Příští rok by automobilka, založená v roce 1925 Walterem P. Chryslerem, měla oslavit sté výročí. Ale upřímně, slavit vlastně není co. Z kdysi slavné michiganské společnosti, která se hrdě počítala k tzv. Velké trojce – spolu s General Motors a Ford Motor Company – se v posledních letech stalo jen smutné torzo. Stále více nevýrazný přívěšek konglomerátu Stellantis.
Musí se nechat, že pokud jde o historii, má se Chrysler skutečně za čím obracet. Rozhodně pamatuje lepší časy. Kdysi každé třinácté auto ve Státech neslo jeho značku. Vyprodukovali tucty populárních modelů, a za druhé světové války patřila mezi hlavní dodavatele nejen americké armády. „Jejich“ tanky Sherman jsou zaslouženě legendou. Jenže to už je minulost, po níž dnes nezůstalo prakticky nic.
Stávající portfolio produktů se smrsklo na jediný „nový“ model, rodinný minivan Pacifica z roku 2017, a to je vše. Poslední naděje na znovuoživení slávy značky vyhasla s ukončením produkce sedanu 300C v loňském roce, a od té doby je ticho po pěšině. Tedy skoro ticho.
Vozy od Chrysleru psaly historii. Je to ale dost pádný důvod k zachování značky za každou cenou?
Jestli se tedy někdo hlasitěji dovolává probuzení Chrysleru z klinické smrti, je to pravnuk zakladatele, Frank B. Rhodes mladší. Není to poprvé. Že to s odkazem jeho váženého předka vzalo tragický konec, připomíná v médiích už od roku 2009.
S blížícím se stoletým výročím ovšem jeho výtky rezonují hlasitěji. I kvůli tomu, že je nyní doprovodil poněkud nečekaným receptem na záchranu celé značky.
Navrhl, že je třeba Chrysler „vykoupit“ z područí francouzské PSA Group, která má v konglomerátu Stellantis hlavní slovo, a automobilku jeho praděda znovu postavit na nohy. Nápadů a postřehů k tomu má spoustu, ale jak už to tak bývá, chybí mu peníze. A proto se také shání po investorech.
Ti se ovšem o privilegium zachránců slavné značky zrovna nepřetlačují.
Spousta velkých plánů
Rhodes zatím Stellantis aspoň slovy nešetří a nyní skrze média rozhlašuje, že od něj za slušné peníze – tedy až je bude mít – vykoupí značky Chrysler, Dodge, Plymouth a Mopar. A to včetně provozu, výrobních zařízení a zaměstnanců.
Aby s nimi vytvořil novou společnost Chrysler Corporation.
Stellantis pobízí k tomu, že jim nabídne elegantní a ziskový obchod, který je vyváže z vlastnictví pro ně nepodstatných automobilek, kterým poté navrátí jejich lesk a slávu.
Rhodesův návrh přichází v době, kdy Stellantis masivně investuje do elektrických vozidel v rámci své globální strategie, poznamenává magazín Moparinsiders. Rhodes uznává důležitost tohoto posunu a zároveň zdůrazňuje potřebu zachovat jedinečnou identitu, která definovala Chrysler a Dodge po celá desetiletí. „Chápeme důležitost přijetí nových technologií a splnění globálních požadavků na udržitelnost,“ uvedl Rhodes ve svém návrhu. „Nesmíme však ztrácet ze zřetele dědictví a jedinečnou přitažlivost Chrysleru a Dodge, které tyto značky definovaly po desetiletí.“
„Mnoho našich zákazníků vyjádřilo své obavy z přechodu na elektrická vozidla,“ poznamenal. „Obávají se, že podstata toho, co dělá Chrysler a Dodge výjimečnými, může být tímto přechodem ztracena.“
Rhodesovým byznysplánem je dosáhnout „rovnováhy mezi inovacemi a tradicí“.
Výroba tanků Sherman během druhé světové války automobilce z Velké trojky ekonomicky nesmírně pomohla.
Například představením hybridních verzí klasických modelů, zaměřením se na vysoce výkonné vozy a rozšířením atraktivity nabídkou cenově dostupnějších variant populárních modelů.
Což je záměr hezký a jistě chvályhodný, ale ne zrovna originální nebo nutně funkční.
