Pokud byste hledali město, kde měli se zácpami na silnicích opravdu problém, ještě donedávna byl Boston horkým favoritem. Ve světovém žebříčku INRIX, který porovnával víc než devět set velkých měst sedmi světadílů, skončil osmý. Řidiči zde v průběhu loňského roku strávili průměrně osmdesát osm hodin tím, že sice seděli za volantem, ale kupředu se moc nehýbali.
Čekání v kolonách bostonské metropolitní oblasti – páté největší v USA – bylo po léta vyloženě tradiční záležitostí. Ne že by na to byli místní nějak hrdí. Naštěstí už je to minulost. Loni totiž navázali zdejší správci silniční sítě strategické partnerství s technologickým gigantem Google a zapojili se do projektu Green Light.
S využitím nástrojů umělé inteligence tu dokázali výrazně napřímit dopravní situaci a zprůjezdnit celé město. Jak? Vlastně naprostou maličkostí. Optimalizací provozu. Přesněji řečeno tedy proměnou délky intervalů na semaforech.
Celý ten inspirativní podnik je v běhu teprve od letošního srpna, takže na nějaké pochvalné soudy je ještě brzo. Ale podle předběžných výsledků „z terénu“ to vypadá, že se průjezdnost města zvýšila o třicet procent a o dalších deset procent ubylo emisí.
Že průjezd Bostonem po léta byl přinejmenším frustrující záležitostí, to nerada připouštěla i starostka sedmisettisícového města Michelle Wu. Z palety klasických opatření – budování nových spojnic a objezdů, přísnější regulace vjezdu do centra, zvyšování kapacity parkovacích stání, převod individuální automobilové na městskou hromadnou dopravu – ale čerpat nechtěla.
V původní podobě by tato řešení, při meziročně se zvyšujícím počtu automobilů na bostonských silnicích, totiž vedla jen ke zhoršení stávající situace a zatížení městské pokladny.
Starostka naštěstí nalezla inspiraci v příběhu dalších dvanácti měst – počítá se k nim například izraelská Haifa, maďarská Budapešť nebo indická Kalkata – která si hodně pomohla tím, že se zapojila do inovativního programu Green Light. Jehož primárním posláním je sice snižovat emise z dopravy ve městech, ale vedlejším produktem je rovněž výrazné zlepšení průjezdnosti zahlcených metropolí.
Najet na zelenou vlnu
Tady si už ale zaslouží projekt společnosti Google malou odbočku: praktické vysvětlení, jak vlastně ty kolony vznikají. Není to totiž tak, že se zničehonic zhroutí dopravní infrastruktura města jen tím, že se v době špiček zahustí provoz.
Stejně jako artérie vedoucí krev v lidském těle umí být i silnice velmi pružné a odpovídajícím způsobem reagovat na různou intenzitu vytížení. Pokud je tedy dávkováno ve správných intervalech. V lidském těle se o to stará přečerpávající pumpa srdce, ale uvnitř městské uliční sítě udávají ono tempo a objem automobilů pohybujících se po silnicích semafory na světelných křižovatkách.
Takových je v Bostonu víc než devět set, a semaforů na nich pak víc než dva tisíce čtyři sta.
Od roku 1985, kdy byl pořízen tento snímek z „rychlostní“ spojnice John F. Fitzgeralda, se toho v Bostonu moc nezměnilo. Až letos v srpnu, s pomocí umělé inteligence.
Jednotné nastavení délky signalizace tam, kde to není zapotřebí, pak způsobuje, že se do města přijíždějící auta začnou „někde“ hromadit. A vyasfaltované tepny organismu velkého města budou ucpávat. Může se to zdát zvláštní, ale ušetřená sekunda na počátku může v takovém průjezdném systému vyústit v desítky minut zpoždění jinde.
