Zatímco dříve bylo běžné, že studie skutečně předznamenávaly technický pokrok pro následující roky, v poslední době jsou koncepční kreace spíše maketami připravovaných sériových vozů. Již dávno není jejich hlavním posláním sledovat reakce laické a odborné veřejnosti, ale jen poutat pozornost.
 |
Tento Citroën se však, z tohoto pohledu, vrací zpět. Oli se nikdy vyrábět nebude, nicméně jeho tvůrci si na jeho stavbě vyzkoušeli řadu novátorských řešení, jež by se naopak v sériové produkci mohla objevit již brzy. Ba co víc: vůz na snímcích skutečně jezdí, což jsme si ověřili při exkluzivních jízdách v Itálii.
A to je další pozoruhodností. S Oli jsme totiž jezdili ve zkušebním areálu Balocco, vystavěném před půl stoletím značkou Alfa Romeo, jíž je dnes Citroën v rámci koncernu Stellantis sourozencem. Jde o funkční prototyp čtyřdveřového čtyřmístného elektromobilu. S délkou 4 200 mm je o 16 cm kratší než sériový Citroën ë-C4, srovnatelně široký a při výšce 1 650 mm asi o 13 cm vyšší.
U takové stavby to asi není úplně důležité, ale stejně jsme se zeptali na technický základ. Přední náprava a poháněcí ústrojí pochází z již připomenutého ë-C4, náprava zadní z Peugeotu 3008. Běžný trakční akumulátor s kapacitou 40 kWh zajistí dojezd 400 km. Ale to znamená…
Autofotka týdne: Filozofující génius připravuje Evropu na hubené roky |
To znamená průměrnou spotřebu jen 10 kWh/100 km! A to při použití zcela konvenčního mechanického základu, navíc s prostornou a variabilní karoserií. Řeknete si, vždyť třeba ta zmíněná ë-C4 má spotřebu dvojnásobnou. To ano, ale Oli váží jen tunu, takže je o víc než pět metráků lehčí než ë-C4.
Právě vysoká hmotnost je přitom jedním z největších problémů současných elektromobilů, která zvyšuje zejména spotřebu a prodlužuje dobu potřebnou pro nabíjení. Aniž by tak konstruktéři od Citroënu čekali na nějaký zázračný zdroj energie, vydali se cestou razantní redukční diety.
Citroën Oli
Například se rozhodli, že se přední dveře obejdou bez jakékoli elektroniky. Zámky jsou mechanické a skla se vyklápí vzhůru. Loketní opěrky leží přímo na trubkové výztuze, takže je v Oli mimochodem hodně místa pro lokty. Ani reproduktory v nich nejsou, jejich úlohu převzaly odnímatelné bluetooth tubusy nasunuté po stranách palubní desky. Audiosystém ve voze vůbec není, počítá se s tím, že si budete hudbu streamovat z mobilu a že ty tubusy si případně vezmete třeba k vodě.
Druhý pár dveří se otevírá až po otevření těch předních, a to proti směru jízdy. Nese bezpečnostní pásy pro cestující vpředu a díky absenci sloupku B usnadňuje přístup do interiéru. Přední sedadla s jednoduchou trubkovou konstrukcí vzadu na podlaze spočívají na pružných pryžových blocích (ve skutečnosti jsou pro úsporu nákladů z tvrdého plastu).
Citroën Oli
U Citroënu se zaměřili na použití polyuretanu (TPU), a to v co největší míře a rozmanitosti. Výplně sedadel i police ve spodní části palubní desky před spolujezdcem (má výběžky připomínající panáčky z Člověče nezlob se, jež přidrží drobnosti od klíčů po telefon) jsou zhotoveny metodou 3D tisku. A z měkčeného E-TPU je pak vyrobena kompletní podlahová krytina. Na technologii se podílel BASF a kouzlo je jednoduché: až jednou Oli doslouží, všechny prvky z polyuretanu lze recyklovat naráz.
Úzký přístrojový štít se táhne v celé šíři palubní desky. Je barevný a digitální a nabízí řadu informací v různých variantách zobrazení. Před šišatým volantem je vpravo páka voliče převodů s aktivačním tlačítkem na hraně, vlevo pak neméně robustní páčky regulace stěračů a vnějšího osvětlení. Na středu palubní desky se v prostoru vznáší prořezávaná tlačítka základních funkcí ventilace. Neméně originálním je Citroën Oli zvenčí. Kapota i střecha jsou z materiálu připraveného na popocházení a posedávání.
Členité zadní svítilny by zřejmě coby „hrany na vozidle“ neprošly, podobně bizarně působí svislé čelní sklo, zvláště z pohledu aerodynamiky. Při nízké rychlosti však prý nevadí (maximum je omezeno na 110 km/h) a při vyšší přijdou ke slovu štěrbiny v kapotě, směrující obtékající vzduch nad střechu. Zadní část karoserie je otevřená a připravená k přepravě všemožných předmětů.
Zvenčí i uvnitř najdeme decentně skryté kolejnice, pro něž u Citroënu připravili sadu různě upevnitelných ok pro kotvení nákladu. Stejně jako zdravotnický materiál uložený po straně základny levého zadního sedadla, také tato oka mají dokonce vlastní krabici, upevněnou v bočnici nákladového prostoru.
Citroën Oli
Jak jistě tušíte, samotné svezení s drahým, ručně postaveným Citroënem Oli nebylo žádným rallye. Po vymezené trati jsme v Baloccu jezdili za zaváděcím vozem rychlostí do 35 km/h. Volant byl při jízdě vpřed šikmo, zdvižená boční skla při přejezdu sebemenší nerovnosti v teleskopických závěsech jaksi plandala a vůbec, na nějaké rychlejší svezení to zkrátka zatím není. Nicméně pokud se alespoň některé prvky z Oli dostanou do sériové výroby, mohou přispět k efektivitě provozu elektromobilů.
