Kalifornský autosalon rozhodně nepatří k světově nejrespektovanějším událostem svého druhu, ale v kontextu současné doby jeho význam narostl a zejména evropské automobilky by se z něj rozhodně měly čemu přiučit. Letošní ročník se konal opět ve vzdušných halách LA Convention Center koncem listopadu.
Autosalon překvapil svojí staromódností. A to v tom nejlepším slova smyslu. Žádné honosné a extrémně drahé pavilóny s vlastní několikapatrovou silnicí, jako mívaly německé „prémiovky“ na autosalonu ve Frankfurtu: v Los Angeles měla každá automobilka svůj stánek s jednobarevným kobercem, pár stolků a stupínky pro největší „trháky“ se jménem na stěně.
Automobilky se v Los Angeles snaží přesvědčit svými výrobky, nikoli architektonickými kreacemi či exhibicí svých finančních prostředků (snad nejokázalejší tu byla expozice Fordu, který ji postavil z několika lodních kontejnerů…), jež raději investují do vývoje.
Představila se zde dlouhá řada skutečně zásadních premiér často světového významu: zmiňme alespoň Mustang Mach-E, první elektromobil koncernu FMC (dopodrobna jsme ho představili zde), dále Aston Martin DBX, první SUV značky, e-tron Sportback a RS Q8 od Audi, BMW řady 2 Gran Coupe, Chevrolety Corvette Stingray a Trailblazer, Genesis G90, RM19 a Vision T od Hyundaie nebo Lexus LC 500 Convertible. Mezi zásadní novinky domácího trhu patří třeba Kia Seltos, Lincoln Corsair, Nissan Sentra či edice Dodge Challenger k 50. výročí představení tohoto modelu. Prohlédněte si je v naší galerii.
A je zde ještě jeden důležitý pohled. Žádné bezvýznamné designérské úlety (například Toyota letos na autosalonu v Tokiu nic jiného ve své expozici vůbec neměla!) ani prázdné tlachání kravaťáků o nastupující zlaté době elektrické či restrukturalizaci z automobilky na „dodavatele mobility“ se zde jednoduše nekonaly. V Los Angeles jednotlivé stánky na velkorysých plochách zkrátka nabídly návštěvníkovi komplexní představu o aktuální nabídce jednotlivých automobilek, což je (a sluší se to připomenout) odvěkým účelem každého autosalonu.
Dobře víme, že světové automobilky (především ty evropské) jsou nyní pod obrovským tlakem, a i když dosud byly zvyklé plánovat na deset let dopředu, nyní pořádně neví, jak se budou politické tahy, a tím i podmínky pro jejich práci, vyvíjet za pár měsíců. Zdá se ale, že za mizérii autosalonů, a opět hlavně těch evropských, si mohou především výrobci automobilů sami.
