Proč se tak může stát a jak se snaží autoři zajistit, aby takových situací bylo naprosté minimum, jsme zkoumali ve společnosti Cleverlance, která se podílí na vývoji aplikace MyŠkoda pro domácí automobilku.
Samotná aplikace MyŠkoda je vlastně svým způsobem důkazem toho, jak složitá otázka mobilních aplikací pro ovládání funkcí auta ve skutečnosti je. Už třeba proto, že Cleverlance není původním autorem aplikace, vývoj firma převzala před dvěma lety od předchozího dodavatele a od té doby pokračuje ve vylepšování aplikace a přidávání dalších funkcí. Jen převzít něco tak komplexního, jako je podobná aplikace, není vůbec lehký úkol.
Nové funkce pak v poslední době do MyŠkoda přinesla především elektromobilita, na zapracování funkcí souvisejících především s nabíjením elektromobilu Enyaq iV pracovali vývojáři potají v podstatě celý loňský rok. „Ačkoli je aplikace uživatelsky jednoduchá, celé pozadí jejího fungování je vlastně hodně složitá záležitost. Nejde jen o samotnou aplikaci, tedy rozhraní, se kterým pracuje uživatel, ale hlavně o celý ekosystém,“ říká Milan Mitošinka, šéf mobilního vývoje pražské firmy.
„Řešíte to, jak funguje konektivita, servery, databáze na nich, integrace, šifrování a tak podobně,“ dodává s tím, že než vyjede první auto k zákazníkovi, je to dlouhá cesta, během které musí být funkce, co mají v té době být dostupné, především důkladně otestované. „Cílem je v takovém případě dostat do aplikace zásadní funkce, další mohou přibývat časem,“ naznačuje Mitošinka priority.
Právě testování aplikace je pak podle něj velmi náročná záležitost. „Naším úkolem je nasimulovat veškeré možné situace, které v praxi mohou nastat, i když jsou třeba velmi nepravděpodobné nebo nezamýšlené,“ vysvětluje Mitošinka.
Otestovat je potřeba opravdu všechno, od spárování aplikace s daným vozem (na to existuje podle typu auta a jeho výbavy několik možných postupů) přes odesílání klasických informací, jako je stav počítadla kilometrů nebo stav zamčení či odemčení auta, až po otestování aktivních funkcí, které umožňují třeba u elektromobilu Enyaq iV na dálku ovládat nabíjení, klimatizaci, nebo třeba v množství aut nechat vůz na dálku zablikat a zatroubit. „V podstatě je to pečlivá práce s daty, porovnáváme to, co nám vykazuje auto a co ukazuje samotná aplikace,“ říká testerka Viktorie, pro kterou je testování a hledání případných chyb denním chlebem.
Testování může probíhat několika způsoby, ale v zásadě poměrně často zahrnuje „žonglování“ se spoustou mobilních telefonů a aut. „Ve firmě máme samozřejmě několik vozů, na kterých můžeme funkce zkoušet přímo. V případě potřeby nám ale konkrétní auto s konkrétními funkcemi připraví v Mladé Boleslavi. A některé funkce můžeme třeba i nasimulovat,“ vysvětluje Viktorie. Testují se různé konfigurace vozů, různé úrovně výbavy i daného palubního systému, které mohou mít různé funkce a také se liší ve způsobu komunikace.
Většina funkcí se testuje staticky, ale mnohé je potřeba ověřit i za jízdy. A když se pak v takové situaci hledá příčina problému, je to opravdu pořádný hlavolam. „Holky u toho vypadají jako hackerky na cestách,“ směje se Mitošinka, když popisuje, jak dvojice testerek firmy Cleverlance v provozu hledá šotky. „Jedna řídí, druhá má na klíně notebook a k tomu několik různých mobilních telefonů,“ říká.
Telefonů je potřeba opravdu spousta. „Snažíme se zkoušet různé verze systému, testujeme aplikaci na různých úhlopříčkách displeje a v případě Androidu se snažíme pokrývat i různé uživatelské nadstavby jednotlivých výrobců,“ říká Viktorie s tím, že telefonů mají pro pracovní účely desítky. A právě u telefonů může být pro uživatele první zádrhel: komunikace některých starších typů vozů se totiž odehrává pouze přes kabel a rozhraní MirrorLink, jenže to zdaleka ne všechny androidí telefony podporují. Pak má ale uživatel smůlu. „Hledáme jiné řešení, ale zatím je možná jen tato cesta,“ vysvětluje Mitošinka.
Další zádrhel může být v komunikaci mezi vozem a automobilkou. Je totiž nutné zajistit, aby si aplikace dokázala poradit i s chvilkovým výpadkem komunikace přes mobilní síť či s případnou plánovanou údržbou infrastruktury. „Zrovna při přebírání našeho firemního Enyaqu jsme se takto docela vystrašily,“ říká Viktorie. Po přepnutí z takzvaného anonymního režimu, ve kterém automobil na pokyn řidiče některá data neodesílá, se tento stav totiž neprojevil v aplikaci. „Trochu jsme se s kolegyní lekly, že nám v aplikaci utekla nějaká chyba. Jenže to byla vina drobného výpadku spojení, příkaz z auta se do aplikace prostě nedostal, stačilo celý proces po chvíli zopakovat,“ vysvětluje testerka.
Její prací je právě zajistit, aby kromě těchto technických výpadků aplikace skutečně fungovala tak, jak má. „Na internetu koluje spousta různých vtipů, jak se programátor dívá na testera, ale u nás ve firmě jsme opravdu dobrá parta. Programátoři ví, že odhalování nedostatků je naše práce, my se jim zase snažíme maximálně ulehčit jejich nápravu tím, že danou situaci co nejlépe prozkoumáme a popíšeme,“ říká Viktorie. Veškerá sada povinných testů se pak vždy opakuje u každé nové verze aplikace, která je připravena k vydání.
A kde se chyby nejčastěji nachází? „Většinou jde o situace, se kterými aplikace doposud nepočítala. Pak dostane aplikace informaci, u které vlastně neví, jak s ní naložit,“ popisuje Viktorie s tím, že náprava většinou bývá poměrně rychlá. Oněch „zapeklitých“ problémů prý moc není. „Při testech musíme samozřejmě zkoušet nejen to, aby aplikace dělala to, co má, ale aby také nedělala nic, co nemá,“ dodává.
Proto se vždy kromě vývojové verze aplikace, která umožňuje obejít některá zabezpečení třeba z důvodů simulace (testování odesílání stavu počítadla kilometrů je lepší nasimulovat, než hledat auta s různým nájezdem), testuje i aplikace v produkční verzi, kterou dostanou uživatelé. Ta má kompletní zabezpečení tak, aby do komunikace mezi autem a aplikací uživatele nemohl nikdo neoprávněně vstoupit a tím přivodit další potíže.
„Naším cílem je tedy zcela bezproblémová aplikace, která bude v ideálním případě fungovat za všech okolností. Je to náročný úkol, ale věřím, že se k jeho splnění s nejnovějšími verzemi již blížíme,“ uzavírá Viktorie pohled pod pokličku.
