Na ploše okraje letiště v Meiningenu vrcholí nervozita. Z bezpečné vzdálenosti za betonovými zátarasy s několika kolegy z Evropy a USA sledujeme poslední přípravy na první veřejnou demonstraci ochranného vzduchového vaku nové generace.
Bleděmodrý Opel Insignia předchozí generace má zvýšenou světlou výšku (zřejmě kvůli vhodnější poloze airbagu), zavazadlový prostor po strop zaskládaný výpočetní technikou a výrazně viditelné senzory na celé karoserii. Celkem je zde 8 kamer, 6 krátkovlnných radarů a 5 laserových snímačů LIDAR. Příliš elegantně to nevypadá, ale vývoj v integraci podobných systémů je velmi rychlý: podobně „nemocně“ ještě před čtyřmi pěti lety vypadaly prototypy automobilů pro dnes již běžný druhý stupeň autonomní jízdy.
Nejvýraznějším prvkem této insignie je však balík textilie, svinuté podél pravého prahu. Skrývá se v něm prototyp vzduchového vaku, jenž by se mohl stát nejvýznamnější novinkou v oblasti pasivní bezpečnosti za posledních několik desítek let.
Řidič s Insignií přijede na okraj letištní plochy, vystoupí a čeká vedle vozu. Na jiném místě letiště je zatím připravena nafukovací atrapa osobního automobilu, potažená plachtou s potiskem připomínajícím starší Mercedes-Benz třídy C a položená na plochém „podvozku“. Insignie se přepíná do režimu dálkového řízení, všechny senzory monitorující okolí jsou sepnuty, rozjíždí se na 30 kilometrů v hodině a míří k nám.
V přesně stanovený moment opelu zprava vyjíždí vstříc mercedes. Rovněž rychlosti 30 kilometrů v hodině. Do pohybu se záměrně vydává s nepatrným zpožděním a Insignii těsně míjí za jejím zadním nárazníkem. Nic se neděje, systém situaci nevyhodnotil jako rizikovou, všechno je tedy v pořádku a vozidla plynule zastavují.
Jenže ono se nic neděje ani při druhé rozjížďce a měkká atrapa nemilosrdně narazí do boku Opelu. Celý systém je zatím stále ve vývoji. S ohledem na jeho složitost a další ladění Uwe Class, odpovědný v koncernu ZF za vývoj bezpečnostních systémů, odhaduje, že v sériové výrobě by se mohl objevit nejdříve za čtyři roky. Bude samozřejmě záležet na zákazníkovi, tedy automobilce, jež si toto řešení objedná a bude nucena jeho zástavbě přizpůsobit konstrukci prahu.
Napotřetí však pokus vychází! Těsně před střetem dojde k mohutné explozi tří pyrotechnických patron, jež během 400 milisekund nafouknou na tlak 1,1 baru ohromný vzduchový vak. Složen je z několika vrstev speciálních textilií a má rozložit nárazovou energii do co největší plochy postiženého vozidla. Na to, aby systém situaci správně vyhodnotil a rozhodl o aktivaci airbagu má jen přibližně 150 milisekund, přičemž není třeba zdůrazňovat, kolik okolností přitom musí uvážit: k explozi nedojde například při detekci objektu v předpokládaném místě naplnění vaku.
Podle aktuálních statistik patří bočním střetům 34 procent všech smrtelných nehod v Německu. Podle dosavadních zkoušek nového airbagu ZF dokáže toto řešení omezit zranění posádky až o 40 procent, a to zejména v oblasti hrudníku a pánve.
Společnost ZF z Friedrichshafenu je už od dvacátých let proslulá především svými manuálními a od šedesátých let i samočinnými či automatizovanými převodovkami pro vozidla všech myslitelných druhů. Pro světové automobilky však vyvíjí a vyrábí řadu dalších komponent od senzoriky přes prvky závěsů kol až po poháněcí systémy.
U ZF se v posledních letech soustředí také na automatizaci a propojení, jež automobilům umožňují, slovy firemního sloganu, „vidět, myslet, jednat“. Koncern ZF má takřka 150 tisíc zaměstnanců ve 230 závodech v čtyřech desítkách zemí. Vloni dosáhl obratu 36,9 miliard eur. Přibližně 6 procent z obratu každoročně investuje do výzkumu a vývoje.
