Čerstvě renovovaná Tatra 17, která tu startovala přesně před sto roky. Několik bugatti včetně závodního vozu další československé legendy Miloše Bondyho. Speciál Z-18, který v roce 1930 zvítězil na prvním Masarykově okruhu. To je jen několik strojů, které můžete vidět na unikátním videu pořízeném přímo během „závodních“ rozjížděk. Uvozovky u slova „závodní“ nejsou náhodou. Čas se tu už dávno neměří, ale o adrenalin nouze není.
Letos do Soběšic přijelo 320 posádek historických aut a motorek. Z novinek nejvíc pozornosti přitáhla právě zmíněná Tatra 17. Ta vznikla s využitím části originálních dílů jako replika vozu, se kterým startoval v roce 1926 v Soběšicích legendární tatrovácký pilot Josef Veřmiřovský. „Je to auto postavené podle rodinného alba. Základem byly tři existující fotografie, částečně jsme využili výkresovou dokumentaci z Tatry a zkušenosti řady renovátorů a sběratelů. Celý projekt trval deset let a nějakým způsobem se na něm podílelo pětadvacet až třicet lidí,“ vypočítává pilot Tatry 17 Tomáš Varcop. Ten měl v Soběšicích poprvé možnost svůj vůz vyzkoušet naplno.
Do Soběšic! Startuje závod, kde se jezdilo šílenou stovkou už před sto lety |
A dojmy? „De facto ho učíme jezdit. A učím jezdit sebe. První dojem je, že krásně tahá kopce. Úvodní část trati jsme vyjeli na trojku, pak jsme dali čtyřku a na ni jsme kopec vyjeli celý. Motor je dělaný, aby poháněl o tři sta kilo těžší salony, takže u tohoto kabrioletu máme rezervu,“ usmívá se hrdý majitel.
Poslouchejte
Ve videu z trati jsou záměrně ponechané originální ruchy, vychutnat si tak můžete i zvuk jedinečných strojů. Stojí za to zpozornět hlavně ve chvíli, kdy se v záběrech objeví rudá „formule“. Jde o závodní speciál brněnské zbrojovky Z-18, se kterým Karel „Tunál“ Divíšek v roce 1930 vyhrál první závod na brněnském Masarykově okruhu ve slabší kategorii. Pekelný zvuk má na svědomí litrový dvoutaktní dvouválec, který má sice původ v sériovém provedení s osmnácti koňmi, v závodní variantě jej však pohání kompresor.
A ve videu nevynechejte ani záběry na dvojici sajdkár, jejichž piloti i „mitfárové“ rozhodně nejedou vyhlídkovou jízdu. „Nedá se ani vyjmenovat, co všechno tu stojí za to vidět. Já kolikrát až z fotek zjišťuju, co všechno jsme tady měli,“ směje se organizátor Karel Kupka. Mimochodem i jej ve videu uvidíte, ale moc si jej neužijete. Jeho závodní rudge se jen krátce mihne v záběru, když se při předjíždění prosmýkne mezi jiným jezdcem a kameramanským vozem.
Stará alfa a nejmodernější technika
I jemu stojí za to věnovat pozornost. Unikátní záběry z trati vznikly díky použití car rigu – tedy pohyblivého ramene umístěného na jiném voze. Tím v tomto případě byla Alfa Romeo Spider 2000 z roku 1975. Mrštný kabriolet štáb nepoužil jen kvůli „stylu“. Malé mrštné otevřené auto ověšené kamerami umožnilo natočit záběry z několika kamer a úhlů a zároveň umožňovalo štábu komunikovat posunky s účastníky jízdy.
Na rozdíl od letitých strojů představuje kameramanská technika vrchol toho, co lze v „polních“ podmínkách na natáčení využít. Samotné hydraulické rameno je ovládané operátorem z kabiny a technologie umožňuje získat mnohem stabilnější záběry, než kdyby kameraman točil „z ruky“ v autě.
Jméno pro alfu vymýšlelo 140 tisíc lidí. Vítězné jí sebrali cukráři |
„Kdybychom točili z kufru tak, jak to občas kameramani provizorně dělají, rozhodně bychom nemohli jet v zatáčkách tak rychle, protože by se kameraman prostě neudržel. Tady sedí operátor pohodlně na sedadle, záběr vidí na displeji připevněném na palubní desce a kameru ovládá na dálku. Je to komfortnější, bezpečnější a především legální,“ vypočítává kameraman Petr Ševela, který s car rigem pracuje.
Mimochodem celé ústrojí je umístěno na čtyřech přísavkách, z nichž každá by jej měla udržet i samostatně. Poslední pojistkou je pak popruh upevněný k pevné součásti karoserie auta.
Samotné rameno je hydraulické, správná funkce závisí i na nadmořské výšce, na niž je třeba jej nastavit. „Dál je tam hvězdice tlumící mikrovibrace a pod ní je zavěšený samotný gimbal, na kterém je umístěna kamera,“ popisuje technologický základ Ševela.
Před 90 lety uvařili asfalton na okruh, který Brnu odklepli navzdor Praze |
Celé ústrojí se vejde do jednoho kufru, postavit jej a zprovoznit trvá jen kolem dvaceti minut. Soběšické natáčení bylo pro kameramana unikátní z několika důvodů – točilo se z otevřeného auta, operátor s řidičem tak museli při komunikaci překřikovat řvoucí motory závodních strojů.
Vypořádat se museli i s rozbitou silnicí a samozřejmě i sportovně laděným podvozkem jinak civilní padesátileté Alfy Romeo Spider 2000, ze které se na jeden den stal kameramanský vůz. „Největší riziko bylo, že záběry budou roztřesené. Nicméně to dopadlo skvěle,“ uzavírá Ševela.
