(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Ford

Vývojáři učí autonomní auta jezdit v zimě, důležité je mapování terénu

  • 57
Náledí, břečka, sníh. Autonomní auta se sice převážně testují ve slunné Kalifornii a horké Nevadě, vývojáři je ale musí připravit i na tvrdé podmínky tuhé zimy.

„Přemýšleli jsme nad tím od samotného začátku vývoje,“ říká Jim McBride, šéf vývoje autonomních vozidel ve Fordu. Americký výrobce minulou zimu již autonomní vozy testoval v Michiganu ve sněhu a zimních podmínkách: na třináctihektarovém uzavřeném polygonu v Ann Arbor. V případě zanesení senzorů břečkou nebo jejich zamrznutí vozům pomohla 3D mapa jejich okolí.

VIDEO: Autonomní vozy samy zastaví na pokyn od silničářů

Mezi Rudnou a Mirošovicemi se testuje internetová komunikace o provozu

To je základní příklad, jak se inženýři snaží o to, aby jednotlivé systémy, kterými vozidlo „vidí“ byly redundantní, tedy aby nespoléhalo jen na jeden z nich, když se například kamera pokryje sněhem a ledem. Samořiditelné auto se dokonce dokáže připravit: jakmile detekuje náledí pomocí svých senzorů, či díky komunikaci s dalšími vozidly nebo infrastrukturou, elektronická výstroj vozu se tomu přizpůsobí.

Samotná reakce na zhoršené jízdní podmínky už je tou snadnější částí celého problému. Klíčové je zajistit autu dostatečnou schopnost vidět. „Musíme se naučit postavit nevlídnému počasí,“ popisuje svůj úkol Amine Taleb, vývojový ředitel společnosti Valeo. Jeho tým se snaží zlepšit „zrak“ jednotlivých senzorů, aby si poradily s oslněním, břečkou nebo mlhou. Některé senzory se dají vyhřívat, jiné omývat nebo otřít jako čelní sklo stěračem (ostatně takovou couvací kameru s ostřikovačem můžete pořídit i do Škody Fabia).

I Amine mluví o nutnosti znásobování systémů. „Ve vozidle s vysokou mírou automatizace se neobejdete bez několikanásobné zastupitelnosti jednotlivých systémů. Jakmile získáváme větší poznatky a dokážeme lépe optimalizovat proces autonomního řízení, začínáme se pouštět i do jízdy v obtížném počasí,“ vysvětluje, proč testování samořiditelných aut začalo v oblastech, kde sníh běžně nepotkáte.

Klasická auta se kvůli autonomním vozům stanou v USA ohroženým druhem

Dodge Dart

První autonomní vozy, které se podle optimistických odhadů na trhu objeví po roce 2020, ale budou mít výrazně ohraničenu svoji „provozní oblast“. Budou se moci pohybovat jen v dobře zmapovaných oblastech a budou sloužit hlavně jako jakési robotické taxíky. Výrobci tak budou mít větší kontrolu nad provozem těchto vozidel.

„Do určité míry budou vhodné pro slušné počasí, což ale neznamená jen jasné a slunečné dny,“ tvrdí o nich Sam Abuelsmid, analytik z Navigant Research, což je firma, jež se zabývá technologiemi, jako je právě autonomní řízení. „Flotily podobných aut se budou každý den vracet do servisu a mechanici v nich budou neustále doplňovat kapalinu do ostřikovačů a čistit je.“

První vozy pravděpodobně budou vyžadovat, aby řidič převzal za zhoršených povětrnostních podmínek řízení. Ostatně hlášku k převzetí řízení dostanete například i v současných autech s adaptivním tempomatem, když se jejich radarový senzor zanese ledem. „Jednoho dne možná zvládnou špatné počasí lépe než lidský řidič, ale rozhodně to bude chvilku trvat, než se dostaneme na podobnou úroveň,“ říká Sam Abuelsamid.

Cílem pro většinu automobilek ovšem je, aby autonomní auta dokázala jezdit v každém počasí, v jakém si na to troufne i řidič. V USA se proto testovací polygony pro samořiditelné vozy začínají otevírat v severnějších státech. V Ypsilanti u michiganského Ann Arbor se dokonce letos otevřelo nové zařízení s rozlohou přes 20 hektarů. V jeho rámci se plánuje dokonce dlouhý tunel, v němž půjde simulovat mlha, sníh, déšť nebo jiné špatné povětrnostní podmínky.