Ti, kteří se na současném automobilovém trhu trochu vyznají, se snaží Rhodese od nějaké koupě spíše varovat. Jestli by se prý něčeho měl opravdu bát, tak toho, že jeho výzvy Stellantis vyslyší a neproduktivní značky včetně Chrysler mu hodí na hřbet, aby si je zahubil sám.
Protože jen hezké představy a naděje o návratu velkých značek automobilového průmyslu účty nezaplatí. V Česku o tom víme své.
I když můžeme oplakávat Avii, Karosu nebo LIAZ, byly tu důvody, proč už u nás patří k minulosti.
Za vše může Stellantis
Frank B. Rhodes mladší je ovšem k takovým kritickým zmínkám hluchý. Dál se shání po investorech, s nimiž by se pokusil o zázrak znovuzrození. Nechce prý, aby někdejší symbol inovace a americké vynalézavosti upadl v zapomnění: „Kvůli špatným rozhodnutím a špatnému řízení ze strany současných vlastníků, společnosti Stellantis.“
V otevřeném dopise, uveřejněném na Mopar Insiders, se nechal slyšet, že Stellantis nemůže věnovat Chrysleru potřebnou pozornost, protože kontroluje dalších patnáct značek, a vůbec nerozumí americkému trhu. A prý z tohoto důvodu odsouvá Chrysler na nižší příčky v seznamu priorit.
Dále také tepe stávajícího šéfa Stellantisu Carlose Tavarese za to, že si vypisuje mnohamilionové roční odměny, a přitom nedává dost prostředků do vývoje Chrysleru. A tak pořád dokola.
Je to až nemilé. Nikdo totiž nerozporuje, že Chrysler Corporation kdysi dokázala mnohé. Ale v současnosti už zkrátka nemá potenciál k tomu něco užitečného nabídnout. Bolestná realita je taková, že jde v podstatě o uměle zakonzervovanou značkou. Za takové situace jsou výpady Rhodese vedené proti Stellantisu – s tím, že Chrysleru se u nich nevěnuje zasloužená pozornost – vlastně dost nešťastné.
Nebýt Francouzů, Chrysler by už zanikl před lety, aniž by se dožil té stovky.
Šéf automobilky pod palbou Macrona i Le Penové, pohoršil je vysoký plat |
Carlos Tavares skutečně bere 518krát víc peněz, než řadový zaměstnanec. Ale on za rizika svých rozhodnutí nese odpovědnost – a dosahuje zisků. Zatímco jediné, čím Rhodes bez velkých peněz a bez investorů nešetří, jsou až velkohubá prohlášení o tom, jak by to dělal lépe.
Ambiciózní nápad na odkoupení a záchranu značky Chrysler je nicméně na stole, a dost možná teď někde nějaký ambiciózní multimiliardář přemýšlí, kde utopit peníze.
Potenciál k inovacím se ale postupně vyčerpal, a rozložil se v obskurních projektech, které těší jen sběratele.
I když fanoušky této značky představa velkého návratu láká, hodí se kriticky doplnit, že momentálně opravdu nemá Chrysler co nabídnout. A že naposledy dokázal prodat 600 000 vozů v roce 2005.
Od roku 2016 už nikdy nepřesáhl limit 200 000 prodaných kusů, a ten se neoficiálně považuje jako kritická minimální hranice pro autonomní existenci automobilky.
Stellantis na Rhodesův návrh reagoval prohlášením, v němž znovu potvrzuje svůj závazek vůči celému portfoliu 14 značek, včetně Chrysleru a Dodge. Společnost se zaměřila na dlouhodobou strategii pro všechny své značky, která je nedílnou součástí její transformace směrem k čisté mobilitě.
„Stellantis uznává zájem o své severoamerické značky a znovu potvrzuje závazek společnosti vůči celému svému portfoliu 14 výkonných ikonických značek, z nichž každá dostala 10letý časový rámec na vybudování ziskového a udržitelného podnikání,“ uvedl Stellantis v prohlášení, ze kterého cituje Moparinsiders. „Stejně jako značky Jeep a Ram jsou Chrysler a Dodge v popředí transformace Stellantis na čistou mobilitu a těží ze špičkových technologií a rozsahu skupiny. Společnost neusiluje o odštěpení žádné ze svých značek.“
„Zatímco Stellantis dal jasně najevo, že nemá zájem prodávat značky Chrysler a Dodge, Rhodesův návrh zdůrazňuje pokračující debatu o budoucím směřování těchto ikonických amerických značek v rychle se měnícím automobilovém prostředí,“ komentují Moparinsiders.
