Domluvili jsme proto "školící“ jízdu s trojnásobným mistrem České republiky v rallye Václavem Pechem. Nakonec sice proběhla trochu jinak, než jsme plánovali, ale užitečné rady jsme získali a můžeme se o ně podělit.
Výměna rolí
Když na místo našeho srazu Václav Pech přijíždí, překvapivě neřídí; veze jej přítelkyně. Vystupuje ze své octavie a tváří se trochu rozpačitě. "Šlo by to udělat tak, abych nemusel řídit?“ ptá se.
Včera totiž vyhrál už popáté Pražský rallyesprint - a podruhé měl jako navigátora současného premiéra Mirka Topolánka. S ním pak trochu oslavovali - pila se slivovice, a na ni závodník není zvyklý.
"Mám strach ze zbytkového alkoholu, i když zas tak dlouho jsem neponocoval,“ přiznává. Alkohol za volantem totiž absolutně odmítá; všem, kdo se před jízdou napijí, by bral řidičák minimálně na pět let.
Důvod je prostý: Václav Pech nepovažuje auto za dopravní prostředek, nýbrž za zbraň. Přirovnává ho k nabité pistoli, tak je třeba s ním zacházet.
"Je to, jako kdyby se někdo napil, a protože je výtečný střelec, postavil si terč na hlavním nádraží - vždyť se přece pokaždé trefí. I s autem máte zbraň v ruce a jste nesvéprávný, se zpomalenými reakcemi. Spousta lidí tvrdí, že jezdí lépe s trochou alkoholu než bez něj, ale to jsou absolutní kecy. Alkohol zpomaluje reakce a na silnici je nutné být pořád ve střehu, jde tam o život,“ míní.
Řešení je proto jednoduché - za volant sedá redaktor MF DNES, Václav Pech zaujímá netradiční místo spolujezdce a navíc komentátora a poradce.
Volant držte pořádně
A hned na prvním kruhovém objezdu se ukazují jeho zkušenosti. „Zásadní chyba, kterou děláte, je, že v zatáčce držíte volant oběma rukama u sebe. Měly by být vždycky proti sobě, abyste mohl přehmatávat. Když máte pravou ruku vpravo dole, už s ní nemůžete v případě nouze udělat úhybný manévr dolů. My závoďáci držíme volant tak, že zapřeme palce za příčky - tam, kde se střed volantu napojuje na věnec. Když pak vezmete díru, volant se vám z ruky nevyrazí,“ vysvětluje Václav Pech s tím, že tuhle chybu dělají zvláště zkušení řidiči, kteří už mají své návyky. „Samozřejmě, že v padesátce v obci si můžete dovolit držení jednou rukou, v zatáčkách je to ale nebezpečné.“
Hlavní je předvídat
Ještě než vyjedeme na dálnici, objasňuje závodník, co na silnici nadřazuje všem ostatním návykům.
"Možná to zní trochu banálně, ale úplně nejdůležitější je předvídat, přemýšlet i za ostatní, hlídat také je, nejen sebe. Neustále sledovat nejen cestu před sebou, ale i všechna tři zrcátka; uvažovat, jestli ten chodec na krajnici vstoupí do cesty, jestli kamion začne předjíždět druhý kamion a spousta dalších. Jízda autem není relax, je to vážná a nebezpečná záležitost,“ míní Václav Pech.
Naše společná okružní cesta měla celkem přes sto kilometrů, během nichž jsme dostali spousty dalších řidičských rad. Aby se na všechny dostalo, uvádíme je ve formě stručných bodů.
Dálnice
Nejdůležitější je nepodlehnout únavě, monotónní jízda uspává. Buďte pořád ve střehu, držte si dostatečný odstup, abyste stihli zareagovat, když auto před vámi začne prudce brzdit. Z „lepení“ se na sebe na dálnici jsou ty nejhorší řetězové nehody.
Kamiony
Často se stává, že na dálnici dojíždíme jeden kamion předjíždějící druhý - důležité je nelepit se těsně za něj ani nejezdit dlouho vedle něj. Kamion je naložený, může mu prasknout pneumatika, což se stává pořád. Držte si od nich odstup.