Není přitom bez zajímavosti, že ty nekonečně dlouhé kolony blokující velké páteřní křižovatky zpravidla vznikají v jiných částech města. Třeba u křižovatek jinak hladce průjezdných, které ovšem svými stavidly propouštějí víc vozů, aby se zasekly o kus dál.
Přesně identifikovat tato „mikromísta“, která k zácpám významně přispívají, je pro dopravního analytika už z principu nesmírně komplikované. Jsou k tomu třeba údaje o průjezdnosti v rámci čtyřiadvacetihodinového cyklu, též týdenních a měsíčních sérií. Je třeba znát přesné počty vozů a jejich pravděpodobné cíle, trasy, kudy se pohybují. Proměnných je ve hře opravdu hodně.
Projekt Green Light V současnosti drží prst na tepu sedmdesáti křižovatek třinácti světových metropolí (Rio de Janeiro, Seattle, Hamburk, Bangalore, Haifa, Budapešť, Kalkata, Abú Dhabí, Hyderabad, Manchester, Bali, Jakarta a nyní nově Boston), přičemž proměnou intervalů na semaforech reguluje pohyb 30 milionů vozidel měsíčně. |
Změna jednoho jediného čekacího intervalu někde na křižovatce u sjezdu do centra může vést k akumulaci osobních vozů za hodinu na opačném konci města. A efektivně zpracovat ten ohromný balík dat v rámci nesmírně dynamických scénářů? To už byla práce pro experty ze společnosti Google řešící s pomocí umělé inteligence v Bostonu projekt Green Light.
Čerpali přitom ze stop, které po sobě digitálně zanechávají řidiči, kteří se ve městě navigují s pomocí aplikace Google Maps. A data proložili kamerovými záznamy ze stovek městských kamer a snímačů na křižovatkách.
Monitoring situace prováděli pět měsíců. Své k tomu pochopitelně řekli inženýři bostonského dopravního odboru, kteří posuzovali každé strojové doporučení z hlediska bezpečnosti, proveditelnosti a účinnosti.
Nástroj umělé inteligence dokáže modelovat a analyzovat tisíce křižovatek najednou a vytvořit tak obraz dopravního proudu v celém městě, na kterém lze virtuálně experimentovat, aby se co nejvíc řidičů dostalo na „zelenou vlnu“ hladkého průjezdu městem, která zkrátí dobu přepravy, sníží spotřebu paliva a vzniklé emise.
Úpravy skromné, výsledky ohromné
Překvapivé je, že s takovým vynaložením energie vlastně Green Light doporučil městu zásadní úpravu intervalů na semaforech vlastně jen pouhých čtyř křižovatek. Právě ony – byť na to na první pohled rozhodně nevypadají – rozhodují o tom, jestli se Boston změní z průjezdného města na kriticky neprůjezdné.
To už je ale přínos umělé inteligence, která umí vidět i neviděné souvislosti. V tomto případě správně vyhodnotila, že když se na křižovatkách Huntington Ave. & Opera Place a Amory Street & Green Street ubere pár sekund zelené, sníží se tím počet vynucených přibrzdění a opětovných rozjezdů o padesát procent na celém silničním koridoru. Z něj se pak rozvolnění kolon distribuuje do celého města, kde se průjezdnost zvýšila o třetinu.
Optimalizovat dopravu ve městech s pomocí umělé inteligence se rozhodlo už dvanáct měst. Boston se k projektu Green Light přidal jako třináctý. A nelituje.
Nemuselo se přitom nic nového stavět ani nic starého bourat. Stačilo jen upravit provoz, skrze signály na semaforech. A právě v té optimalizaci projekt Green Light vyniká. Boston je teď třináctým městem světa, které svěřilo svou dopravu do péče umělé inteligence, a zatím toho rozhodně nelituje.
Že se znečištění ovzduší z dopravy snížilo u silnic o deset procent, je jen příjemným bonusem navíc. Hlavní je, že už na bostonských silnicích už při čekání v kolonách nezestárnete.
