Unikátně karosovaná Bugatti 37A je jednou z mnoha rarit ve zlínské sbírce Ladislava Samohýla.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Skvěle přístupné hrdlo palivové nádrže
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Také koncová světla se na auto nastěhovala až v průběhu let. La Cage a Mouche má původně pouze mechanické vyklápěcí směrovky umístěné na každé straně za dveřmi pro posádku.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Minimum úložných prostor ve voze vyřešili pozdější majitelé touto skříňkou na levé straně motoru.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Drobná Eliška Junková by neměla problém, podle dobových snímků však první majitel hrabě de Souza Dantas, ani jeho přítelkyně – ruská operní pěvkyně Marie Dalbajčinovova, nebyli zrovna malého vzrůstu. O jejich těsném kontaktu na subtilních sedačkách nelze pochybovat, tím spíše, že řidič potřeboval pro ovládání vozu výrazně rozmáchlejší gesta než nyní.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Detail na manšestrové čalounění interiéru, ale především na jednu z páček, která držela na místě odnímatelný střešní panel. Jeho sejmutím bylo možné udělat z krytého kupé polokabriolet.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
I po bezmála 95 letech působí celohliníková karoserie z pera Jean Antoine Augustin de Vizcaya elegantně. V šedesátých letech minulého století přitom musela projít rekonstrukcí a do České republiky se dostala přibližně před dvaceti lety ve stavu, který vyžadoval rozsáhlou renovaci.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Tachometr je poněkud poddimenzovaný bez ohledu na to, že ukazuje v mílích za hodinu. Vozu totiž stačil přibližně do 140 km/h (85 mil/h = 136,8 km/h), Bugatti 37A přitom mohly uhánět rychlostí až 180 km/h. V takové rychlosti měl řidič na práci nepochybně jiné věci, než-li sledování ukazatele rychloměru.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Palubní deska s kroužkovanou povrchovou úpravou je možná strohá, přesto poskytuje vše potřebné řidiči i spolujezdci. Těžko si představit, že by si dnes někdo vystačil se třemi ciferníky (hodiny, tlakoměr a tachometr), několika táhly a přepínači. Nahoře uprostřed palubní desky je umístěné zapalovací magneto.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Ano, počítáte správně, převodovka je zde čtyřstupňová. Výkon přenáší samozřejmě na zadní kola.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Kvůli uzavřenému interiéru se řazení a brzda přesunuly z vnější části karoserie do, ze současného pohledu běžnější, polohy mezi řidiče a spolujezdce. Můžeme pouze domýšlet, kolikrát byl spolujezdec atakován loktem řidiče při řazení.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Závodní kokpity bývaly velice stísněné, zde jsou snad jen centimetry místa navíc. Za povšimnutí stojí skla – všechna byla pohyblivá, navíc vyztužená dráty.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Úhel pohledu klame, bugatka je opravdu malá – rozvor náprav činí 2,4 m a vůz je jen nepatrně delší než třeba Škoda Citigo, neměří tedy ani čtyři metry. Za kabinou je pásy připevněná rozměrná nádrž na palivo. Mimikry cestovatele pak ještě podtrhuje náhradní plášť, také připevněný koženými pásy.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Subtilní klika na dveřích otevíraných po směru jízdy.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Detail motorového prostoru
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Jeden a půl litrový motor je po vizuální stránce uměleckým dílem, přitom se jedná o polovinu řadového osmiválce ze starších modelů Bugatti. V tomto případě je navíc spřažen s mechanicky poháněným kompresorem Roots.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Vodní čerpadlo
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Při pohledu z profilu je patrné, že motorový prostor je určený pro větší pohonnou jednotku, než devadesátikoňový řadový čtyřválec. I ten ale stačil přibližně tři čtvrtě tuny vážícímu automobilu dosahovat úctyhodných výkonů.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Drobná světla umístěná za krytem motoru nejsou původní, svou cestu na karoserii vozu si našla až v průběhu let.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Vzhled automobilu má na svědomí karosárna Milion-Guiet, která krytý prostor pro posádku vyřešila ve stylu Coupé Napoleon. Nástavba je ale tak subtilní, že dvojice cestujících měla nemalé obtíže vměstnat se dovnitř. Když se k tomu uváží vlastnosti závodního podvozku je jasné, že nejen tato Bugatti 37A rozhodně nepatřila mezi nejpohodlnější dostavníky napříč Evropou.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Duch závodního vozu je patrný na mnoha detailech. Jako třeba na otvorech na přídi vozu pro lepší chlazení motoru.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Zavěšení předního kola osazeného bubnovou brzdou - ty byly na všech čtyřech kolech ovládané ocelovým lankem.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Velmi strmé řízení vede od volantu do motorového prostoru. V tomto místě opouští motorový prostor a jeho poslední část je tak vedená vně karoserie.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Vrchol chladiče tvaru podkovy zdobí logo značky. Kolem červeného oválu je v bílém poli dohromady 60 červených teček. Jejich symbolika je sporná, podle některých měly symbolizovat šedesát perel a povyšovat vozy Bugatti na úroveň šperků.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Závodní auta světlomety nepotřebovala, pro provoz na veřejných silnicích se jimi mohly vozy po obou stranách chladiče dodatečně osadit. Proto i světla před chladičem dělají z tohoto vozu unikát. Klika samozřejmě sloužila k roztočení startéru a nastartování motoru.
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz
Bugatti 37A
Autor: Petr Bača, pro iDNES.cz