Svícení
Na dálnici v noci jedete 130 na tlumená světla, která mají dosvit tak 50 metrů. A to je málo, abyste stačili zareagovat na překážku, třeba pneumatiku z náklaďáku. Je tedy dobré problikávat dálkovými světly, přisvětlovat si temné úseky; ale nenechat je dlouho zapnutá, abyste neoslnili protijedoucí.
Předjíždění
Na dálnici je třeba vybočit ze svého pruhu s dostatečným odstupem - pokud najedete příliš blízko za předjížděné auto, zpomalíte se a musíte pak nabrat větší rychlost. Směrovku neboli blinkr dejte dřív, než manévr zahájíte, pak se podívejte do zrcátka a předjíždějte. Na normální silnici si naopak musíte najet blízko za předjížděný vůz, protože nemůžete být moc dlouho v protisměru.
S předjížděním souvisí ještě jedna častá chyba: nesprávné řazení. Vždy zařadíme rychlost, na kterou budeme předjíždět, před samotným manévrem, a po celou dobu předjíždění už neřadíme. Vyšší „kvalt“ pak zařadíme až po najetí zpět do správného pruhu.
Při řazení se totiž může cokoliv stát - rychlost tam nemusí spadnout, nemůžeme se ve stresu trefit a podobně. Totéž ale platí i pro železniční přejezd: mnozí dají na stopce před ním jedničku, na kolejích pak řadí dvojku, což je taky hrozně nebezpečné. Vždy předjíždějte se zařazenou rychlostí.
Řazení
Je lepší jezdit s neustále zařazenou rychlostí, nebo co nejvíc využívat neutrál? Určitě to první: se zařazenou rychlostí se všechno zvládá mnohem líp. Pomáhá třeba vytáhnout ze smyku, když se v dlouhé zatáčce na sněhu povezete smykem ke krajnici - přidáte plyn, auto se vytáhne ven. Zařadit byste však už nestihli.
JAK SEDĚT ZA VOLANTEM
SPRÁVNÉ DRŽENÍ. V těchto místech (na hodinách by ručičky ukazovaly tři čtvrtě na tři) se má správně držet volant; případně je možné ještě zapřít palce o ramena volantu. V zatáčkách se pak dobře přehmatává jednou rukou přes druhou.
OPĚRKA. Správné nastavení opěrky sedadla: vrchol hlavy má být v jedné rovině s vrcholem opěrky. Jedině tak je zajištěna opora hlavy i při nárazu auta.
VZDÁLENOST SEDADLA. Při ideálním posazení za volantem byste měli mít zápěstí natažených rukou volně položené na vrcholu volantu. Větší vzdálenost by natažené ruce nepřiměřeně unavovala.
ŠPATNÉ DRŽENÍ. Takovýto ležérní úchop znemožňuje jisté a bezpečné otáčení volantem, zvláště při krizových situacích nebo na kruhovém objezdu. Jednou rukou nestačíte dost rychle zareagovat na dění na silnici.
Zlozvyk: ruka na páce
Jedním z nejrozšířenějších zlozvyků při řízení je ruka, kterou nechávají šoféři položenou na řadicí páce. Tak se trochu ničí převodovka, protože řadicí vidlička je opřená o zařazené kolečko, které se pořád točí, a vidlička se obrušuje. Je to podobné, jako když má někdo pořád nohu zlehka na spojkovém pedálu - stále se točí a opotřebovává ložisko.
Bezpečný odstup
Vyzkoušejte si někdy, na kolika metrech jste schopni zareagovat a za jakou dobu auto zastaví - změřte to na prázdné silnici podle patníků (správně jsou to silniční směrové sloupky, patníky jsou kamenné - pozn. red.). Ty mají na rovných úsecích normované rozestupy 50 metrů.
Budete se divit, jakou vzdálenost urazíte - reakční doba u řidiče se odhaduje na jednu vteřinu, a to je v padesátikilometrové rychlosti 15 metrů, než teprve šlápnete na brzdu. Dalších 15 metrů pak trvá, než zastavíte. Ve stovce je to dvojnásobek. Doporučuji tedy držet zhruba ve stovce odstup dvou patníků.
