali zahanbit, důležitá nebyla pouze rychlost, jakou projeli trať, ale i zvládnutí otočky na jejím konci. Na trať vyrazila i Fifinka, tedy Autobianchi 500 Giardiniera.
Třicetiminutový balet kolem Abarthu. Podívejte se, jak se servisuje rally speciál |
K vidění byl i notně upravený Fiat 600 z roku 1968. Osmičky tento vůz podle jeho majitele doprovázejí po celou dobu, až do finalizace stavby v roce 2008. Při jeho úpravě byly totiž použity komponenty z Fiatu 127 z roku 1978, dárcem náprav a motoru je o deset let mladší model Uno (1988), nárazníky a zadní světla pocházejí z modelu Bravo z roku 1998.
Kde se vzal štír?
Proč Abarth vozí ve znaku zrovna štíra? Vysvětlení je prosté. Zakladatel společnosti, Karl Abarth, se v roce 1908 narodil 15. listopadu. Tedy ve znamení Štíra. Rychlost tohoto vídeňského rodáka provázela od jeho dětských let. V necelých 11 letech, aby mohl jet rychleji a porážet tak starší děti ze sousedství, totiž dřevěná kola své koloběžky pobil koženým páskem. V 17 letech odešel za prací do Itálie, kde do roku 1927 působil u značky Castagna jako designér motocyklů a kol. Po následném návratu zpět do Rakouska jeho schopnosti zaujaly motocyklového šampiona Josepha Opawského. Abartha coby mechanika přivedl do závodní divize továrny Motor Thun stavějící motocykly MT.
OBRAZEM: Fiaty kousnuté škorpionem slaví, Abarthu je sedmdesát |
Zde odstartovala Abarthova závodní kariéra. Bylo mu nabídnuto, aby v nadcházejícím závodě zastoupil nemocného továrního jezdce. Už při tréninku Abarth zaujal, zajel totiž nejlepší čas na kolo a porazil tak ostatní tovární jezdce. Ti to však nesli nelibě. Abarth však hned ze svého prvního závodu musel odstoupit kvůli poruše, načež nepřející tovární jezdce obvinil ze sabotáže. U vedení společnosti však nenašel oporu, a tak na protest z továrny Motor Thun odešel. Tato aféra mu ovšem zavřela dveře ve všech hlavních továrních týmech.
Na závodní tratě se tak postavil s motocyklem vlastní konstrukce, šlo o kompletně přestavěný britský motocykl Grindlay-Peerless. V roce 1929 s ním vyhrál Velkou cenu Rakouska, o rok později však následovala první vážná nehoda. Kvůli zranění následně získal licenci už jen na sajdkáru, avšak i v této kategorii exceloval. A to zejména díky vlastnímu zlepšováku: pákou naklápěnému třetímu kolu. Díky tomu mohl zatáčky projíždět mnohem vyšší rychlostí než soupeři.
Dvoukolový Abarth je v podání Yamahy parádní neo-retro |
Abarth dokázal porazit i slavý Orient Express. Na trase mezi Vídní a Ostende tuto železniční legendu porazil strojem vlastní konstrukce. Podařilo se mu to sice až na zpáteční cestě (při první jízdě měl poruchu a dorazil tak s patnáctiminutovým zpožděním), ve Vídni byl o 20 minut rychleji, i tak z toho byla senzace.
K automobilovému průmyslu Abarth „přičichl“ v roce 1934, kdy se oženil se sekretářkou Alfreda Piëcha, manžela dcery vratislavického rodáka Ferdinanda Porscheho. Seznámil se tak i s Porscheho synem Ferrym, který se stal Abarthovým blízkým celoživotním přítelem. Mimo jiného spolu vyvíjeli revoluční sportovní vůz s pohonem všech kol. Projekt, který zastřešila značka Cisitalia italského průmyslníka Piera Dusia, však ztroskotal. Abarth si kromě jiného z tohoto pokusu odnesl několik krabic se součástkami, mezi nimi i výfuk vyvinutý Giovannim Savonuzzim inspirovaný tlumiči navrženými pro zbraně. Právě tlumiče výfuků se následně staly velmi úspěšným produktem společnosti Abarth.
Abarth 500 Esseesse má výfuk z čertovy dílny |
Tu Abarth spolu se společníkem Guidem Scagliarinim založil 31. března 1949. Jen o půl měsíce později pak založil i vlastní závodní tým Squadra Carlo Abarth, který angažoval nejlepší závodní jezdce své doby včetně slavného Tazia Nuvolariho. Prvním vyrobeným vozem byl roadster 204 A vycházející z Fiatu 1100, který exceloval v šampionátu 1100 Sport i ve formuli 2. Společnost se však kromě závodění zaměřila i na výrobu dílů, které umožňovaly zvyšovat výkon i rychlost sériových vozů.
Prvním tuningovým produktem společnosti Abarth určeným pro malá italská auta byla sada pro přestavbu převodovky Fiatu Topolino. A pak tu byl již jednou zmíněný klíčový produkt: výfukový systém Abarth inspirovaný výfukem vyvinutým Giovannim Savonuzzim. Později se základním produktem společnosti Abarth staly kompletní přestavbové sady.
Fiatí furioso: Abarth hlásí návrat |
Přestože Abarth koketoval s úpravami vozů Porsche, jedním z počinů byl například závodní vůz Abarth Porsche 356 B Carrera GTL, tak skutečná příležitost přišla právě s Fiatem.
Odrazovým můstkem pro řadu projektů zaměřených na výrobu sportovních bestií s motorem vzadu byl malý městský vůz 50. let minulého století, Fiat 600. Po Abarthově zásahu byla z „šestistovky“ 750 a dostavily se velké závodní úspěchy. Následovaly modely Fiat Abarth 850 TC, 1000 TC Berlina, 500 Abarth či Abarth 595. Štírem ve znaku se pyšní i vozy kapotované karosárnou Zagato, jde o sběratelsky vyhledávané kusy. Stejné logo se objevilo i na několika francouzských vozech Simca, tato spolupráce však neměla dlouhého trvání.
Návrat rychlého škorpióna: Fiat Abarth 500 |
Společnosti i závodnímu týmu se až do konce 60. let minulého století dařilo. Následně se však světová ekonomika propadla, což pocítil zejména automobilový průmysl. Řada společnosti začala mít finanční potíže, mezi nimi i Abarth. V posledních letech se totiž více zaměřoval na dosažení vítězství než návrat k ziskovosti. Většina firemního zisku společnosti byla totiž okamžitě reinvestována do nových modelů a nových projektů a také na financování továrního závodního týmu.
V roce 1971 sice navrhl legendární Autobianchi A112 Abarth, 15. října téhož roku však tuto společnost zmítající se ve finančních problémech nakonec koupil Fiat. Karl Abarth ztratil nad svou společností kontrolu, stala se sportovním oddělením Fiatu a vedením byl pověřen Aurelio Lampredi, konstruktér nejlepšího motoru Fiatu (Fiat DOHC). Karl Abarth byl jmenován vysoce postaveným poradcem Fiatu. Poměrně brzy však odešel do důchodu a přestěhoval se zpět do Vídně. Ve svém rodném městě zemřel 24. října 1979 ve věku 71 let.
