Pro kluky vyrůstající v polovině osmdesátých let to bylo zjevení. Parta kolem závodníka Jiřího Moskala přesvědčila vedení automobilky Liaz, že by byl skvělý nápad poslat její kamiony závodit na trase Paříž–Dakar.
 |
Moskalova liazka s číslem 627 dojela hned při prvním startu v roce 1985 třináctá. O rok později se do Afriky vypravily i červené náklaďáky Tatra. A nekonečné spory mezi fanoušky žlutobílých liazek a červených strojů z Kopřivnice mohly začít.
Dakarské legendy v Lešanechdatum: sobota 31. května 2025
|
Vysoký šlachovitý konstruktér Jaroslav Krpec namaloval první tatrovácké dakarské šestikolky pro závod v roce 1986. „To byla geniální skládačka z toho, co fabrika vyráběla. Použil dvanáctiválec z vojenských tahačů, jen mírně modifikovaný s nepatrně navýšeným výkonem. Kabina pocházela ze standardní produkce, jen se měnila poloha, aby byl dobrý nájezdový úhel. Sestupný převod s převodovkou pocházel opět z tahačů přívěsů, což umožnilo v kombinaci se standardními nápravami bez redukcí v kolech to, že auto zaprvé jelo 2 km/hod a na druhé straně letělo stopadesátkou bez vymýšlení něčeho nového,“ vysvětluje Radomír Smolka, znalec tatrováckých závodních speciálů a člen představenstva kopřivnické automobilky.
Krpec navrhoval i kapotované závodní tatrovky. Na konci osmdesátých let pracoval na „bugyně“ s motorem uprostřed, která měla vyzvat pekelně rychlé DAFy Jana de Rooye (T 162 EX 7.440 4×4.1).
Z archivu Tatry: nerealizované monstrum pro Dakar vzniklo jen v modelech |
Čtyřicet let starou historii připomenou ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech stroje, které ji psaly. „O spolupráci jsme požádali Michala Horku a Michala Joklíka. Ti nám pomohli přesvědčit účastníky dakarských rallye, aby nám své automobily do Lešan přivezli – a sami se akce také zúčastnili. Pro nás to má obrovský význam. Jsou to lidé, kteří stáli u samotného začátku tohoto dobrodružství, které kdysi dávno vzniklo díky francouzskému zakladateli závodu Thierry Sabinemu a neslo jméno Paříž–Dakar,“ popisuje pozadí příprav šéf Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Trénovali jsme v pískovně, ale Dakar byl o něčem jiném, vzpomíná Moskal |
Devět strojů pokřtěných pískem
Do areálu dorazí jak Moskalova liazka s číslem 627, tak Tatra 815 „Ostrý II“ z roku 1986, která je ve sbírkách Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici.
První Tatra z Dakaru se vrátila po třiceti letech do Kopřivnice |
Chybět nebude ani nejslavnější a nejúspěšnější český kamion v historii: Tatra Puma, se kterou Karel Loprais vyhrál závod hned třikrát a jednou dojel druhý. Puma je součástí sbírek Národního technického muzea v Praze. Značku Liaz zastoupí i doprovodný kamion s číslem 606, úplně poslední vyrobený automobil v továrně LIAZ Mnichovo Hradiště, který je dnes v soukromých rukách. Celkem se tak do Lešan sjede devět náklaďáků, které se Dakaru zúčastnily. Na programu jsou jak jízdní ukázky, tak i besedy s účastníky závodu.
Kopřivnická královna pouště. Lopraisovu Pumu porazily jen předpisy |
Fenomén Dakar
Start tuzemských strojů na Dakaru vyvolala v Československu obří vlnu zájmu. Auta se objevovala na titulních stranách časopisů, knihy o Dakaru se prodávaly v dnes nemyslitelných nákladech, na besedy se závodníky se stály fronty.
„S kamarády ze školy jsme si tehdy vedli vlastní sešity, kde jsme si lepili a kreslili startovní čísla, vystřihovali články z Mladé fronty a zaznamenávali každý jejich pohyb. Každý den jsme sledovali mapy a vyznačovali, kudy přesně jedou, jak se jim daří v etapách, co se jim povedlo. Byli jsme tím úplně pohlcení,“ vzpomíná na druhou polovinu osmdesátých let Aleš Knížek, šéf Vojenského historického ústavu a dodává: „A to ani nemluvím o plakátu z Motokovu s motivem Paříž–Dakar, který jsme tehdy snad všichni kluci měli nad postelí. Pro nás to byla fenomenální záležitost.“