Odstup za mokra a na sněhu
Za horších povětrnostních podmínek se bezpečná vzdálenost mezi auty samozřejmě prodlužuje. Radím pokaždé vyzkoušet, jaký má cesta povrch - pokud jsem na prázdné silnici a nikoho nemůžu ohrozit, šlápnu na brzdu a uvidím, jak auto bude reagovat, jestli cukne, nebo jestli na cestě drží dobře. ¨
Vůbec není třeba se stydět to vyzkoušet na různých typech cest, protože v zimě může být silnice první třídy čistá a suchá, "dvojka“ neupravená a ve stínu pod stromy namrzlá.
Nebezpečná je i malá závěj nafoukaného sněhu - třeba jen deset centimetrů stačí, aby vám „chytil“ kolo, zcela změnil směr jízdy a stáhl vás ke krajnici.
Nepodceňujte zimní pneumatiky
Docela dost řidičů podceňuje používání zimních pneumatik. Určitě se nevyrábějí hlavně proto, aby výrobci měli odbyt, jak mnozí tvrdí - mezi letní a zimní gumou je opravdu propastný rozdíl, a to i když je cesta bez sněhu.
Letní pneumatika nemá takovou přilnavost, protože je z tvrdší směsi, aby vydržela horka, takže se v zimě neprohřeje. Hůř pak "sedí“ při brzdění a v zatáčce. Zimní pneu má větší lamely nejenom proto, aby se dříve prohřála, ale také aby zvládla sníh či břečku.
Totéž platí i pro používání zimních pneumatik v létě - jsou moc měkké, neudrží tak dobře stopu v zatáčce. My závodníci s pneumatikami pořád "šachujeme“ - během jednoho dne přezouváme třeba i tři sady podle tvrdosti: ráno nejměkčí, večer, když je silnice už prohřátá, zase nejtvrdší.
Držte se krajnice
Když jedete po normální okresní silnici, je dobré držet se pravé krajnice, ne středové čáry, k níž často najíždějí protijedoucí auta, jejichž řidiči se chystají předjíždět. Musíte se však pokaždé přesvědčit, že se na krajnici nepohybují chodci nebo cyklisté.
Stejně tak, když jedete za náklaďákem, nikdy "nevykukujte“ s autem za krajnici, abyste se podívali, jak to vpředu vypadá - na kraji cesty může být třeba i jenom díra, které se leknete, strhnete řízení a můžete se dostat do maléru.
Neuhýbejte před zvěří
Vběhne-li vám přímo do cesty lesní zvěř, pes nebo slepice, kterému se nemůžete vyhnout, uvědomte si, že jedinou možností je brzdit. Pokud to už nejde, raději zvíře přejeďte, protože vjet do protisměru a riskovat čelní srážku je nesmysl. Lidé často chtějí chránit auto, ale to je pouze stroj s plechy. Brzdění je sice reflex, ale je třeba naučit se ho rozumně ovládat.
Raději do "pangejtu“
Úplně jiný případ nastává, když je před vámi místo lesní zvěře auto, které třeba zničehonic zastavilo uprostřed cesty. Jestliže už nestihnete zastavit nebo zabrzdit tak, abyste do auta před vámi jen ťukli, je nutné ve zlomku vteřiny vyhodnotit možnosti únikového manévru. Pokud lze uhnout do protisměru a překážku objet, je to ideální.
V opačném případě musíte obětovat auto a vjet do příkopu nebo do pole; pokud tam samozřejmě není strom. Všechno je lepší než přímý náraz ve vysoké rychlosti, ať už zpředu nebo zezadu. Auto se v „pangejtu“ třeba zničí nebo se v poli zlomí, ale vy přežijete.
Projíždění zatáček
Existuje vůbec nějaká rada, jak bezpečně projet zatáčku? Základem je dobře ji "přečíst“, tedy odhadnout, jaký má poloměr a kam vede. Chyba je bezhlavě se do ní hrnout, protože je spousta zatáček, které vypadají nevinně, a pak se, jak říkáme my závodníci, utáhnou - najednou prudce změní směr.
Zatáčka a smyk
Co když už je řidič v zatáčce a zjistí, že ji nezvládá, a vůz mu začíná ujíždět „pod zadkem“? Univerzální recept neexistuje, ani my závodníci ho nemáme - protože většinu zatáček na závodech máme předem "přečtených“, takže je můžeme projíždět na hranici řízeného smyku.
