Není problém si natankovat dva kanystry a mít je doma pro strýčka příhodu. Problém nastává ve chvíli, kdy tankujete velké barely, které pak uskladníte kdoví kde a jak. A úplně největší průšvih nastane, když byste s větší zásobou vyrazili přes hranice.
Začneme se skladováním železných zásob paliva. A je jedno, zda nafty, nebo benzinu. „V jednotlivých a řadových garážích lze ukládat nejvýš 40 litrů pohonných hmot pro osobní automobily a 80 litrů pohonných hmot pro nákladní automobily v nerozbitných přenosných obalech k tomu určených a nejvýš 20 litrů olejů na jedno stání. V hromadných garážích se pohonné hmoty ani oleje neukládají, s výjimkou provozních náplní a záložního paliva, které jsou součástí vozidel. Garáž je třeba vybavit hasicím přístrojem,“ upozorňují hasiči. Pokud tedy nemáte vlastní garáž, ale sdílíte ji se sousedy, na jakékoli zásoby rovnou zapomeňte.
Pokud dojde k požární kontrole (často na udání sousedů nebo po pojistné události), tak hrozí fyzickým osobám pokuta až do výše 25 000 Kč.
Pojišťovna může odmítnout plnění
Pokud dojde k požáru a zjistí se, že jste v garáži skladovali víc paliva, než povoluje vyhláška, pojišťovna může výrazně krátit nebo úplně odmítnout plnění. Do tohoto limitu se ovšem nepočítá palivo, které máte v nádrži automobilu. Limit se vztahuje výhradně na zásoby uložené v kanystrech.
A hasiči také zdůrazňují jedno velké, především letní riziko: „Málokdo ví, že vysoce hořlavé kapaliny I. třídy nebezpečnosti (například benzin, aceton nebo metanol) mají teplotu vzplanutí do 21 stupňů Celsia. To znamená, že již při této relativně nízké teplotě se z kapaliny uvolní tolik par, že se vytvoří zapalitelná směs se vzduchem. Pak stačí pouze neopatrné zacházení se zdrojem otevřeného ohně, třeba zapálit si v blízkosti cigaretu, a začne hořet. Při vysokých teplotách se kapaliny odpařují víc a tím pádem roste i riziko, že dojde ke vznícení a výbuchu hořlavých výparů.“
Garáž musí být dostatečně větraná a její podlaha by měla být odolná proti působení pohonných hmot, aby v případě úniku nedošlo ke vsáknutí do podloží.
Kolik litrů a kam vezete?
A důležitým faktorem, na který motoristé v posledních dnech zapomínají, je to, kolik paliva vlastně mohou s sebou vozit. V Česku můžete převážet maximálně 240 litrů náhradního paliva, přičemž nikoho nezajímá, jestli je určeno do vozidla, kterým zrovna jedete. Zjednodušeně řečeno, můžete převážet jak benzin, tak naftu. Nádoba pro převoz musí být dobře uzavíratelná a homologovaná značkou UN. Pokud byste chtěli převážet víc, pak se přeprava řídí Dohodou ADR, tedy Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí rozdělených do tříd dle nebezpečnosti. Na to ale potřebujete povolení, speciální výbavu vozidla i specifický řidičák.
Ovšem největší limity jsou při přepravě pohonných hmot do zahraničí. „Zákon o spotřebních daních jasně uvádí, že pro osobní spotřebu je možné bez patřičných dokladů převážet pohonné hmoty pouze v běžné nádrži vozidla a k tomu maximálně 20 litrů v kanystru. Tato ustanovení zákona vycházejí ze směrnice Evropské unie, a proto obdobná pravidla platí i v ostatních státech Evropské unie,“ upozorňuje Celní správa.
Pořiďte si certifikovaný kanystr
Při výběru kanystru pro bezpečnou přepravu a skladování benzinu je naprosto klíčové sledovat specifické homologační značení, které zaručuje, že nádoba odolá tlaku par i agresivnímu chemickému složení paliva. Nejdůležitějším prvkem je takzvaný UN kód, což je mezinárodně uznávaný certifikát pro přepravu nebezpečných věcí. Tento kód, vyražený přímo na těle nádoby, začíná písmeny UN v kroužku a následuje řetězec znaků, které definují typ obalu, skupinu látek (pro benzin se vyžaduje skupina Y nebo X) a maximální povolený přetlak. Bez tohoto označení vystavujete sebe i své okolí riziku, že nádoba vlivem teplotních změn praskne nebo začne propouštět výpary.
Kromě certifikace hraje zásadní roli také materiál. U plastových kanystrů se téměř výhradně používá vysokohustotní polyethylen (HDPE), který je antistatický a odolný vůči degradaci. Je však dobré mít na paměti, že i ten nejkvalitnější plastový kanystr má omezenou životnost, standardně uváděnou jako pět let od data výroby, které bývá na nádobě znázorněno v podobě malého datového „hodinového“ ciferníku. Po této době plast vlivem benzinu křehne a ztrácí své původní mechanické vlastnosti.
V neposlední řadě musí být kanystr vybaven těsnicím uzávěrem, který zabrání úniku tekutiny v jakékoli poloze, a ideálně i plnicí hubicí s odvětráváním pro plynulé nalévání bez zbytečného rozstřikování. Ačkoli se to může zdát jako detail, barva kanystru – typicky červená pro benzin – slouží jako důležitý vizuální signál pro záchranné složky i pro běžnou manipulaci, aby nedošlo k záměně s jinými provozními kapalinami. Používání certifikovaných nádob není jen otázkou opatrnosti, ale v mnoha případech i zákonným požadavkem pro přepravu pohonných hmot na veřejných komunikacích.
