To jsou nejčastější nedostatky a chyby, kterých se autoškoly dopouštějí na mladých absolventech. Odhalil to velký test MF DNES. V jeho rámci redakce podrobně sledovala celkem devět dobrovolníků, kteří od loňského podzimu do letošního jara v různých městech Česka prošli kurzem autoškoly. Své zkušenosti si žáci zapisovali. Absolventi byli na konci přezkoušeni nezávislými odborníky, kteří zhodnotili jejich nabyté dovednosti.
Chyby u osmi z devíti studentů
Závěry půl roku trvajícího testu nejsou povzbudivé. U osmi z devíti studentů experti odhalili špatné návyky a nedostatky, s nimiž nemusejí v provozu jezdit bezpečně. Podrobnosti o projektu včetně konkrétních chyb přinese MF DNES v úterním vydání v příloze Test. Hlavním zjištěním experimentu je, že autoškoly pomíjejí především činnosti, které se neprojeví při závěrečných zkušebních jízdách.
„Výsledky testu mě nepřekvapily. Zcela korespondují s tím, co figuranti předvedli na polygonu. Ne že by neuměli jezdit, ale někteří měli problém s řazením, když v autoškole ani nezařadili pětku, jiní nevěděli co s rukama na volantu nebo jim činil problém rozjet se do kopce,“ vypíchl dopravní expert a někdejší šéf BESIPu Roman Budský, který na mosteckém polygonu absolventy přezkoušel.
MF DNES seznámila s výsledky testu ministra dopravy Martina Kupku (ODS). Ten připustil, že z výsledku není nadšený. Podotkl, že se stát chystá na spuštění aplikace, do které budou muset zkušební komisaři zadávat všechny údaje o zkoušce. „Budou tam GPS souřadnice, odkud kam se jelo, budou tam připomínky komisaře a jasné zdůvodnění, jakých pochybení se žák dopustil,“ zmínil Kupka.
Test českých autoškol odhalil významné nedostatky, některé vás řídit nenaučí |
Dále se podle něj chystá i další změna testových otázek, které se víc zaměří na praktické situace z provozu, ne jen na suchý výklad vyhlášek a zákonů.
Výsledek testu odhalil také velké rozdíly mezi autoškolami. Některé neopomněly při výuce nic a v testu obstály. Další například nejely s žáky během deště, mlhy, sněhu nebo za tmy. Test poukázal i na nedostatečnou zdravovědu. Té mají mít žáci čtyři hodiny, někteří ji nezažili vůbec. Neuměli ani svižnější jízdu po dálnici, neboť po celou dobu kurzu jezdili po stejné trase ve městě.
„Čtyřku jsem během kurzu zařadil možná jednou nebo dvakrát, pětku ani jednou,“ přiznává jeden z účastníků testu. Jiný absolvent zase při přezkoušení neuměl zacouvat bez pomoci parkovací kamery a čidel. „Školní auto mělo kamery, tady jsem se musel spolehnout jen na zrcátka,“ podivil se jiný účastník.
Podle dopravního psychologa a předsedy Unie psychologických asociací ČR Michala Waltera není výsledek testu MF DNES ani tak vizitkou autoškol, jako spíš celkového klimatu ve společnosti, kdy všem jde pouze o získání řidičáku co nejjednodušší a nejrychlejší cestou, čemuž se autoškoly přizpůsobují.
„Ptejme se, jestli lidé chtějí řidičák, nebo se chtějí naučit řídit. Občas mi připadá, že všem jde jen o tu plastovou kartičku,“ posteskl si Walter.
Třebaže legislativa nenařizuje autoškolám jízdu v noci, reálně tomu během testu nic nebránilo. „Všichni naši studenti začali dělat autoškolu na podzim a v zimě, kdy se v půl páté stmívá a rozednívá kolem půl osmé. Takže fakt, že někteří si jízdu za tmy nezkusili, je zarážející,“ komentují autoři testu z redakce Test DNES.
Co není povinné, to se neděje
Stejně tak absence jízdy na dálnici neměla žádné logické opodstatnění, neboť všechny testované autoškoly jízdy prováděly v její bezprostřední blízkosti.
„Předpokládám, že tady po Praze by je mohli vytáhnout aspoň na trasu k Benešovu, tam se otočit a jet zpátky. Já bych to doporučoval. Ale co se nemusí, na to se kašle,“ podotkl dopravní psycholog Michal Walter.
Nezkušenost z jízdy po dálnici je přitom klíčová. Bez ní může činit řidičům problém používat připojovací pruhy. Na nich je nutné využít celou jejich délku a dosáhnout určité rychlosti, aby se vůz bezpečně zařadil do průběžného pravého pruhu. Sami účastníci testu autoškol přiznali, že ve vysokých rychlostech si vůbec nejsou jisti, že potíž je pro ně zařadit šestku. Neumějí přejíždět mezi pruhy, aby se dokázali na dálnici připojit.
Pravidla říkají, že při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Takové pochybení se považuje za vážnější přestupek, za nějž hrozí 5 trestných bodů. Už za 6 trestných bodů se přitom čerstvý motorista, který neřídí déle než dva roky, může vybodovat. Od roku 2024 platí povinnost u takových hříšníků absolvovat dopravně psychologický pohovor a absolvovat praktické školení začínajících řidičů v autoškole.