Na silnici je to ale nečekané - najednou potřebujete ještě zatočit a auto jde do smyku. Je třeba si okamžitě uvědomit, jestli mám auto se zadním náhonem (třeba některé limuzíny jako BMW, mercedes, lexus, ale i staré žigulíky, škodovky - pozn. red.), a hned točit volantem do protismyku (říkáme tomu kontrarejd) a ubrat plyn. U předního náhonu to platí taky, i když ne tak intenzivně.
Brzdění v zatáčce
Při smyku v zatáčce je hlavní zásadou nebrzdit - pokud nemáte antiblokovací systém brzd ABS, je to vždycky průšvih - auto se stane neovladatelným a jde po tečně ven ze zatáčky. Pokud ovšem vidíte, že už se nedá chyba napravit, že určitě vyletíte ze silnice, tak samozřejmě brzdíte, co to dá, abyste zmírnili náraz.
Se systémem ABS se dá auto řídit, ale problém je, že málo řidičů je toho v takové stresové situaci opravdu schopno. Mnohdy prostě „zavřou oči“ a čekají, jak to dopadne. Málokdo umí intenzivně brzdit, před překážkou přestat (odbrzdit) a vyhnout se jí.
Natrénujte si smyky
Kde se nejlépe naučit zvládat možné krizové situace? Existují samozřejmě placené školy smyku, ale já každému radím jednodušší a lacinější možnost. Když napadne sníh, najděte si prázdnou plochu, třeba bývalé letiště, betonovou plochu nebo v noci parkoviště u hypermarketu, a vyzkoušejte si, jak auto reaguje, jak brzdí na kluzké zasněžené ploše.
Postavte si plastovou lahev s vodou (nepoškodí vám auto) a zkuste před ní zastavit v padesátikilometrové rychlosti. Budete překvapeni, jak dlouhá je brzdná dráha. Vyzkoušejte jízdu ve smyku na lahev, zkuste brzdit a pak se jí vyhnout. To je nejlepší trénink, chce to pořádně si "zablbnout“.
Netvařte se před zimou jako mistři světa; ani já, kterého to na sněhu hrozně baví, si nejsem na začátku prosince tak jistý jako na konci zimy.
Kudy vede cesta
Mají jezdci rallye triky, jak poznat, kudy vede cesta, když v mlze nevidí na pár metrů nebo se jim ztrácí za horizontem? Při závodech máme rozpis, takže to není problém, z trati nevypadneme. Na normální cestě nejvíce pomůže koukat po odrazkách na patnících, na středovou čáru, na krajnici.
Pokud jsou u cesty stromy, dá se podle nich poznat, kam cesta zatáčí, totéž platí u sloupů elektrického vedení, když je vidíte za horizontem. V mlze je nutné jet tak pomalu, abyste stihli kdykoli „na fleku“ zastavit.
Nutnost je zapnout povinnou zadní mlhovku, přední taky, i když moc nepomáhají. Dobré je občas bliknout dálkovými světly, pokud vidíme jen bílou stěnu, mlha houstne; pokud ji prosvítí, řídne.
Pozor na asfalt
Zvlášť na mokré silnici je dost důležité sledovat kvalitu asfaltu, v tom máme jako závodníci zkušenost. Na cestách nižších tříd se kvalita mění každou chvíli. Špatný je „blýskavý“ asfalt, ten poznáte lehce, neboť se jako vlhký leskne. Když naprší, je kluzký jako led. ¨
Nejhorší je, když je půlka silnice drsná a druhá kluzká, na drsné budou kola brzdit víc a potáhnou auto do smyku. Na okreskách taky bývají velké výtluky, díry; nevyhýbejte se jim za každou cenu, můžete vyjet z cesty nebo někoho nabourat.
Zamrzlá okna
Zimní rána přinášejí nepříjemnost v podobě zamrzlých oken aut. Obrovskou hloupost dělají všichni, kdo si udělají jenom průzor a vyjedou. Kvůli mnoha slepým úhlům nemohou mít dostatečný přehled, opravdu se vyplatí počkat těch pět minut a očistit nejen boční a přední, ale i zadní okno a zrcátka.
Na odmlžení skel je i v zimě nejlepší studený vzduch - čím je totiž vlažnější, tím více v interiéru kondenzuje voda. Nejlépe odmlžuje klimatizace nebo klidně pootevřete okénko. Vzduch z topení pouštějte, až když je opravdu horký. Motor nejlépe zahřejete pomalou jízdou na co nejnižší převodový stupeň.
