Jak si po prvních dnech doma v Česku užíváte, že už nemusíte denně zdolat určitý počet kilometrů nebo vytyčený úsek na mapě? Že už si můžete dovolit „komfort“ stát na místě?
Ono to tak paradoxně vůbec není. Co jsme se vrátili, nastal snad ještě větší šrumec. Nikdy to není tak, že by cesta skončila a vše se zastavilo. Rozjede se zase jiný kolotoč příprav a dalších věcí, protože na řadě budou přednášky, film, seriál… Asi jediný velký rozdíl je teď v tom, že člověk ví, kde večer skončí a kde bude spát.
Vždycky jsme říkal, že trabanty jsou sice východo-, ale německé, a luazy jsou sice západo-, ale ve své podstatě ruské. A je to znát.
