VIDEO: Lékárničky jsou při nehodě k ničemu, sypou se i v rukách odborníků

Velký redakční test MF DNES potvrdil, že uvnitř autolékárniček je plno nekvalitních a zbytečných věcí a potřebné vybavení naopak chybí. Podívejte se, jak se během testu materiál trhal a praskal i v rukách odborníků. Přitom všechny testované autolékárny splňují českou vyhlášku.

Autotesty

Sledovat další díly na iDNES.tv

Jak asi pomůžete těžce zraněnému při dopravní nehodě, pokud budete nejprve dlouho hledat rukavice, které se vám roztrhnou v dlaních, nůžkami se vám nepodaří přestřihnout bezpečnostní pás a nakonec se vám obvazy v rozklepaných rukách rozpadnou na cucky? Velmi špatně, pokud vůbec nějak.

TEST MF DNES

Jak dopadly české autolékárničky v rukách odborníků?

Velký test autolékárniček najdete v zítřejším vydání MF DNES.

Jenže jak ukázal Test MF DNES, podobně může dopadnout pokus o záchranu člověka s výbavou, jakou nabízejí české autolékárničky. Všechny testované vzorky sice do posledního písmene splňují vyhlášku ministerstva dopravy a obsahují vše potřebné, jenže kvalita obvazů, rukavic, náplastí, škrtidel či nůžek je bídná.

Profesionálním zdravotníkům, kteří při testu simulovali první pomoc, nakonec zůstaly v rukách cáry obinadel a trojcípých šátků, útržky náplastí nebo kusy jednorázových rukavic.

Malá polní nemocnice

„Většina pomůcek by byla při první pomoci skoro nepoužitelná. Lékárnička v téhle podobě je spíš určena k tomu, aby řidič nedostal pokutu,“ tvrdí profesionální záchranářka Zuzana Ženatá, které při testování prasklo v rukách škrtidlo určené k zastavení masivního krvácení, prakticky všem rukavicím utrhla koncové lemy a při utahování zničila osnovu všech obvazů. S některými nůžkami, které výrobci do lékárniček vkládají, ani při dobré vůli a velkém vynaloženém úsilí nedokázala přestřihnout bezpečnostní pás či šev džínových kalhot.

Autolékárnička Agba

Podobné zkušenosti měli i další záchranáři, kteří se testu zúčastnili. „Je to katastrofa. Jako profesionál vím, co a jak při nehodě udělat, ovšem laik, který jedná ve stresu, potí se a třesou se mu ruce, by byl v koncích,“ potvrzuje Gustav Sosnovec, paramedik z Karlových Varů, který zároveň působí jako šéflektor kurzů první pomoci v asociaci Záchranný kruh.

Nespokojenost záchranářů s tím, jak nekvalitní je obsah českých autolékárniček, ještě násobí nepřehledná a zbytečná šíře vybavení (psali jsme zde). V lékárničce podle vyhlášky musí být například dva prakticky nevyužitelné trojcípé šátky z netkané textilie, dělená náplast s polštářkem vhodná jen na drobné škrábance nebo plastová rouška, jíž by měl podle legislativy amatér poskytnout pomoc při otevřeném zranění hrudníku (o nebezpečné roušce a zmatcích při poskytnutí pomoci jsme psali zde).

Vyhláška naopak nemyslí na to, kolik a jak kvalitních rukavic a obvazů potenciální zachránce potřebuje. „Chce to alespoň tři páry v univerzální velikosti L. Jeden pár je naprosto nedostatečný. Při poškození chybí náhrada, při více zachráncích není dostatek párů,“ podotýká záchranářka Zuzana Ženatá.

Co musí být v lékárničce

• 3 × obvaz s 1 polštářkem
• 3 × obvaz s 2 polštářky
• 2 × šátek trojcípý z (netkaného) textilu
• náplast na cívce
• 6 × náplast s polštářkem (velikost 8 cm x 4 cm, minimální lepivost 2,5 N/cm)
• pryžové škrtidlo
• plastová rouška
• rukavice pryžové (latexové) v obalu
• zahnuté nůžky se zaoblenými hroty
• isotermická fólie

Rukavice, které měla MF DNES při testu k dispozici, byly navíc všechny z latexu, některé dokonce obsahovaly pudr – obě látky jsou přitom známé alergeny. „Ideální je nabízet rukavice z nitrilu, na který není známa žádná alergie,“ navrhuje Koudela.