Hlídejte si kvalitu tlumičů
Málokterý majitel auta si uvědomuje, že jednou z nejdůležitějších věcí jsou tlumiče. Když máte špatné tlumiče, můžete klidně v zatáčce nebo po rozhoupání na terénní nerovnosti vyletět z cesty, když vůz odskočí a stane se neovladatelným.
Nebezpečí je o to zákeřnější, že kvalita tlumičů se zhoršuje postupně, takže řidič si zvyká; nikde v autě nic nebouchá ani neskřípe, aby byl varován. Proto je nesmírně důležité jezdit na různé preventivní prohlídky, kde se měření tlumičů provádí často i zdarma, a když přijde jejich čas, nelitovat peněz. Tady se nedá nic ušetřit, stejně jako u brzd a řízení, jde o zdraví a o život.
Nepřeceňujte elektroniku
V moderních autech se využívá řada technických vymožeností, které hodně pomáhají bezpečné jízdě - jako je antiblokovací systém brzd ABS, elektronická stabilizace podvozku ESP, protiprokluzový systém kol a spousta dalších.
Je tady ovšem velké riziko: elektronika zařídí, že se auto dlouho chová neutrálně, ale když už k něčemu dojde, je to ještě mnohem horší. Najednou zjistíte, že fyziku nepřelstíte, a žádný systém vám nepomůže. Proto jezděte vždy s rezervou, nikdy ne na hraně možností vašeho vozu.
Užijte si adrenalin na závodech
My závodníci jezdíme "v civilu“ velmi klidně, adrenalinu si užijeme na rallye. Mladým, nevybouřeným řidičům radím, aby neblbli na cestě - existuje spousta amatérských rallye, kam přijedete se svým civilním autem, musíte mít jen helmu, a vyřádíte se na uzavřené trati. Kdyby se něco stalo, zraníte jen sebe a zničíte třeba auto, ale neublížíte nikomu jinému. Uvidíte, že na silnici se pak budete chovat jinak.
Teplo v autě způsobuje únavu
V autě nemá být ani příliš chladno, pak křehnou ruce, ale ani moc vedro. Ideál je zhruba 21 až 22 stupňů. Je lépe sedět v roláku než přetápět. Teplo uspává a unavuje.
V takovém případě se nestyďte, zastavte, udělejte si pár dřepů, shýbněte se, protáhněte; krev se rozproudí. Někomu je to trapné před spolujezdci, ale uvědomte si, že za volantem jste vy sami za sebe a máte zodpovědnost za všechny. Nepředvádějte se, jak dlouhou "štreku“ vydržíte.
I já někdy v noci stavím třeba u každé benzinky mezi Brnem a Prahou, odpočinu si. Klidně si i dvacet minut zdřímněte, nevypovídá to nic o tom, jak dobrý či špatný jste řidič.
Pohoda v autě, tolerance na silnici
Na cestu se vydávejte, pokud možno vždy v dobrém psychickém rozpoložení, ne ve stresu třeba z hádky s partnerem nebo ze zpoždění. Nikdy ho nedohánějte rychlou jízdou, raději se omluvte mobilem, že jedete pozdě. Psychologové tvrdí, že hádka s partnerem za volantem má stejné účinky jako alkohol, takže se jí vyvarujte.
Buďte při řízení klidní a neagresivní, zbytečně netrubte, vycházejte ostatním vstříc. Třeba když vidíte, že někdo předjíždí a nestíhá se vrátit do svého pruhu, uhněte mu tak, aby se vešla tři auta - místo zuřivého blikání a ťukání na čelo.
Zprava dobrý?
I když vám spolujezdec hlásí "zprava dobrý“, je lepší se přesvědčit, že to tak opravdu je. Samozřejmě můžete na svého dlouholetého spolujezdce (spolujezdkyni) spoléhat, ale zodpovědnost za případnou kolizi je na vás.
| Václav Pech |
|
Několikanásobný mistr ČR v rallye |
| - pochází ze sportovní rodiny, otec byl slavným závodníkem - narozen 3. 12. 1976 v Plzni, svobodný, absolvent střední průmyslové školy strojnické - pracuje ve vedení rodinné stavební firmy - kromě aut se zajímá o horská kola a o posilovnu |