Málo teorie
Michal Walter právě s takovými mladými řidiči vede pohovory. „Nestačím se někdy divit. Koukají na mě jako telata, vůbec nic nevědí. Nic se v autoškole nenaučili. Místo povinných 36 hodin teorie měli třeba jen čtyři hodiny. Dali jim do ruky učebnici, ať se učí samostudiem, a oni si pak doma na internetu akorát zapnou testy. Podstatu pravidel ale vůbec nechápou,“ zlobí se Walter.
V Česku ročně projde autoškolami 100 tisíc studentů. Autoškol je evidováno 3 tisíce, trvalou činnost ale vyvíjí jen přibližně 800 z nich. Podle hlavního instruktora Týmu silniční bezpečnosti a iniciátora projektu Učme se přežít Jiřího Novotného jde o vysoce konkurenční prostředí, kde vítězí hlavně ti, kdo po studentech moc nechtějí a jsou na ně měkcí.
„Když slabším studentům někdo doporučí, aby si přikoupili nějakou hodinu jízd, tak se jim hned zdá, že z nich tahají peníze. Když je instruktor bude nutit, aby docházeli na hodiny teorie a odseděli si to tam, tak si to mezi sebou řeknou a budou chodit tam, kde to po nich nikdo nechce,“ zamýšlí se Novotný, sám majitel autoškoly.
Snaha lidí získat řidičák co nejsnáz podle dopravního experta Romana Budského tlačí autoškoly k tomu, aby se přizpůsobily těmto požadavkům. Autoškola je komerční služba o lidé o ní hlasují peněženkou.
Vítězí ten, kdo nic nechce
„Autoškoly reagují na požadavky trhu. Pokud budou žáky nutit k tomu, aby docházeli na teorii, aby se učili, aby psali průběžně testy a chodili připravení, tak z nich budou prudiči a naprostá většina žáků si řekne, že k takovému nerudnému dědkovi nepůjde,“ vysvětluje Budský.
I v autoškolách jsou podle oslovených znalců značné rozdíly. Ty solidní mají učebnu se zázemím, uzavřený výcvikový areál a jízdní trenažer. Logicky jsou pak ale dražší.
„Jestliže autoškola má nájem někde ve školní učebně, tak už je to jakýsi předpoklad, že tam ta výuka asi moc neprobíhá a že z teorie se toho moc studenti nedozvědí,“ tvrdí Jiří Novotný. Podle platné legislativy musí každý student autoškoly během praxe absolvovat 28 hodin jízd. Ani to se prý často neděje.
Šetření na benzínu a naftě
„Samozřejmě nejvíc se ušetří na pohonných hmotách. To znamená, že místo aby se studenty jezdili, tak někde zaparkují na parkovišti a tam se s nimi baví o tom, co je měli naučit během teorie, ale nenaučili,“ myslí s Michal Walter. Podle něj je to příznakem především levných autoškol. „Takové autoškoly nikdy nevyprodukují kvalitní absolventy. Šetřit na autoškole je proto největší blbost,“ dodává.
Například v Anglii není stanoven zákonem minimální počet hodin praktického výcviku. Místo toho záleží na individuálních schopnostech žáka a doporučení instruktora. To může být výhodou pro zkušenějšího uchazeče, ale nevýhodou pro ty, kteří potřebují víc času. Podle údajů od britského Driver and Vehicle Standards Agency průměrný uchazeč absolvuje přibližně 45 hodin profesionálních lekcí. „Každý si platí tolik hodin, kolik potřebuje. Někomu stačí 20 hodin, jinému nestačí 40. To mi přijde úplně nejlepší systém. Ale u nás by nefungoval. První, co by se stalo, že každý bude chtít jít na závěrečné zkoušky hned, aby ušetřil, když nemá předepsaný povinný počet hodin,“ glosuje Jiří Novotný.
Podobně to má Německo, zde musí student absolvovat 5 nočních jízd, 4 jízdy na dálnici a 3 jízdy po venkovských silnicích. Celkový počet hodin se obvykle pohybuje mezi 20–40 hodinami podle schopností žáka.
Pokud je žák s úrovní autoškoly nespokojen, měl by to vyjádřit už v průběhu výuky, po neúspěšném složení zkoušek je pozdě. Předseda Asociace autoškol Aleš Horčička radí, aby nespokojený žadatel předčasně ukončil výuku a výcvik, na což má dle zákona právo. „Původní autoškola mu vystaví potvrzení o tom, kolik hodin teoretické výuky a praktického výcviku absolvoval. V nové autoškole pak absolvuje zbývající výuku a výcvik do minimálního stanoveného počtu hodin. Zpravidla je dobrým zvykem, že autoškola vrátí žadateli adekvátní část nevyčerpaného kurzovného,“ popisuje Horčička.
Nespoléhat jen na recenze
Ideální je podle oslovených vybírat si autoškolu už předem tak, aby člověk nebyl zklamán. Určitým ukazatelem je například to, jestli je dotyčná autoškola členem Asociace autoškol, která pořádá různé vzdělávací akce a přichází s novými technologiemi pro výuku. V asociaci je přibližně polovina z aktivních firem. Naopak se nedoporučuje spoléhat jen na recenze na internetu. „Recenze bývají cinknuté, protože některé autoškoly si platí lidi, aby jim tam psali, jak jsou super. Doporučuji si spíš do té autoškoly zajít, pobavit se s nimi, podívat jak jsou vybaveni, jaká je jejich učebna,“ radí dopravní psycholog Michal Walter.