Dražší nikdo nechce

Nitrilové rukavice, skutečně pevné obvazy či nůžky s vroubkovaným ostřím, které pohodlně přestřihnou pásy v autě, ovšem stojí víc peněz, přibližně o dvě až tři stovky. A čeští řidiči jsou při nákupu lékárničky šetrní, o dražší zboží nemají zájem. „V minulosti jsme vyráběli kvalitnější lékárničky, ale cena byla o 30 procent vyšší. Žádný distributor si je nekoupil,“ napsala MF DNES Gabriela Badíková ze společnosti Panacea, která lékárničky vyrábí.

Podobně reagují i další oslovení výrobci. Všechny komponenty, které do lékárniček vkládají, splňují složením i kvalitou normy a vyhlášku, všechno navíc už se nevyplácí. „Ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví plánujeme pravidla zjednodušit. Konečný stav by ve srovnání s dneškem měl být k řidičům vstřícnější,“ tlumočí stanovisko ministerstva dopravy jeho mluvčí Zdeněk Neusar.

Jen aby „neprudili“ policisté

Kurzy první pomoci vyučují už šest let a svůj bezpečnostní záběr stále rozšiřují. Výsledkem je například Chytrá autolékárnička. „Záměrem bylo dodržet vyhlášku, ale zároveň přinést smysl a funkčnost tak, aby se opravdu dala použít pro první pomoc,“ říká zakladatel společnosti PrPom Ondřej Koudela.

Jaké jsou problémy běžně dostupných autolékárniček?
Velkých problémů vidím několik, ale jádro vychází z toho, že se v ­Česku obecně učí první pomoc extrémně špatně. Většinou se vyučují nesprávné informace a velmi mizernými metodami. Další věcí je, že úředníci, kteří vytvořili vyhlášku definující, co v autolékárničkách má být, evidentně neměli ani základní občanskou povědomost, jak se dnes první pomoc dělá. A podle toho to vypadá.

Proč dnešní podoba vyhlášky nedostačuje?
Jednak umožňuje výrobcům autolékárniček, aby je vyráběli mizerně, a­ pak má nesmyslné požadavky. Například žádá přítomnost věcí, které už se k první pomoci nepoužívají.

Co konkrétně se nevyužívá?
Například trojcípé šátky, ty nemají v první pomoci u dopravní nehody žádné smysluplné využití. Už dlouho je standardem, že u nehody nedáváte nic do dlahy a neděláte žádný legrační šátkový závěs na ruku. Navíc je tento šátek vyroben tak, že ani nejde k ničemu jinému použít. Je totiž z netkané textilie, tudíž je nesavý a nelze ho využít ani jako náhradu za obvazy. Někteří výrobci ho dokonce vyrábějí z plastu, tedy jen z PVC fólie.

Výrobci nevědí, že dělají zbytečné produkty?
Celostátně špatnou výukou první pomoci jsme rovněž způsobili, že ani výrobci nemají základní občanskou povědomost o první pomoci, a tudíž nechápou, co do lékárničky mají dávat a proč to tam patří. A potom tu máme spotřebitele, kteří nechápou první pomoc a nevědí, co obnáší. A to jim umožňuje, aby si koupili špatnou autolékárničku, a ­je jim to jedno. V podstatě ji vnímají jenom jako nutnost, aby je neotravovali policisté.

Lze nějak zlepšit situaci?
Myslím si, že v první řadě by bylo potřeba podstatně zlepšit způsob, jak se v Česku učí první pomoc. Jako civilista máte šanci se s ní setkat na třech místech. Na základní a střední škole, ale situace na školách je hodně špatná. Další možností je autoškola, kde je to obdobně katastrofální, co se týče kvality. Děláme si na to sami výzkum a výsledky jsou hrůzné. A­ třetí možností je v zaměstnání.

Co dělají autoškoly špatně?
Autoškoly mají povinnost věnovat výuce první pomoci dvě teoretické a čtyři praktické hodiny. Podle našeho průzkumu více než 50 procent autoškol to nedodržuje. Navíc většinou zvolí naprosto nevyhovující učící metody, jako je přednáška nebo video. Ty se ovšem naprosto nedají použít, protože první pomoc nelze doopravdy naučit bez realistického a praktického nácviku založeného na principech zážitkové pedagogiky. Je to, jako kdyby vás učili řídit auto tak, že by vám o­ tom přednášeli, pak by vám dali na chvíli podržet volant a hned potom vás pustili na silnici s ­řidičákem.

Ondřej Koudela, zakladatel společnosti PrPom

Alžběta Šimková, MF DNES